Snažil jsem se pečlivě pročíst celou diskuzi, abych mohl reagovat tak, abych se pokud možno neopakoval a nepsal něco, co už tu bylo řečeno.
Vyvraždění Slavníkovců mělo hlubší pozadí a souviselo především s hlubokými otřesy v českém knížectví a společnosti. Stav českého státu v roce 995 byl velmi špatný. Velká česká říše Boleslava I. se již v druhé polovině vlády jeho syna, Boleslava II., začala rozpadat. I díky velkému badatelskému úsilí polských historiků v posledních dvaceti letech se došlo k zjištění, které bylo ještě do nedávna považováno za vyloučené. Od 80. let 10. století Boleslav II. ztrácel postupně území Červeňských hradů, Krakovska, Slezska a Moravy. Ještě před rokem 995 zůstaly Boleslavovi již pouze Čechy, které navíc procházely vnitřní krizí.
Šlo o to, že mluvit v 10. století o českém, polském a uherském státě, je poněkud zkreslené. Nebyly to státy, ale spíše křehké říše. Takové říše stály na křehkých základech, protože ekonomicky se dokázaly tyto říše udržet pouze výboji a přílivem otroků. K udržení takové říše potřeboval panovník stálou a profesionální armádu. Bojovníci rozšiřovali a získávali nová území, udržovali na nich moc svého pána, pomáhali tyto území také spravovat. K vydržování velkého vojska potřeboval panovník neustálý příděl dávek z porobených území a výnosy z masivního trhu s otroky. Otroci byli také z porobených území. Když se podařilo nastartovat tento koloběh (výboje, dávky, vojsko, moc), tak byla říše alespoň na chvíli vnitřně i vně pevná. Jednou však musela říše narazit na dno svých limitů (v případě českých dějin na rozpínavou Kyjevskou Rus a Polský stát, které právě v druhé polovině vlády Boleslava II. nastartovaly zase svůj koloběh). Kousek po kousku ubývalo z velké české říše a příliv dávek a otroků z obsazených území klesal a klesal. Hroutila se ekonomika, nebylo z čeho brát, pokladna panovníka byla prázdná. Nebylo možno za takových podmínek udržet stávající silné vojsko, které se ztenčovalo a nemohlo čelit výbojům svých sousedů. Nejhorší ovšem bylo, že tito bojovníci byli odkázáni na přízeň a vyživování sebe i svých rodin od panovníka. To panovník nyní již nemohl a v státě vznikala "přebytečná" vrstva obyvatel, která byla odkázána na vydržování od panovníka a zemědělských vrstev společnosti, ale sama společnosti již neprospívala a nepřispívala k rozvoji.
I v Čechách byla na přelomu 80. a 90. let 10. století tato "přebytečná" vrstva společnosti. Panovník je nemohl živit, a tak je propuštěl ze svých služeb. Jenže! Tato bojovnická družina a vrstva byla krajně nespokojena se situací a tlačila na svého panovníka, aby krizi čelil a zajistil jim jejich potřeby. Panovník ale nemohl nijak zvrátit krizi, protože byla nad síly jednotlivce. I v Čechách probíhalo pnutí a spory Boleslava II. s jeho družinou. Družina žádala obživu a kořist, to ale Boleslav II. svým družiníkům dát nemohl. Když nebylo možné nalézt řešení krize a bylo vyloučeno obnovit výboje, tak musel Boleslav II., sám již na konci života a raněn těžkou mrtvicí a ztěží sám ještě vládnoucí, uspokojit svou družinou ústupkem a alespoň částečně uspokojit jejich potřeby. Ať již Boleslav II. tlaku podlehl, či se družinící ani neptali na jeho souhlas, tak je jisté, že Boleslavova družina využila okolností, kdy zůstala bohatá Libice bez ochrany, a zaútočili na slavníkovské sídlo, které dobyli, vyrabovali a zapálili. Dobytí Libice nebylo definitivním sjednocením Čech, jak se často ještě stále tvrdí, ale naopak prvním příznakem rozkladu českého státu.
To je v poslední době nejčastější a nejpřijatelnější vysvětlení.
)) Emma byla určitě česká kněžna, ale mince NIKDY nerazila. Třebaže tyhle mince opravdu jsou z Mělníka. Číst ENMA jako EMMA znamená dělat z razičů negramotné blbce ! A to nesporně nebyli, zvláště ti, kdo odpovídali za emise.
