Boreš z Rýzmburka
Boršovým otcem byl Bohuslav z rodu Hrabišiců, dlouholetý nejvyšší komorník království (1224–1241), přední český šlechtic, jeho matka známá není, zcela jistě také šlechtična z významného rodu. l se nejspíš v druhém desetiletí 13. století. Poprvé je zmíněn v roce 1231, kdy společně s otcem a bratrem Slavkem svědčí na listině oseckého opata. Dále je zmiňován v roce 1238, kdy do oseckého kláštera, nekropole Hrabišiců, zavítal král Václav I. Jeho bratr je tou dobou opatem kláštera, později bude nominálním pruským biskupem. Boreš je určen k správě rodových panství a po smrti otce v roce 1241 se jím stává.
Erb pánů z Rýzmburka. Wapenboek van Hendrik van Heesel, Nizozemí, 1435-1470,
Hrabišicům v té době patří poměrně rozsáhlá dominia v severozápadních Čechách – oblast mezi Mostem a Ústím nad Labem, Kadaňsko, řada vesnic v oblasti Českého středohoří, kde tyto páni založili např. město Žlutice. Majetky měl i na druhé straně Krušných hor, oblast v okolí města Sayda. Kromě toho vlastnil i pozemkovou enklávu jižně od Uherského Brodu.
Ačkoliv je možné předpokládat, že členem královského dvora byl Boreš už v 30. nebo nejspozději v 40. letech 13. století, jeho vzestup začal s povstáním Přemysla proti svému otci – králi Václavovi. Boreš se stává velitelem královského vojska a u Mostu na podzim roku 1248 společně s Havlem z Lemberka odrazili armádu kralevice Přemysla. Z období dobývání Prahy v létě následujícího roku se zachovala památka dokazující přítomnost Hrabišice. V malostranské mostecké věži jsou zachovány rytiny několika erbů, mezi nimi i hrábě, erb Boreše.
Vítězství strany starého krále nad kralevicem pro Borše znamená “kariérní postup”. V té době se stává královským komorníkem, kterým zůstává do konce vlády Václava I. Zřejmě za pomoc při povstání získává povětšině zalesněnou oblast mezi Moravskou Sázavou a Třebůvkou, kde zakládá řadu vesnic a město Moravskou Třebovou. Boreš také vlastnil, nejpozději v 60. letech území okolo ohbí řeky Stropnice, kde měl při kolonizaci spory s Vokem z Rožmberka, který tam pronikal od Trhových Svin.
Začíná se psát podle hradu Rýzmburka a podle něj se uvádějí i jeho potomci – Rýzmburkové. Vlastní predikát a kamenný hrad znamená prestiž odpovídající přednímu šlechtici v království, kterým komorník krále je. Počátky stavby hradu odborníci kladou k roku 1240, v této době mohl mít hrad mít za sebou první fázi výstavby – hranolovou obytnou věž, trojcípé jádro s další věží a palácem. Jeho prvotní podoba tedy neodpovídá neodpovídá německému názvu - Riesenburg, Obří Hrad. Rekonstrukce Ivana Lehkého k shlédnutí zde.
Smrt Václava znamená konec Boršovy kariéry u dvora, na počátku vlády Přemysla II. (září 1253) je ještě komorníkem, na konci roku již o tuto hodnost přichází ve prospěch Bavora ze Strakonic. 25. 1. 1254 je králem dokonce zatčen a uvězněn v Praze. Záhy je ale Přemyslovcem, proti kterému dříve válčil, propuštěn. Na přelomu let 1254 – 1255 se účastní tažení do Prus, poté se již podle listin začíná objevovat v okolí krále. Nikdy už ovšem nedosáhne dávných důstojenství, 50. a 60. léta se tak věnuje především rozhojňování vlastních majetků, jak v severních Čechách, na jihovýchodní Moravě, tak i Třebovsku, zde začíná se stavbou hradu Dlouhá Loučka, města Moravská Třebová a v roce 1267 zakládá rodovou nekropoli - augustinánský klášter Koruna Panny Marie v Krasíkově.
V bitvě u Kressenbrunnu 12. 7. 1260 zřejmě velel zálohám, které vrhly do uherského ležení. Zde získal prst sv. Jana Křtitele, která daroval oseckému klášteru. Po několika klidných letech, kdy se Boreš několikrát objevuje v králově blízkosti, se s Přemyslem dostává do sporu. Podle Neplacha v roce 1272 Přemysl Borešovi odebral ves Kostelec. Kronikářova pozdější zmínka může být smyšlená (ani není jasné, jaký Kostelec), nicméně reálné jádro příběh má, na konci 70. let se opět vyhrotily vztahy mezi Přemyslem Otakarem II. a některými předními šlechtici - především Vítkovci, ale také Borešem z Rýzmburka a snad i jinými - dopis Rudolfa Habsburského zmiňuje 16 českých županů.
Vítkovci proti králi železnému a zlatému vedou v letech 1276 a 1277 povstání, jehož se účastní i Boreš z Rýzmburka. Boreš je snad zatčen (nebo se minimálně zatčení obává) a postaven (není jisté, zda se stání zúčastnil) Přemyslem před zemský soud. Před 10. lednem 1278 je část jeho majetků na Moravě darována králem městu Uherskému Hradišti. Podle nekrologia duchcovského kláštera zemřel Boreš z Rýzmburka 21. března (1278). Zda skonal na svobodě, ve vězení, nebo byl popraven, prameny jednoznačně neříkají.
Kde byl mocný feudál pohřben, se neví - nabízí se osecký nebo krasíkovský klášter. Jím však rod nevymřel, i když ho už nečekaly tak skvělé dny. Dochovaly se informace o dvou Borešových synech s manželkou Richardis (z neznámého německého rodu), a to o Bohuslavovi (zemřel 23. února 1280 nebo 1281) a Slavkovi (poslední zmínka v roce 1272).
Diskuse: Hrabišici, Povstání kralevice Přemysla 1248-1249, Přemysl Otakar II.
Použitá literatura:
Jeremi Ochab, Jan Škvrňák, Michael Škvrňák: Detecting Ottokar II’s 1248–1249 uprising and its instigators in co-witnessing networks". Historical Methods: A Journal of Quantitative and Interdisciplinary History, 2022.
Libor Jan: Václav II. a struktury panovnické moci, Brno 2006.
Tomáš Velímský: Hrabišici. Páni z Rýzmburka. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002.
Milan Sýkora, Ivan Lehký: Pyšná sídla mocných. Hrady a tvrze na Mostecku. Most 2014.
J. V. Šimák: Boreš z Rýzmburka. Časopis Společnosti přátel starožitností 31, 1923, s. 44–51.
Jiří Šmeral: Obiit Borso, illustris baro. Poslední dny Boreše z Rýzmburka. Východočeské listy historické 45/2021 , s. 7-25. Online zde