elizabeth píše:slavicekvac píše:Viola píše:Prosím, prosím, víte někdo o pramenu, který by dokládal smrt Václavovy tety Gryffiny?
Byla to vůbec skutečná osoba? Gryfové jsou docela mýtičtí.
1) jeden ze symbolů Krista - pro dvojí podstatu, lidskou a Boží. Vyjádřeno lvem a orlem.
2) strážci svatého Grálu. Zřejmě převzato křižáky ( templáři ) jako obraz grálu mezi gryfy z perských mozaik. ( součást Zoroastrismu )
3) v Římě jako strážci hrobek ve dvojici
4) původ jména možná v Irsku : It has its origins as an anglicised form of the Irish "Ó Gríobhtha", "O' Griffin", and "Ó Griffey".
a mnoho další souvislostí... tetka možná byla, a má zajímavý původ. Nicméně tohle jsou jen moje spekulace bez ladu a skladu

Ona tahle dáma skutečná byla... Byla sestrou české královny Kunhuty, manželky Přemysla Otakara II. A ona sama byla manželkou Leška Černého - Krakovského. Žila nějakou dobu na Budyni a vychovávala tam jinou budoucí českou královnu, a to Richenzu ( Elišku Rejčku). Proč jí dali kněžna Anna, nebo kníže Rostislav(?) Mačevský nebo sám Béla IV. takové jméno, nevím. Ten pramen smrti, Violko, dosud taky ne

. Ale pohledám to.
Nevím jestli to budete považovat za pramen, ale je to Hájkova kronika česká:
roztržka byla divná mezi lidmi v Říši, neb jeden velmi chytrý Němec, kterýž byl velmi podobný obličejem k někdy Frydrychovi císaři, mluviti počal a řka: ,,Já sem Frydrych císař"ento slul Dietrich Holzschuh, privržence měl hlavně v Reussu. Ale i pak vystupovali noví ..Friedrichové" .
110 v. HÁJEK, KRONIKA, R. 1286
A ten jistý Němec bydlil blízko Rajnu v jednom městečku, kteréž slově Maisen, až za dvě létě. I jelo k němu mnoho
panuov, též i z měst, a on svú chytrú řečí přivedl je k tomu, že mu se holdovali a někteří jemu dobrovolně dávali veliké dary. Takové noviny když přišly k Rudolfovi, smál se tomu a pravil: ,,Jest nějaký blázen a ti sú také blázni, kteříž jemu dary dávají." Po malém času ten jistý svú chytrostí, lstivými a lahodnýmiřečmi způsobil takový blud v lidu, takže větší strana lidu nevěděli, kterého z těch dvú mají míti za císaře a kterého za blázna. V tom přišlo k Rudolfovi od některých knížat poselství, aby takové omylné řeči zastavil a ten blud z lidí vyvedl a takovú věc přetrhl; neb jestli že toho v brzkém času neopatří, že všecky země Německé jemu se poddají. Toť hned při tom času ten císař omylný poslal k Rudolfovi, aby před něho přijel a léno od něho
jako od pravého Římského císaře přijal; pakli by toho neučinil, že by se on věděl k něnni kterak vedle práva císařského zachovati. Z toho Rudolfus
se velmi rozhněval a jel tam k němu pospíchaje, a nalezl jej v tom městě, jenž slově Vetílorg a hned oblehl to město. Třetího pak dne dali se jemu
měšťané na milost a toho falešného císaře jemu vydali, a on vyslyšav ho, kázal knížetstvími byl ji mocnu poručnicí učinil až do /jejího života, a ona povc-
lavši k sobě do Krakova Vácslava, krále Českého, své sestry syna, mocně jemu to všecko vzdala; a on uvázav se v Krakovské i v Sandomiřské knížetství, a učiniv na svém místě poručníka mocného Tobiáše, biskupa Českého, jemu rozkázal, aby tu zpravoval až do jeho zase do Polsky šťastného
navrácení, a sám se i s kněžnu Gryffinú do Prahy obrátil. Kterážto Gryffina potom mnoho let v Praze jsúci živa byla, a když umřela, v klášteře
sv. Františka vedle své sestry Kunhuty poctivě jest pochována.
Polská kněžna Gryffina, tetka Vácslava krále umřela.
Převod CND
http://www.archive.org/stream/kronikaes ... j_djvu.txt