Erby s ostrvemi
U nás užíval tohoto znamení rozrod Hronoviců (označení pochází od Františka Palackého - a to podle osobního jména Hron - který se domníval, že pod tímto jménem nutno hledat prapředka celého rozrodu), respektive Ronoviců (z němčiny Ronn – ostrev). Společným znamením tohoto rozrodu byly ve zlatém štítu dvě černé zkřížené ostrve zpravidla o šesti sucích (pánové z Lichtenburka, z Lipé, z Ronova a Berkové z Dubé), ostrve pánů Míčanů z Klinštejna, téhož původu, byly pětisuké. Celý rozrod užíval tedy, až na výjimky, stejný štít a jednotlivé rody se od sebe rozlišovaly odlišnými klenoty.
Upomínka na vládu Ronoviců v podobě dvou zkřížených ostrví zdobí městský znak Cvikova, České Lípy, Havlíčkova Brodu, Letovic, Přibyslavi, Zákup a dalších měst.
Jedna ostrev o třech sucích je ve znaku opata benediktinských klášterů v Břevnově a v Broumově.
Planoucí ostrve /pochodně/ jsou symbolem vrhačů při obléhání měst. Vyjadřují dobytí určitých pozic.
Historie ostrví v erbu Ronoviců
Cvikov přijal v roce 1913 do svého erbu znak Berkovců. Ve své zprávě zdůvodňují vznik znaku s odvoláním na varnsdorfského kronikáře Palmeho takto:
Boleslav III. svými krutými kroky pro zajištění trůnu vyvolal v zemi povstání vedené zástupci Vršovců.1 Byl vyhnán a na trůn usedl bratr Jaromír. Ani ten nebyl Vršovcům po chuti a jejich vůdce Kochan ve své touze po trůnu vylákal Jaromíra na lov v lesích kolem Berounky. Tam ho uvázali k dubu. Berka Hovora z jeho doprovodu s nasazením vlastního života ho však zachránil. V roce 1004 Vršovci vyvolali konflikt s Berkovci. Za to 5 jejich představitelů nechal Jaromír popravit. Rozezlený Kochan odjel do Polska a s Boleslavem Chrabrým vtrhli do Čech, vyplenili několik měst a přepadli Prahu. Jaroslava zajali a nechali mu pouze Vyšehrad, kde byl krutě vězněn. Hovora s jeho bratrem Udalrichem /Oldřichem/ se spojili s německým císařem Jindřichem II. a z rána vyšli ze Strahova. Postupovali přes Malou stranu na Staré město a Prahu dobili. Boleslav odtáhl ze země. Jindřich II. povýšil Hovoru do panského stavu a dal mu do erbu dvě skřížené dubové ostrve - německy Ronn, na památku událostí u Berounky. Odtud tedy Ronovci a z Dubé. Tento český název si Hovora ponechal.
Rody užívající erb s ostrvemi:
Ronovci
Hlavní větve Ronoviců:
Páni
z Lichtenburka > Krušinové z Lichtenburka, Žlebští z Lichtenburka, Bítovští z Lichtenburka, Pyknové z Lichtenburka
Páni z Lipé
Páni z Dubé > Berkové z Dubé, Škopkové z Dubé, Adršpachové z Dubé,Červenohorští z Dubé
Páni z Ronova > Křinečtí z Ronova
ze Žitavy
z Pirkštejna
z Klinštejna > Škvorečtí z Klinštejna, Míčanové z Klinštejna
z Lichtenburka
>Ve zlatém štítu jsou dvě černé zkřížené ostrve, každá se šesti suky.
V klenotu je paví kýta a na ní vpravo hledící zlatá ryba.
Přikrývadla jsou černo-zlatá.
Smil Světlický (také Světlík),2 předek rodu, proslul svojí odvahou a dovedností v rytířských turnajích, při nichž si dle kronik vydobyl klenot do svého erbu - kapra na kytce z pavích per. Stalo se tak roku 1248 na turnaji v Mohuči.3 Tento klenot je však poprvé doložen až na počátku 14. století.
Z Lipé
Ve zlatém štítu jsou dvě černé zkřížené ostrve, každá se šesti suky (někdy se kreslí jen s pěti).
V klenotu je červený polštář se zlatými střapci v rozích, z něj vyrůstá paví kýta a na polštáři je vpravo hledící zlatá ryba.
Přikrývadla jsou černo-zlatá.
