Hynek Suchý Čert z Kunštátu na Jevišovicích

Jan Škvrňák
Šlechta
Hynek Suchý Čert z Kunštátu a Jevišovic (*60. léta 14. století +počátek roku 1408) byl moravský šlechtic z rodu pánů z Kunštátu. Proslavil se jako válečník, ale i jako loupeživý rytíř v době moravských markraběcích válek.

Budoucí loupeživý rytíř pocházel z méně zámožné větve pánů z Kunštátu erbu vrchních pruhů, sídlící na Jevišovicích. Jeho otec se nazýval Sezema, naposledy jako živý vystupuje v roce 1381. Matka staršího Jindřicha, který získá přezdívku Zajímač, a mladšího Hynka, řečeného Suchý Čert se jmenovala Eliška (občas nazývaná i Alžběta). Podle jmen jejích dětí se Miroslav Plaček a Peterem Futákem domnívají, že pocházela z rodu Ronovců - Lichtenburků, pánů z Lipé nebo Dubé. Na jedné listině k konce 80. let Jindřich s Hynkem vystupují ještě s bratrem Jankem, oba zmínění historici se kloní k tomu, že jde spíše o chybu písaře a jde o jejich bratrance.

Oba bratři už jako zletilí v roce 1385 zapisují své matce, tehdy už vdově, věno v hodnotě 500 kop a zároveň vstupují do majetkového nedílu a to i s Janem z Jevišovic. Jindřich byl zletilý a ženatý už v roce 1382, proto lze uvažovat, že byl starší a narozený nejpozději v druhé polovině 60. let. Hynek se narodil nejpozději v roce 1370, ale pravděpodobně ještě dříve.

Rekonstrukce hradu Jevišovice. Miroslav Plaček, Peter Futák: Páni z Kunštátu. Rod erbu vrchních pruhů na cestě k trůnu, s. 134.

Bratři (a bratranec?) Jindřich, Hynek a Janek z Jevišovic v červnu 1389 svědčí a přivěšují pečetě na listině Zikmunda z Myslibořic, který prodává svůj díl na městečku Radostíně a okolních vsích. Oběma bratrům pak Zikmund z Myslibořic prodal svůj díl Myslibořic v hodnotě 150 hřiven. Tyto majetky Hynek neudržel a v roce 1398 je prodává Luvíkovi z Bukoviny.1

V roce 1390 Hynkovi z Kunštátu na jevišovicích Jimram z Jakubova zapsal své majetky v Červeném Martínkově, pokud zde měl Hynek nějaké vlastní majetky, tak i je následně prodal Jaroslavovi ze Šternberka (12 hřiven ročního platu).2

V roce 1392 Hynek převádí svůj podíl na tvrzi a vsi Medlově a Bojanovicích trojici mužů: bratru Jindřichovi, Vilémovi z Pernštejna a Ludvíkovi z Bukovinky. Proč tak učinil se ukázalo záhy - byl zřejmě těžce zadlužen. Proti transakci protestovali totiž dva věřitelé, kteří pochopitelně doufali v splacení dluhů pomocí těchto majetků. Nejdříve to byl Aleš z Cimburka na Mohelně, který měl na dluhy listiny a po něm Jindřich z Šelmberka, která zase za dluhy jako první žaloval Jindřicha z Jevišovic.3

V Medlovem souvisí žaloba Ješka Doubravky z Doubravice na Hynka. Ta byla podána v roce 1406, ale určitě se týká starší události, nejspíše z počátku století. Suchy Čert se zde jeví jako člověk na černou práci pro moravského pána Viléma z Pernštejna. Jeho jménem Hynek zajal v Medlově Ješka Doubravku a pobral mu všechny věci, které zde měl. Celá pře se vyřešila mimosoudně, tzv. poklidem.4  

V 90. letech vypukla tzv. druhá makraběcí válka mezi bratry Joštem a Prokopem. Jevišovičtí Kunštáti se zřejmě záhy staví na stranu mladšího markraběte Prokopa a v jeho službách vydrží až do Prokopovy smrti v září 1405. Hynkův bratr Jindřich, později řečený Zajímač, se šlechtické svévole a násilné činnosti dopustil už někdy v letech 1392 nebo 1393, když obsadil hrad Holoubek moravského mincmistra Martina z Radotic. Násilná činnost Hynka a jeho lidí lze zachytit až těsně před koncem století. Zda se i Hynek účastnil dobytí Holoubka zcela jisté není, později spolu Hynek i původní majitel hradu Martin byli v kontaktu - Martin slíbil Hynkovi zaplatit 1000 kop, přičemž v roce 1407 mu dlužil ještě 350 kop grošů.5

