Georg píše:Budovec byl zřejmě popraven za slavnostní prohlídku Prahy a Hradu s tureckou delegací.Víte někdo o smyslu této akce?Je pravdou,že se je smažili usadit na trůn?
Něco málo vím a rád povím.

V Budovcově případě hrála roli již jen ta skutečnost, že byl dlouhá desetiletí hlavou nekatolíků v Čechách a věrný stoupenec Jednoty bratrské. Povstání Budovec podporoval, byl členem direktorského sboru a jedním z prvních, kdo se vyslovili k Ferdinandově sesazení z českého trůnu. Ve Vídni Budovcovi nezapomněli ani to, že v Praze provázel právě ono turecké poselstvo, kterému dokonce ukazoval místo, kam dopadli v květnu 1618 defenestrovaní, přičemž odmítal, že by vyhozeným pánům pomohl zásah Panny Marie, jak to s velkým zalíbením rozhlašovala katolická strana. Pravdou však není, že by se Budovec, či kdokoli z českých stavů snažil "usadit" Turky na trůnu. Jednání s Turky z české strany nastalo až na přelomu let 1619/1620, tedy v době, kdy se rodilo (a zanikalo

) spojenectví, nebo-li konfederace s uherskými stavy a sedmihradským vévodou Bethlenem Gáborem. Sám Bethlen si jako jednu z podmínek spojenectví s Čechy a jejich konfederací kladl navázání jednání s Turky v ten smysl, aby se pokud možno Turci vzdali po dobu války s císařem všech nepřátelských kroků vůči Sedmihradsku a Uhrám. To se částečně podařilo. Jinak Budovec byl známý znalec jazyků a diplomacie, takže bylo jen logické, že při pobytu tureckého poselstva v Praze v létě 1620 to byl právě on, kdo provázel turecké vyslance Prahou a trochu je uváděl do situace ohledně počátků a důvodů povstání proti císaři.
Mimochodem co se týče Budovcovi poslední pouti v červnu 1621 na Staroměstském náměstí, když bylo na Budovce zavoláno, tak si pohladil svůj vous a řekl jen:
"Mé milé šediny, hle jaká čest vás očekává, když v brzkém čase korunou nebeskou budete poctěny.". Budovec byl roku 1621 stár 74 let, ale to ho neuchránilo před krutou smrtí. Na popravišti mu byla nejpve uťata pravá ruka, kterou přísahal císaři Ferdinandovi, jakožto českému králi, a teprve poté byl sťat. Původní rozsudek zněl čtvrcení za živa, ale byl přeci jen vzhledem k Budovcově věku a společenském postavení "zmírněn".