Bonifác I. z Montferratu
Bonifác se narodil jako třetí syn markýze Viléma V. z Montferratu a jeho manželky Judity Babenberské. Rod Montferratů byl proslulý svými účastmi na křížových výpravách. Bonifácovi starší bratři, Vilém Dlouhý meč a Konrád, sehráli významnou roli v dějinách Jeruzalémského království. Konrád dokonce po nějaký čas vládl Jeruzalému.
Bonifác se ujal vlády nad markrabstvím v roce 1192 po smrti svého bratra Konráda. Byl uznávaným vojevůdcem a měl blízké vztahy s významnými panovníky své doby, včetně německého císaře Jindřicha VI. a francouzského krále Filipa II. Augusta.
Původním vůdcem čtvrté křížové výpravy byl Theobald III. z Champagne, ale po jeho smrti v roce 1201 byl do čela zvolen právě Bonifác. Díky svým zkušenostem a prestiži se stal ideálním kandidátem.
Křižácké vojsko mělo v plánu plout do Egypta, aby odtud zaútočilo na Svatou zemi. Křižáci však neměli dostatek peněz na zaplacení lodí, které jim poskytla Benátská republika. Bonifác a benátský dóže Enrico Dandolo se dohodli, že Benátčanům zaplatí službou: nejprve dobyli dalmatské město Zadar a poté se vydali k Byzantské říši.
Cílem křižáků se stala Konstantinopol. Bonifác měl osobní důvody pro intervenci, protože jeho sestra byla provdaná za byzantského císaře. Křižáci v roce 1203 dosadili na trůn císaře Alexia IV., ale ten nedokázal splnit sliby, které křižákům dal. To vedlo k novému obléhání a v roce 1204 k definitivnímu dobytí a vyplenění Konstantinopole.
Po dobytí města se Bonifác ucházel o titul císaře nově založené Latinské říše. Benátčané však upřednostnili Balduina Flanderského, čímž chtěli oslabit vliv rodu z Montferratu a Bonifácových spojenců (zvláště Janova, s nímž Benátky soupeřily). Bonifácovi, na oplátku za vzdání se trůnu, bylo nabídnuto nově zřízené Soluňské království, které zahrnovalo rozsáhlá území v Řecku.
Bonifác se stal prvním králem Soluňského království, které v letech 1205 až 1207 založil a ovládl. Proslavil se jako schopný vládce, který dokázal stabilizovat nově získaná území a zajistit jim nezávislost. Během své vlády musel čelit neustálým střetům s místními řeckými a bulharskými vládci.
4. září 1207 zabili Bulhaři soluňského krále Bonifáce z Montferratu a jeho hlavu poslali svému carovi Kalojanovi. Jeho markrabství zdědil prvorozený syn Vilém, soluňské království syn z druhého manželství Demetrius.