Minimálně lidé Hynka z Jevišovic, už tehdy nazývaného Suchý Čert, se účastnili dobytí tvrze Hobzí Janem Sokolem z Lamberka. Na rožmberských mučidlech to vyznali později v roce 1399 chycení za loupeživou činnost dva účastníci této akce. První mj. zmiňuje služebníky Suchého Čerta: “Koza; Jan Žíla; někaký Živótek; Pešek Škřeklavý; Kuneš Lysý; Hynek Čech; Prokop; Snirpekker Němec z Rakús; Janek Poláček a Václav jeho švagr”.

Také Václav, “panoše Suchého Črta z Jevišovic, vyznal před mukami, že Chlestoně zloděj, Jan Žíla, Živótek, Racek, Rúbík, Pešek Křeklavý, Mnišek z Čech, Koza, Záblý, Kuneš Lysý, Hynek Čech, Prokop a Polák, služebníci Suchého Črta, ti jsú byli s Sokolem, když jsú Hobzie stekli."6

Další chycený loupežník, řečený Motyčka, před nebo během výslechu na mučidlech v roce 1401 vyznal, že byl v Německém Brodě (dnes Havlíčkův) se Suchým Čertem. Ačkoliv přesnou činnost už neuvádí, zcela jednoznačně šlo o loupežnictví.7 Ve stejné době se Hynek z Kunštátu společně s Alešem Bítovským z Lichtenburka a snad i Jindřichem z Hradce podílel na obsazení rakouského hradu Weikartschlag. Jevišovický pán dobytý hrad následně předal oběma zmíněným pánům, kteří dále plenili rakouské okolí. 

Josef Karas: Suchý čert a divoký sokol, 1926, s. 61. Zdroj: NDK

Zkušenosti s velením menším vojenským oddílům, vedením drobné, guerillové války a loupežných přepadů ze zálohy byly zřejmě kvalifikací, kterou ocenil markrabě Prokop, aby učinil Hynka zástavním pánem na hradě Rabštejně (u Dukovan) a hejtmanem města Znojma. “Hynek z Kunina Města” (Kunštátu) působí jako znojemský “hauptman” nejpozději 29. dubna 1402, kdy vydává listinu, ochranný glejt pro Jindřicha z Lutové a Ješka z Tasovic, majitele vinic v okolí města, aby jejich lidé na vinicích nebyli obtěžováni vojenskou posádkou města.

Podobný glejt od Suchého Čerta, který slíbil neobtěžování i od Jana Sokola z Lamberka a jeho lidí, měl i brněnský obchodník Michal. Byl mu pramálo platný, když ho na cestě z Vídně do Brna přepadl u Dolních Kounic právě Sokol. Lamberk se svými lidmi mu měl pobrat blíže nespecifikované zboží za 381 kop. Kramář Michal se následně obrátil na Hynkova pána, markraběte Prokopa. Markrabí se svými úředníky dohodl, že škodu ve výši 340 kop zaplatí Michalovi vydavatel glejtu, tedy “Hynek řečený Suchý Črt z Jevišovic, odjinud z Kunstata”. Hynek tak vysokou částku neměl, ale zřejmě i kdyby měl, tak by nechtěl zaplatit. Obchodník z Brna se proto se žalobou v roce 1406 obrátil na zemský soud - požadoval celou částku, 381 kop. Celá epizoda se musela stát v době, kdy byl Prokop na svobodě, buď krátce před jeho smrtí v září 1405, ale spíše ještě před zajetím moravského Lucemburka bratrancem Zikmundem v červnu 1402.

Historici se shodují, že člověk Suchý Čert získal Znojmo pro makraběte Prokopa už na počátku roku 1400 a to nejspíše překvapivým útokem. Nepřímo to dokazuje návštěva Lucemburka v polovině dubna 1400. Znamenalo by to, že Hynek z Kunštátu na počátku 15. století v sobě spojoval činnosti vojenského velitele, nájemného kondotiéra (dobytí Weikartschlagu) i prachsprostého vůdce loupežníků (výpravy k Brodu). Což není nic neobvyklého, během markraběcích válek, domácí války se hranice mezi poškozováním straníků Jošta a loupením náhodných kupců výrazně stírala.

