Jindřich Korutanský
Jindřich Korutanský se narodil mezi lety 1263 a 1280 jako syn Menharta II. Tyrolského a Alžběty Bavorské. Jindřich společně s bratry Otou a Ludvíkem získal po otci roku 1295 vévodství korutanské a hrabství tyrolské, čímž se stal vládcem strategicky důležitých alpských území. Jeho postavení ho činilo atraktivním kandidátem na manžela pro přemyslovské princezny, což mělo zásadní vliv na jeho budoucí politickou kariéru.
Roku 1306 se Jindřich oženil s Annou Přemyslovnou, dcerou českého krále Václava II. Toto manželství bylo uzavřeno v době, kdy český trůn zdědil mladý Václav III. Když byl však Václav III. ještě téhož roku zavražděn v Olomouci, přemyslovská dynastie vymřela po meči. České země se tak ocitly bez panovníka a nastalo období bezvládí, během něhož se o trůn začalo ucházet několik kandidátů. Čeští páni – zejména ti, kteří chtěli zachovat určitou míru samostatnosti a neměli v oblibě Habsburky – zvolili králem právě Jindřicha Korutanského. Jeho sňatek s Annou Přemyslovnou mu poskytl alespoň formální dynastický nárok. Jindřich však neměl dostatečnou vojenskou sílu ani autoritu, a proto ho brzy (ještě téhož roku) vytlačil z Čech Rudolf Habsburský, syn římského krále Albrechta I.
Rudolf Habsburský, který se stal králem jako Rudolf I. Habsburský, však náhle zemřel v roce 1307, čímž se situace změnila. České stavy znovu povolaly Jindřicha zpět na trůn. I během tohoto druhého období se ale projevila jeho slabost – nedokázal si získat podporu šlechty ani efektivně vládnout. V zemi panovala anarchie, šlechta si činila, co chtěla, a král neměl autoritu ani dostatečnou ekonomickou nebo vojenskou základnu. Mnoho předních pánů, včetně významných Vítkovců nebo Rožmberků, se od něj odklonilo.
Situace se zásadně změnila, když do hry vstoupil Jan Lucemburský, syn římského císaře Jindřicha VII. Ten se oženil s Eliškou Přemyslovnou, sestrou Václava III., čímž získal silný nárok na český trůn. V roce 1310 vedl Jan vojenské tažení do Čech, přičemž mu pomohla i část domácí šlechty. Jindřich se pokusil Prahu ubránit, ale bez úspěchu. Po dohodě s Janem se vzdal trůnu výměnou za bezpečný odchod ze země. Tím skončila jeho česká královská epizoda.
Po svém sesazení se Jindřich vrátil do Korutan a Tyrolska, kde vládl jako vévoda a hrabě. Tyto země spravoval až do své smrti v roce 1335. Jeho vláda zde byla stabilnější než v Čechách, i když se potýkal s tlakem silnějších sousedů. Po jeho smrti byly jeho državy rozděleny – Tyrolsko připadlo Habsburkům, zatímco Korutany připadly jeho zeti Janu Jindřichovi z rodu Lucemburků.
Jindřich Korutanský je historiky často hodnocen jako slabý a nerozhodný panovník, který nedokázal využít příležitosti a politicky se prosadit. Na český trůn se dostal spíše díky prázdnotě moci než kvůli vlastní síle. Na druhou stranu byl jedním z mála “přechodných” králů v období, které vedlo k nástupu dynastie Lucemburků.
Diskuse: Anna Přemyslovna, Bitva u Göllheimu, Vrazi Václava III.