Klenot pánů z Lipé je též odvozován od pověsti o Smilu Světlickém, jen kapr býval spíše zlatý, a nikoli červený, a navíc byl pod něj zpravidla kladen malý polštářek.
Berka z Dubé
>Ve zlatém štítu jsou černé zkřížené ostrve, každá se šesti suky.
V klenotu zlatá otevřená křídla a mezi nimi jsou ostrve ze štítu.
Přikrývadla černo-zlatá.
Křinečtí z Ronova
>Ve zlatém štítu jsou černé zkřížené ostrve, každá se šesti suky.
V klenotu zlatá otevřená křídla a mezi nimi jsou ostrve ze štítu.
Přikrývadla černo-zlatá.
Z Pirkštejna
>Ve zlatém štítu jsou dvě černé zkřížené ostrve, každá se šesti suky.
V klenotu je paví kýta a na ní vpravo hledící zlatá ryba.
Přikrývadla jsou černo-zlatá.__
Další členové rodu píšící se někdy podle svých „příležitostných " sídel: z Ronovce, z Frýdlantu, z Templštejna, z Housky, z Náchoda, z Honštejna, z Červené Hory,…
Ti, kteří se počítají mezi Moravskou šlechtu, ale svůj původ údajně také spojují s Ronovici, čemuž nasvědčuje i jejich erb: z Borové, z Rožínky, z Mitrova
„neronovští"
Sak z Bohouňovic , Dževunt z Gryfenberka, z Unwerthu, Širntyngar ze Širntynku, Faltys z Jamného z Šenfeldu, Fictum z Fictum, Hůlka z Počernic, z Pranfeldu, Morel z Letin, Rodwic, Ruthart z Malešova, ze Stroužnice, z Modřic, z Popůvek (z Pozořic), ze Strachnova, z Třebetic, Piwainer z Pivína, z Reichenpemu, de Bois, Ostrevský z Bánova, Stam z Vlčnice,…
Sak z BohuňovicDževunt z Gryfenberkaz UnwerthuŠirntyngar ze ŠirtynkuFaltys z JamnéhoFictum z FictumHůlka z Počernicz PranfelduMorel z LetinRodwicRuthart z MalešovaRedern z Redernu
Jak bylo již zmíněno, Ronovci užívali 5-6 suků na ostrvi, avšak u jiných rodů byli jen 4 (z Třebetic) nebo dokonce jen tři (z Popůvek, Piwainer z Dražejovic).
Některé rody užívaly sice osekané ostrve, ale z nich vyrůstající nové listy (Pluhové z Rabštejna, z Třebetic). Vladykové ze Strachnova užívaly také místo listů hvězdy. Vladykové z Želetavy měli dokonce růži mezi dvěmi ostrvemi.
Erby mohly být i polcené (z Popůvek), čtvrcené (Pluhové z Rabštejna, z Lipé) nebo se erb mohl objevit jako srdeční štítek uprostřed složitého erbu (v pozdější době).
Někdy se ostrve vyskytují jen v případě klenotu (z Rynárce, z Kraselova).
Prameny:
Milan Mysliveček: Erbovník, 1993
Milan Mysliveček: Panoptikum symbolů, značek a znamení, 2001
August Sedláček: Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty, 2003
Milan Buben: Encyklopedie heraldiky, 1997
_
-
Český raně středověký velmožský rod, který v 11. a na počátku 12. století významně ovlivňoval dějiny přemyslovského státu. Vršovci bývají vedle Municů a Těpticů uváděni jako příklad tzv. rané šlechty. Přemyslovci se Vršovce pokusili třikrát vyvraždit (poprvé v roce 1003, znovu asi 1014, naposled a opět ne důsledně v roce 1108). ↩︎
-
žil na přelomu 12. a 13. století, v letech 1193 až 1197 byl druhem knížete a později krále Přemysla Otakara I.v jeho vyhnanství. Od roku 1211 je uváděn jako purkrabí kladský. Jeho dva synové, Častolov a Smil, pak založili rod Ronovců (Ronoviců) a rod pánů z Lichtenburka. ↩︎
-
město ležící ve střední části Německa na západním břehu řeky Rhein (Rýn), při soutoku s Mohanem (Main) ve spolkové zemi Porýní (Falc). Arcibiskup Siegfried III. z Eppsteinu prohlásil v roce 1244 Mohuč za svobodné město (privilegium emancipace od městských pánů). Tento titul si udrželo až do roku 1462. ↩︎