Eliška Rejčka a Polsko
V mé práci se nechci zabývat Ryksou-Alžbětou v Čechách, protože to určitě víte lépe. Avšak díky málo známých polským pramenům jste udělali velké chyby v polské biografii královny. A to bych chtěl s vaším svolením opravit. Také do té historie vnesu několik nových událostí, které jsem ve vašem článku nenašel. Myslím, že vás budou zajímat.
Nejprve bych chtěl krátce představit postavu otce Ryksy-Alžběty Přemysla II. (obrázek 1), protože v historii Polska sehrál nemalou roli. Píšete o něm jen to, jak se jmenuje a jakého je původu. Ano, byl Piastovec, ale jeho život a role v historii naší země byla nenahraditelná. Jeho první manželství s pomořanskou kněžnou Ludgardou bylo bezdětné a tragicky zakončené smrtí kněžny za nejasných okolností.
Po smrti druhé ženy, Ryksy, v roce 1293, si Přemysl vzal Markétu, dceru Albrechta II., braniborského markrabího. Počítal s uklidněním hranice, především proto, že očekával úspěch na pomořanském trůně – po Mszcuji II. tak po 214 letech vrátil korunu království Polskému. Za jeho času bylo Polsko rozdrobené na drobné úděly a všichni kralevici v Polsku válčili za obnovení království, podobně jako za časů Boleslava Malého, a Polsko sjednocené pod jednou korunou (nalézá se jako insignie v Krakově).
Erb města Poznaň
Teď bych chtěl říci několik slov o místě narození královny, které bylo domovem i pro samotného Přemysla (obrázek 2). Město Poznaň bylo v době, o které mluvíme, významné. Víme, že dynastie Piastů nebyla od počátku dynastií. Zrodila se v průběhu let z prvotního pohanského kmene (podobně jako Libuše a Přemysl Oráč), který žil v kraji v okolí Poznaně, nazývaném Velkopolskem, a který si v době před 10. stoletím vyválčil přední postavení v zemi a získal vládnoucí roli. Za časů Boleslava Chrabrého, prvního krále Polska (1025), který je svázán s Čechami – jeho matka byla kněžna Dobrava (obrázek 4), byla hlavní města Polska v podstatě dvě. Jedno v Hnězdně a druhé v Poznani. Král se svým dvorem se jednoduše pohyboval mezi těmito dvěma městy. Na Vartě položený hrad měl dobrou polohu a brzy se začal rozvíjet (pečet na obrázku).
Roku 1253 zde děd Elišky Rejčky založil město „na magdeburském právu". Zde se nalézá tzv. Okruh Piastovský, jsou to hrady, které nikdy nedosáhly rozlohy jako Poznaň – Kruszwica, Strzelno, Giecz (napadený Břetislavem – českým knížetem v roce 1039), Gniezno (Hnězdno) i Inowrocław. (obrázek 5)
Poznaň byla v dobách Ryksy-Alžběty velkým městem s mnoha kláštery. Představme si místo, kde byla vychovávána královna, a to po ztrátě matky, Ryksy švédské, která zemřela mezi léty 1289 a 1292. Vyrůstala pod dohledem tety Anny. Anna byla představenou kláštera v Owińskach u Poznaně. O tomto místě bych se chtěl zmínit především proto, že na konci svého života na ně Ryksa pamatovala, jak je doloženo v její závěti.
Možná je vhodné (pro zajímavost) přiblížit tuto důležitou postavu v životě královny. Anna byla jednou z dcer Přemysla I. (děda Rejčky), knížete velkopolského, a Alžběty, kněžny slezské. Narodila se v Poznani v roce 1253, o čemž vypovídá analista z okruhu poznaňské kapituly. Jméno získala po své babičce, manželce slezského knížete Jindřicha Bradatého (shodou okolností byla dcerou jiného Přemysla, českého krále Otakara). Do kláštera v Owińskách vstoupila před červencem 1280 a byla tam představenou v devadesátých letech 13. století (pravděpodobně před rokem 1298).
Owińska s klášterem je kouzelné místo 15 km na sever od Poznaně, historie tohoto místa je silně spojeno s klášterem cisterciaček, založeným ve středověku. Je třeba to trochu rozvést a vzpomenout, odkud pochází fundace toho kláštera.
Je to z jiného ženského kláštera, z Třebnice u Vratislavi. Tento klášter byl založen knížetem Jindřichem I. Bradatým a jeho manželkou, knežnou Hedvikou (Jadwiga) v roce 1202. Byl jedním z prvních míst, kde se usadili cisterciáci. Tak velikému zájmu knížecího páru, jako ženské opatství cisterciaček v Třebnici, se netěšil žádný mužský klášter. Budovy byly důkladně naplánovány a jeho založení mělo být důkazem štědrosti knížecího páru a bohatství kraje. Vznikl tak kontrast mezi prostou architekturou cisterciáků a bohatou výzdobou západní fasády s třemi portály a bohatými plastikami uvnitř svatyně, které dnes můžeme vidět v lapidáriu, umístěném v podzemí basiliky vedle krypty sv. Bartoloměje. Klášter se stal chloubou Třebnice.
