Jan Zhořelecký
Jan Zhořelecký se narodil jako nejmladší syn císaře Karla IV. a jeho čtvrté manželky Alžběty Pomořanské. Narodil se v roce 1370, kdy už byl Karel IV. ve vysokém věku, a patřil k tzv. “druhé generaci” Karlových synů, kam spadal i jeho starší bratr Zikmund. Dědictví získal Jan přímo ze závěti Karla IV. z roku 1376, která rozdělovala lucemburské domény. Od svých osmi let držel formální titul vévody zhořeleckého (podle Zhořelce v Horní Lužici, která byla součástí České koruny) a markraběte Nové Marky (braniborské území). Tato území byla sice od Prahy vzdálená, ale zajišťovala mu postavení říšského knížete a vlastní vládnoucí moc, což ho odlišovalo od pouhého člena královské rodiny.
Jan Zhořelecký obdržel formální titul vévody zhořeleckého v roce 1376, ale skutečnou vládu nad tímto územím v Horní Lužici (Görlitz) převzal po smrti svého otce Karla IV. v roce 1378. Vévodství zhořelecké bylo vytvořeno pouze pro Jana a mělo fungovat jako jeho vlastní panství, které by ho finančně a mocensky zajistilo. Horní Lužice, jako součást zemí České koruny, představovala významné hospodářské centrum s rozvinutými městy a řemesly. Jan se na správu svého panství soustředil intenzivně.
Ačkoliv byl Jan nevlastním bratrem krále Václava IV. (syna Karlovy třetí manželky), v kritických fázích vnitropolitické krize ho aktivně podporoval. K nejvýznamnějšímu okamžiku došlo v roce 1394, kdy byla proti Václavovi IV. zformována panská jednota (v čele s Oldřichem z Rožmberka a moravským markrabětem Joštem). Páni krále zajali a internovali. Jan Zhořelecký se postavil rozhodně na stranu krále, shromáždil vojsko a podařilo se mu krále osvobodit a přivést zpět do Prahy. Za tuto loajalitu a vojenský zásah získal Jan v roce 1395 post zemského hejtmana v Čechách, čímž se stal de facto druhou nejdůležitější osobou v království a zástupcem krále.
Jan Zhořelecký byl ambiciózní, ale jeho vláda jako zemského hejtmana byla poznamenána finančními potížemi a násilným potlačováním šlechtické opozice. Postupem času se jeho vztahy s nestabilním a prchlivým Václavem IV. zhoršily, zejména kvůli neúspěšným pokusům o stabilizaci poměrů v zemi a nedostatku peněz. Tyto spory vyvrcholily počátkem roku 1396, kdy ho Václav IV. odvolal z úřadu hejtmana. Ponížený Jan se stáhl do kláštera Neuzelle v Dolní Lužici, kde 1. března 1396 náhle zemřel ve věku pouhých 26 let. Jeho předčasná a rychlá smrt je dodnes předmětem spekulací, přičemž se často uvažuje o možnosti otravy, ačkoli to nebylo nikdy spolehlivě prokázáno. Po jeho smrti připadlo Zhořelecké vévodství zpět pod kontrolu Václava IV. a později Zikmunda.
Sňatek Jana Zhořeleckého proběhl v roce 1388 s Kateřinou (Richardis) Meklenburskou (1378–1400). Kateřina byla dcerou Albrechta Meklenburského, který byl v té době švédským králem. Toto spojení bylo důležitým politickým tahem, který měl Lucemburkům zajistit vliv na severu a na jihu Baltského moře, ačkoli Kateřině bylo v době sňatku pouhých deset let. Manželství netrvalo dlouho, pouze osm let, kvůli Janově předčasné smrti v roce 1396. Kateřina (Richardis) se po jeho smrti již neprovdala a zemřela v roce 1400.
Z tohoto manželství vzešla pouze jedna dcera, Eliška (Elisabeth) Zhořelecká (1390–1451). Eliška byla klíčovou postavou, protože byla posledním žijícím potomkem z linie Karla IV. nesoucím dědické právo na lucemburské domény. Po otcově smrti zdědila titul vévodkyně lucemburské, ačkoliv území bylo v té době již finančně vyčerpané a zastavované. Díky ní došlo ke dvěma významným sňatkům: v roce 1409 s Antonínem Brabantským a po jeho smrti v roce 1418 s Janem III. Bavorským. Eliška však zůstala bez vlastních dědiců. Krátce před svou smrtí byla nucena kvůli obrovským dluhům prodat práva na Lucembursko burgundskému vévodovi Filipu Dobrému v roce 1443, čímž lucemburské dědictví Karla IV. definitivně přešlo pod vliv Burgundů (a později Habsburků).
Diskuse: Jan Zhořelecký, Václav IV., Zikmund Lucemburský.