A v této činnosti pokračoval. Nejspíše se neúčastnil neúspěšného útoku Jana Sokola a Zikmunda z Křižanova na Jihlavu, sám se vydal na druhou stranu. Po zajetí Václava IV. a svého pána Prokopa poplenil rakouské Podunají - Zisterdorf, Aspern a dobyl tvrz v Hohenau. Výprava ovšem neskončila úspěchem, když Rakušané tvrz dobyli zpět a údajně oběsili 45 obránců. Hynek z Jevišovic ale v plenění Rakous pokračoval.

I to bylo důvodem, proč se Prokopovo Znojmo uherský král Zikmund a rakouský vévoda Albrecht IV. pokusili dobýt. 7. července 1404 k městu přitáhla jezdecká část, podle kronikáře Eberdorfera o síle 16 000 jezdců. Číslo jistě nadnesené, spojené rakousko-uherské vojsko mohl čítat vyšší tisíce bojovníků. Znojemské posádka, posílená o muže Hynkových přátel a spojenců (v první řadě Jan Sokol z Lamberka, dále Jan ze Strachotic a Vok mladší z Holštejna) oproti tomu zřejmě nečítala více než několik stovek. Útočníci nezaútočili na jinak kvalitně opevněné město přímo, ale zvolili cestu obléhání. To se jim stalo osudným, když se v jejich táboře rozmohla úplavice a vojsko se rozpadlo. Infekční průjmové onemocnění se stalo osudné rakouskému vévodovi Albrechtu IV. (+14. září), král Zikmund zase na maďarském hradě přežil díky drastické metodě léčby, zavěšením za nohy, hlavou dolů.

Znojmo na vedutě Jana Willenberga, 1592, zdroj: WmC

Zběsilý útěk nemocí postiženého vojska znamenal pro Jevišovického a jeho muže bohatou kořist a snad i zisk tří děl. Ale ani to zřejmě nestačilo. Ne všichni bránili Znojmo z přesvědčení, řada Hynkových spojenců bojovala za žold. A nedostala ho. I oni se tedy obrátili s žalobou na zemský soud. Jan z Rausenbrucku (Strachotic) žaloval Suchého Čerta o dlužných 200 kop, které mu slíbil “jakož jsme Němce u Znojma porazili”. Ještě více chtěl Vok z Holštejna, sice trojnásobek, 600 kop. Moravský pán v půhonu popisuje, jak za ním Suchý Čert poslal s prosíkem, aby mu půjčil lidi, když “jemu Rakušané ležili před městem Znojmem.” Ani svým spojencům v hodině nejvyšší Hynek z Kunštátu do roku 1406 nezaplatil.8 

V případě Voka z Holštejna nešlo o jedinou žalobu, Hynek měl dlužit i jeho manželce Kateřině 50 kop, které mu dřívě pujčila. Lidé Suchého Čerta navíc Vokovi pobrali vozy z koňmi a obilím, které odvezli na hrad (nejspíše Rabštejn). Hodnota odcizených movitostí měla být dalších 30 kop. Hanuš z Lipé na Templštejně, Petr a Hynek z Jevišovic navíc drželi jakýsi Vokův list - snad dlužní úpis. I ten chtěl zpátky.9

V době, kdy obránci Znojma požadovali svoji odměnu, už Hynek z Jevišovic hejtmanem ve městě nebyl. Na počátku roku 1405 byl Hynek vylákán z města a stoupenci Jošta ho obsadili. Podle letopisce se opět popravovalo, až 80 stoupenců Suchého Čerta mělo být popraveno během tří dní. Nejpozději 16. února 1405 už v nově získaném městě pobýval markrabě Jošt a odškodňoval měšťany za příkoří během kontroly města Hynkem. 

Krátce poté nacházíme Suchého Čerta v Praze. V březnu 1405 Hynek z Jevišovic pečetí krásnou červenou pečetí o poloměru 26 mm - společně s Janem ze Švamberka jsou ručitelé za vzdálené příbuzné Heralta staršího a mladšího z Kunštátu v jejich sporu s králem Václavem IV. Oba vydavatelé listiny se zavazují přijmout rozhodčí výrok Jana Krušiny z Lichtemburka a Bočka z Poděbrad a z Kunštátu, pokud by tak neučinili, tak slibují zaplatit králi pokutu 1500 kop pražských grošů.

Po zbytek roku 1405 dochované písemné prameny nezachycují Suchého Čerta jako obávaného válečníka, ale zadluženého příslušníka nobility, které moc netuší, jak své závazky splácet. Hynek řečený Suchý Čert byl zadlužen, kam se podíval, dílem díky vlastním dluhům a dílem i ručením za dluhy cizí. V okamžiku, kdy po konci markraběcích válek opět začne zasedat zemský soud, se jeho věřitelé začínají hlásit o své pohledávky a na tomto šlechtickém fóru Hynka z Jevišovic žalují. 

