Břetislav II.
O dětství, ani mládí Břetislava se neví vůbec nic, neví se, ani kdy se narodil, a proto je jediným vodítkem manželství Vratislava s Adlétou Uherskou (1056/7 - 1062).
V českých dějinách ho poprvé zmiňuje Kosmas k roku červenci 1087. Většina informací pochází od Kosmy. Vratislav tehdy táhl do “Srbska”, a vyslal Břetislava v čele dvou čet pomstít dřívější příkoří. Břetislav vyplenil vesnici Kyleb a s kořistí se vracel zpět. Jelikož bylo veliké horko, Břetislav kázal poslat vojáky s kořistí napřed a sám se šel vykoupat. Byl odrazován zkušenějšími, ať táhne rychle pryč, ale jejich rad nedbal. Na to se na obzoru objevili Sasové, proti nimž ihned vyrazili Břetislavovi bojovníci. Ze zálohy české ležení napadla další saská jednotka, ztráty na české straně byly velmi vysoké, padlo mnoho urozených velmožů. Břetislav byl údajně raněn do pravého palce.
Později Břetislav dostal jako úděl Hradecko, Vratislav snad zamýšlel prosadit svým nástupcem mladšího Boleslava. Když Vratislav táhl vyhnat bratra Konráda z brněnského údělu a Břetislavovi bylo královým důvěrníkem Zderadem připomenuto jeho rozhodnutí v Srbsku, jednal. Zderada zabil a přesunul svůj tábor jinam. K němu se připojila mladší a odvážnější část králova vojska. Následně odtáhl na Hradecko a vyčkával. Vratislav ovšem se smířil Konrádem a uzavřel s ním mír. Nechal předáky odpřísáhnout, že po Vratislavově smrti zvolí knížetem Konráda, čímž zmařil Břetislavovu snahu na přímý nástup. Bylo to krátce po smrti Boleslava, král se tak opřel stařešinského systému, který chtěl ve prospěch toho syna zřejmě zrušit. Břetislav se svými lidmi vytáhl ku Praze, Vratislava ovšem podpořila (zůstala mu věrná) valná část velmožů. Břetislav se neodvážil k bitvě, s dvěmi tisícovkami bojovníků emigroval do Uher.
Prvního ledna 1092 zemřel král Vratislav, jeho syn se posléze vrátil do země, v duchu stařešinského řádu nastoupil Konrád. Břetislav žádnou akci neprovedl, ostatně stačilo mu vyčkávat. Konrád zemřel na začátku září stejného roku.
Dne 14. září 1092 se Břetislav stal knížetem, záhy nechal vyhnat ze země pohanské čaroděje, kouzelníky a hadače a nechal pokácet posvátné stromy a háje, jež lid ctil. Za zákrok ve prospěch křesťanství ho kronikář chválí.
Boleslavova zahraniční politika neměla takový rozhled jako politika jeho otce, prakticky celou vládu válčil s Poláky a plenil v jejich zemi, na nichž vymohl placení tributu z dob jeho stejnojmeného děda (1039). Opomíjený syn nebyl oženěn za vlády Vratislava, oženil se až v roce 1094 s Luitgardou z Bogenu, která pocházela z hraběcího bavorského rodu.
Za jeho knížecího panování prochází Prahou jeden z proudů lidové 1. křížové výpravy, který násilně křtil Židy, Břetislav tou dobou na válečné výpravě v Polsku a vyhnal předáky Vršovců z Čech. Později (1098) zabavuje majetky Židům.
Zpočátku němel Břetislav s ostatními Přemyslovci problémy, na sklonku stolejí již ano, v roce 1097 zatkl brněnského údělníka Oldřicha a uvěznil ho, jako vůbec prvního Přemyslovce, a to v Kladsku. Břetislav vymyslel nešťastné řešení nástupnictví, porušením seniorátu. Společně s biskupem Heřmanem byl kníže na císařském dvoře v Řezně v roce 1099. Biskup dostal od císaře Jindřicha IV. investituru, kníže si vyprosil udělení Čech v léno, ovšem ne pro sebe, ale pro jeho bratra Bořivoje. Do budoucna porušení seniorátu nepřineslo nástup Břetislavova stejnojmenného syna, jak byla zřejmě dohoda s Bořivojem, ale domácí války mezi Přemyslovci a dlouhodobou krizi.
Břetislav bojoval za upevnění bratrova nástupnictví již za svého života, v závěru života bojoval proti Konrádovým synům, když propůjčil jejich úděl Bořivojovi.
Konec Břetislava úspíšil vrah, jakýsi Lork, možná najatý Vršovci, který 20. 12. 1100 Břetislava smrtelně zranil, když se kníže vracel na dvorec ve Zbečně. Dva dny poté umírá, na knížecí stolec vskutku nastupuje Bořivoj, ale to je jen první z řady rychle po sobě jdoucích knížat. Břetislav je pohřben u sv. Víta, zanechal pouze jediného potomka Břetislava, který umírá v roce 1130.
Náhrobek Břetislava v Svatovítské katedrále, zdroj: Wikimedia
Břetislav byl prchlivý, zbrklý a podezíravý, nepatřil k nejlepším vůdcům. Jeho vláda je považována za počátek úpadku po smrti Vratislava.