Jindřich Lev
Syn Jindřicha Pyšného, vévody bavorského a saského a Gertrudy ze Supplinburgu, dcery krále Lothara III. (1125 - 1137). Jindřich Lev se narodil buď v roce 1129 nebo o rok později.
Otec Jindřich Pyšný umírá 20. října 1139. Král Konrád III. zabírá svým nepřátelům Welfům Bavorsko, předává ho Babenberkům. Zvláštní je, že Jindřichova matka po smrti manžela se vdává za nového bavorského vévodu Jindřicha v roce 1142. V Sasku, kde je welfovská doména silná, je na 4 roky vévodou Askánec Albrecht Medvěd. Jindřich Lev se stává saským vévodouaž k roku 1142. Sasko se stalo jeho hlavní mocenskou základnou, avšak usiloval o navrácení Bavorska, nároky neúspěšně činil již na Konráda).
Ke změně došlo až po nástupu jeho bratrance (ovšem Štaufa) Fridricha I. Barbarossy, který potřeboval podporu Welfů pro svoji náročnou cílevědomou politiku v Itálii. Naoplátku král a pozdější císař toleroval Lvovu bezohlednou politiku rozšiřování Říše (a hlavně Welfovské domény) na východ, včetně toho, že mu umožnil zakládat biskupství a investovat do nch biskupy. (Jindřich žádal již od roku 1149 založení některých biskupství na arcibiskupech v Hamburku). Rudovous také začal jednat o navrácení bavorského vévodství Welfům. Na sněmu v Kostnici udělil Rudovous Lvovi bavorské vévodství, ale tento krok nic neřešil. Až vPrivilegiu minus za 2 roky, ve díky němuž byla Bavorská východní marka (=Rakousy) povýšena na vévodství, které si ponechal Jindřich Jasomirgott, Jindřich Lev získal samotné Bavorsko.
Jindřich Lev byl velice bezohledný člověk. Záhy začal zabírat majetky nižší šlechty z okolí svého sídla Braunschweigu (Brunšvik), a to všemi možnými možnostmi, většinou silou. Území rozšiřoval nejenom záborem říše, Lev kolonizoval na úkor slovanských pohanských kmenů Meklenbursko a Holštýnsko. Zákládá vesnice, města jako Lübeck (1159), Schwerin. Později byl oslavován jako zakladatel německé východní politiky (ve smyslu Drang nach Osten). V sídelním Brunšviku zakládá dóm a staví hrad Dankwarderode. V roce 1166 zde vztyčuje lví pomník - symbol jeho moci a síly. Svoje významné postavení potvrzuje sňatkem s dcerou anglického krále Matyldou (1169). Jeho první žena byla Clemencia z říšského rodu Zähringenů. Spojení s anglickým panovnickým domem začalo spojenectví mezi Welfy a Plantagenety , vrcholící na počátku 13. století. Ovšem jeho aktivita nezůstává jen v Sasku, v roce 1158 zakládá jádro Mnichova. A to celé za přátelství a podpory Fridricha.
Jindřich, který za své služby v Itálii žádal stále větší protislužby od císaře, došel tak daleko, že po nesouhlasu císaře už do Itálie posily neposlal. Následně byl císař v poražen Lombardskou ligou bitva u Legnana 1176. Tím skončilo spojenectví Welfa a Štaufa.
Císař vévodu popohnal k soudu, když se Lev nedostavil, byl v lednu 1180 ve Würzburgu odsouzen za pohrdání soudem ke ztrátě všeho majetku. Díky okolní šlechtě, která měla mnoho důvodů Welfa nenávidět, byl Jindřich Lev rychle poražen, jeho panství rozděleno mezi přední říšské rody (Bavorsko, od kterého císař oddělil Štýrsko Wittelsbachům, zmenšené Sasko Askáncům) Jindřich Lev odešel do vyhnanství. Přijal ho jeho stejnojmenný tchán, totiž Jindřich II. Zpátky do Německa se vrací v době kdy je císař na křížové výpravě (říjen 1189), k usmíření a navrácení opravdu jádra jeho bývalého panství v Sasku s císařem Jindřichem VI. dochází v roce 1194 v Tilledě. Krátce nato Jindřich Lev umírá na následky pádu z koně.
S 2 manželkami a nejméně 1 milenkou měl více jak nebo 10 dětí. Mezi nejvýznamější syny (ti, kteří přežili otcovu smrt) falckrabě rýnský Jindřich, vévoda brunšvicko - lünerburský Vilém a římský král Ota IV.