A jde i o spory v rodině. Hynka žaluje i jeho vlastní bratr Jindřich, o tisíc kop grošů (později o 500 za ručení dluhů), kterými se zaručil za zesnulého otce Jana z Hradce jménem Jindřicha. Půhon prozrazuje další lokalitu, kde Suchý Čert sídlil, kromě Rabštejna to jsou i Rouchovany. Dalších 50 kop za pány z Hradce Hynek dlužil i Ludvíkovi z Bukoviny, a k tomu i dalších 66 kop zastavených u bratrů z Litovan. Podobně Hynka žaloval pro dluhy je jeho bratranec Petr.10

Další žaloba na “Hynka Suchého z Kunstata” směřuje od Jana Puklice z Pozořic, za záruku 110 kop pro Petříka z Dědic, samotnému Puklicemu Hynek dlužil dalších 16 kop a 20 grošů.11 

Jindy byl Hynek ručitelem za příměří, které nebylo dodrženo. To byl i případ Vilémka z Louček a Jana z Lomnice. Jelikož Vilém příměří nerespektoval, tak pán z Lomnice pohnal Hynka o 500 kop grošů. Podobně se Suchý Čert zaručil za vyplacení věna Václavam Uhrem Markétě Kunátové z Vrbovce. Když se tak nestalo, tak i ona nechala sepsat žalobu k zemskému soudu. Věno nebo jeho dlužný zbytek, případně záruka dosahovala výše 35 kop, o které Čerta a dalšího ručitele Jana Klata z Litovan žaluje Zbyněk z Polkovic. Ručitelem za 20 kop Hynka z Jinošovic byli všichni tři aktivní Jevišovičtí Kunštáti - Jindřich, Hynek i bratranec Petr. Jiných 60 kop byla zase záruka za Mikuláše z Rohožova.12

Nejpozději v roce 1406 Hynek pochovává svoji choť Anežku z Deblína. Pokud s ní měl děti, tak nepřežily ani matku. Její věnné majetky, 10 hřiven platu v Deblíně a okolí nedědí její zadlužený muž. Markrabě Jošt je uděluje Janu z Lomnice.13 

Hynek z Kunštátu a Jevišovic v počítačové hře Kingdom Come: Deliverance 2. Jeho skutečná podoba známa není.

Další žaloby na Čerta následovaly na konci ledna 1407. Hynek měl být rukojmí za Zikmunda z Myslibořic, který pro Hanuše z Lichtenštejnu spravoval ves Ráhnov. Podobně spravoval díl Myslibořic Miloty z Křižanova, což mělo být ručení za věno Markéty z Cimburka a Dyjákovice Jana ze Šelmberka na Kraví Hoře. 23 kop dlužil Hynek Jakubovi z Upolesic, 13 kop a 15 grošů brněnskému měšťanu Václavovi, 40 kop Artlebu z Říčan.14

Na konci února 1407 se v Brně k zemskému soudu dostavila řada žalobců, Jan z Lomnice, několik nižších šlechticů, dva brněnští měšťané. Chyběl ale žalovaný, který se omluvil pro “svú nemoc”. Hynek z Kunštátu proto dostal za dva týdny nový termín soudního stání. Nakonec se o všech žalobách mělo rozhodovat o měsíc později, v pátek před květnou nedělí (25. března 1407). Ani sem se Hynek, řečený Suchý Čert nedostavil a “nás úředníky obeslal právě, že král český jej jal.” Zajetí Hynka Václavem IV. vysvětlil předsvědčivě na konci 19. století duchovní a vlastivědec Jan Tenora. Heralt z Kunštátu, za kterého se před dvěma lety zaručil jeho vzdálený příbuzný Hynek, nedodržel úmluvu a příměří s králem a v roce 1406 začal bojové operace, když dobyl a vyplenil královské město Vodňany. Za nedodržení smlouvy měl ručit Hynek, u kterého vidíme, že je permanentně zadlužený a žalovaný pro dluhy své a záruky za dluhy a úmluvy cizí. Nezaplacení horentní sumy 1500 kop králi se tak jeví jako důvod uvržení do vězení. Zde ale nepobývá příliš dlouho, když před Letnicemi už je na svobodě.15

V polovině října 1407 doběhl do konce spor s Janem z Lomnice. Zemští kmeti rozhodl v neprospěch pána z Kunštátu a právě tehdy došlo tzv. “odhádání”, soudní exekuci nemovitého majetku, poté, co poražený nebyl schopen zaplatit v hotovosti. Hynek tak ztrácí ves Dubňany a pokud by se ukázalo, že nedosahuje hodnoty 500 kop, tak zbylá částka má být zabavena v Dukovanech.16 