Kronikář píše: Mezi jinými účinky milosrdenství považoval za nejdůležitější dílo pobožnosti šíření spásy duší, a proto ho radami a pomocí doprovodila manželka k tomu, že vlastním nákladem vybudoval klášter v Třebnici pro mnišky řádu cisterciáckého. Díky stejnému pramenu víme, že Hedvika prosila svého muže, aby nevykonával ortely nad odsouzenci, ale aby vězni pracovali na stavbě kláštera, jako zadostiučinění za spáchané zločiny. V plánech kněžny měl klášter zvýšit náboženskou úroveň kraje. Také měl sloužit k výchově děvčat, aby se mohla připravit na úkoly, které je čekaly v budoucím životě. Nadto se měly řádové sestry starat o nemocné, sirotky a poutníky.
Zároveň s klášterem vznikl v Třebnici nový kostel, budovaný ke chvále Boha a také pro oslavu Panny Marie a sv. Bartoloměje Apoštola, oblíbeného Jindřichova patrona. V roce 1218 se cisterciačky zabydlely ve vybudovaném objektu a jejich ochráncem se stal opat cisterciáků v Lubuši.
Vraťme se do vsi v Owińskách. Na pravém břehu řeky Warty, 12 km na sever od Poznaně, při ústí Owińského potoka, leží ves Owińska. Za svůj název vděčí beranům, kteří se zde pásli. Toto území bylo osídleno od dávných časů, skutečné zdejší dějiny ale začínají teprve tehdy, když kníže Přemysl I. se svým bratrem Boleslavem Pobožným založili v Owińskách klášter pro sestry cisterciačky, které měly přijít z Třebnice. V historii Polska se tyto časy nazývají obdobím údělného rozdrobení a vnitřních válek mezi knížaty o vládu nad celým územím země.
V první polovině 13. století válčil slezský kníže Jindřich Bradatý s velkopolským knížetem Vladislavem Odonicem o velkopolský úděl a na krátký čas získal jižní Velkopolsko až k řece Vartě. Avšak po jeho smrti v roce 1238 a smrti jeho syna Jindřicha Pobožného v bitvě u Lehnice v roce 1241, ustal konflikt mezi knížaty slezskými a velkopolskými. Fundace kláštera v Owińskách – do kterého měly přijít řádové sestry z Třebnice – snad můžeme nazvat „pečetí" uzavřeného míru.
Historici předpokládají čas fundace mezi léty 1242 – 1252 a domnívají se, že cisterciačky sem přišly po vybudování kostela a kláštera.
Podle – z pramenů známého – zakládacího dokumentu se tak mělo stát v den sv. Uršuly a společnic – 21. října 1249. Do nového kláštera doprovodila sestry abatyše třebnická – Gertruda, dcera sv. Hedviky. První abatyší v Owińskách se stala (jiná) Hedvika.
Povězme si ještě něco o okolnostech narození královny. Ryksa-Alžběta, jediná dcera Přemysla II., knížete velkopolského, pomořského a krále polského a jeho druhé ženy Ryksy ze Švédska, se narodila v Poznani 1. 9. 1288. První jméno získala po matce, v českých pramenech vystupuje se zdrobnělým jménem Rejčka.
Již v roce 1291, kdy jí byly 3 roky, byla zasnoubena s Otou, synem Albrechta III., markrabího braniborského. Třetí žena otce Ryksy-Alžběty, dcera téhož markrabího Albrechta III., byla její macechou.
Zde připomeňme jiný fakt ze života Přemysla II., spojený s českou historií. Nevíme, zda se Přemysl II. účastnil schůzky polských knížat s českým králem v září 1277 na pohraničí polsko-českém. Osobně se nezúčastnil bitvy na Moravském poli, ale pravděpodobně poslal králi Čech pomoc složenou z velkopolského rytířstva (pamatujme, že měl české jméno Přemysl).
Vraťme se k Rejčce, která se stala předmětem širších politických plánů. Páni velkopolští toužili po obsazení polského trůnu Václavem II., který byl králem českým a také knížetem krakovským, nabízeli mu manželství s Ryksou. Ovdovělý Václav přistoupil na svatbu s dcerou Přemysla II., neboť to posílilo jeho práva na polský trůn. Před výpravou do Velkopolska a korunovací na polského krále v Hnězdně (korunovační katedrála polských králů byla zde), tj. před 25. 7. 1300, odvedl Václav II. Piastovnu z braniborského dvora do Prahy, s úmyslem oženit se v co nejbližším čase. Přestože Ryksa byla tehdy již zletilá, dal ji pod ochranu své tety Gryfiny, vdovy po Lešku Černém, knížeti krakovském, která přebývala za Prahou, na svých majetcích v Budyni.
Nakonec bych se chtěl vrátit k tomu, co jsem vzpomínal dříve, k testamentu Ryksy-Alžběty. Zanechala dvě závěti, první napsanou v roce 1330, druhou před smrtí. Vykonavatelkami své poslední vůle učinila dceru Anežku a abatyši starobrněnského kláštera. V první závěti dbala o mše svaté za pokoj duší svých rodičů, v druhé učinila rozmanité dary církvi v Čechách (především svému klášteru v Starém Brně a také katedrále poznaňské, „kde otec náš i matka jsou pochováni", pro klášter v Owińskách a také klariskám v Hnězdně. Owińské jeptišky získaly 20 kop grošů, klarisky o polovinu méně.
Jak vidíme, Eliška Rejčka byla chloubou své poznaňské země.
Použitá literatura:
1.Leksykon Historii i kultury polskiej. Piastowie. (opracowanie zbiorowe)
3.Kronika Wielkopolska
2.Bogdan Kostrzewski “Gród piastowski w Gieczu”
3.http://www.owinska.poznan.opoka.org.pl/index.php?strona=troche_historii
4.http://nowezycie.archidiecezja.wroc.pl/numery/102002/11.html
Obrázky z internetu