Na konci roku 1407 Suchého Čerta žaluje ještě Jan ze Šelmberka, to je ale poslední zmínka o moravském pánovi, loupežnému rytíři a hejtmanu Znojma. Na Velikonoce léta Páně1408 už je Čert nebožtík, když spor s Janem Puklicem po nebožtíkovi pokračuje jeho bratranec a ručitel Petr z Jevišovic.17

To ovšem nebyl konec sporů o majetky Hynka z Jevišovic. I když byl Hynek v majetkovém nedílu a tedy dědicem se měl stát jeho bratr Jindřich, tak na Hynkovo zboží se slétli jiní - bratranec Petr zabral hrad Rabštejn, majetky ve vsích Rouchovany, Dukovany, Dubňany (ty měly být Jana z Lomnice) a Myslibořice. Jan Nohavka z Chroustovic zase zabral držbu v Únanově.18

Paměť na Hynka z Jevišovic přetrvávala ještě i po jeho smrti. V roce 1409 Anežka z Hrádku žaluje Zdicha z Chřipic, za krádež, která se udála “v ty časy, ježto právo v zemi nebylo za Suchého Čerta”.19 

V té době byl po smrti bratr Jindřich i bratranec Jindřich, majetky bezdětného Suchého Čerta, stejně jako jeho přezdívka spadly na synovce Bočka a Jana, syny Petra z Jevišovic.

A poté už je možné mluvit o druhém životě moravského vojenského velitele, loupežníka a zadluženého člena pánů z Kunštátu. Hynek s hrozivou přezdívkou Suchý Čert se stan jedním z hrdinů několika historických románů, vznikl o něm komixa nedávno se dostal i do veleúspěšné počitačové hry.

Diskuse: Kunštáti z Jevišovic, Předhusitské bojové družiny, Prokop Lucemburský, Jošt Lucemburský.

Použitá literatura:

Peter Futák: Páni z Kunštátu jako organizátoři bojových družin a pozdější husité. In: Z počátků husitské revoluce : k výročí svěcení husitských kněží na Lipnici v roce 1417.Brno : Matice moravská, 2019, s. 164-180.

Miroslav Plaček, Peter Futák: Páni z Kunštátu. Rod erbu vrchních pruhů na cestě k trůnu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006.

Jan Tenora: Hynek Suchý Čert (Nástin z válek domácích na Moravě). Sborník historický 3, sv. 1, 1885, s. 211- 216, 272-276. 

  1.  https://www.monasterium.net/mom/CZ-MZA/E08/1389_VI_15/charter Zemské desky brněnské VII, č. 936, s. 201 ↩︎

  2. ZDB VII, č. 655, 657 s. 187 ↩︎

  3.  ZDB VII, č. 1047-1049, s. 206.  ↩︎

  4. Libri citationum et sententiarum II (1406-1420), č. 230, s. 47. ↩︎

  5. LCS II, č. 19, s. 8-9, č. 30. s. 11, č. 340, s. 86. ↩︎

  6.  Popravčí kniha pánův z Rožmberka / vydal František Mareš, s. 13-14.  https://librinostri.catholica.cz/download/PopravciKnihaR-r.pdf  ↩︎

  7. Popravčí kniha pánův z Rožmberka / vydal František Mareš, s. 18.  ↩︎

  8. Libri citationum et sententiarum II (1406-1420), č. 109, 114, s. 27. ↩︎

  9.  Libri citationum et sententiarum II (1406-1420), č. 110-116, s. 27-28. ↩︎

  10. LCS II, č. 15, s. 8, č. 70-71, s. 20, č. 349, s. 88  ↩︎

  11.  LCS II, č. 140, s. 32 ↩︎

  12.  LCS II, č. 266-268. s. 53, č. 394, s. 95. ↩︎

  13.  ZDB VIII, č. 590, s. 250. ↩︎

  14.  LCS II, č. 282, s. 73, č. 363, s. 90-91, č. 497, s. 115-116, č. 329, s. 84, č. 359, s. 90, č. 367, s. 91. ↩︎

  15.  Tenora, s. 274 ↩︎

  16. LCS II, s. 72. ↩︎

  17.  LCS II, č. 527, s. 122.  ↩︎

  18. LCS II, č. 569-570. s. 130. ↩︎

  19. Libri citationum et sententiarum II (1406-1420), s. 177. ↩︎