Jošt z Rožmberka
Rodiči Jošta byl Oldřich z Rožmberka a Kateřina z Vartenberka, jejichž sňatek proběhl v roce 1418. Samotný Jošt spatřil světlo světa kolem roku 1430, s tím, že byl druhým nejstarším synem (po Jindřichovi), dalšími jeho sourozenci byl Jan, Perchta, Ludmila a Anežka.
U tohoto šlechtice známe i střípky z jeho dětství – jeho vychovatelem byl Mikuláš ze Sedlčan (byl pohřben u sv. Víta v Českém Krumlově).
Joštův otec Oldřich, jako jeden z vůdců katolické strany v českém království udržoval korektní nebo přátelské vztahy s různými katolickými institucemi v zemi. Mimojiné i s velkopřevorem johanitů v Čechách, Václavem z Michalovic. Snad tento muž stál za nápadem vstupu mladého Jošta k johanitům, není známo kdy přesně se to stalo.
Jošt, jako druhorozený byl tedy určen duchovní dráze, v roce 1451 byl jmenován proboštem pražské kapituli papežem Mikulášem V. To, že papež pominul kanonické právo, zdůrazňující svobodnou volbu kapituly, můžeme vysvětlit vlivem Joštova otce. Týž rok, den po smrti Václava z Michalovic (26.8.) je Jošt zvolen novým johanitským velkopřevorem.
Úkol, který Jošta na místě velkopřevora čekal, byla stabilisace johanitských majetků a přijmů, zplundrovaných během husitských válek. To se mu zčásti dařilo, v roce 1454 je navíc ve Strakonicích založen špitál sv. Markéty.
V roce 1452 se zemským správce stává kališník Jiří z Poděbrad, Oldřich i Jošt ho uznávají, Jošt později, ovšem ne ihned Jiřího z Poděbrad uznává králem (odmítl ho korunovat a dlouhou dobu ho ani netituloval králem).
Prvního března 1456 byl Jošt zvolen vratislavským biskupem – podíl na tom měl jeho bratr Jindřich, který byl v té době slezským hejtmanem. Jak svědčí list kazatele Jana Kapistrána, Jošt se nejdříve zdráhal tento úřad přijmout, do Vratislavi přijel až na začátku června.
Jošt, v této době se snaži vratislavské měšťany pohnout k tomu, aby uznali Poděbrada českým králem. Rožmberk pravděpodobně doufal v to, že Poděbrad přestoupí ke katolictví (ostatně, jak tajně slíbil papežským legátům). Měšťané slezské metropole svůj hold podmiňovali souhlasem papeže a celá věc se táhla několik let. Mezitím se zásadně změnila politická situace tím, že byla odmítnuta svatou stolicí kompaktáta a došlo k roztržce mezi kurií a českým panovnickým dvorem. Jošt v této době dbá na celistvost zemí Koruny české a snaží se zachovat mír mezi oběma znepřátelenými stranami.
Obecně nebyl vůbec oblíbeným biskupem. Ve Vratislavi po husitských válkách panovaly silné protičeské nálady, podpořené ještě kázáním charismatického řečníka Jana Kapistrána. Nikterak Joštovi nepomohl jeho katolický původ. Joštovi nepomohl ani spor s papežským nunciem Jeronýmem z Kréty.
Dalším důvodem, proč nebyl příliš oblíben ve Vratislavi, byla jeho špatná znalost němčiny.
Rožmberk se v sídle svého biskupství příliš neobjevoval, většinu času trávil v rodovém Českém Krumlově, odkud se snažil řídit diecési a hlásat umírněnost.
V roce 1465 došlo k založení Jednoty zelenohorské namířené proti stávajícímu českému králi, mezi signatáři byl i Jošt z Rožmberka.
Jošt nakonec dospěl až do otevřeného konfliktu s Jiřím, jednota byla ovšem v roce 1467 poražena, většina členů uzavřela s českým králem příměří. Záhy poté umírá – 12. 12., ve Vratislavi, pohřben je v katedrále tamtéž.
Když umíral, byla ve Vratislavi popěvována tato píseň: „Vlk vlka nepokouše, Češi jsou darebáci/ čeští křesťané nejsou křesťané, ale kacíři/ biskup Jošt, starý vlk, učil jiné vlky žráti husy."
Jaký byl Jošt? Rád jedl a to se projevovalo na jeho postavě, která byla jinak vysoká. Kronikář Petr Eschenloer o něm píše, že byl: učeností a spořádaností života znamenitý. Staré české letopisy, pramen naopak utrakvistický o něm říká: ten, který se často chlubil: Tak jsem hodil mezi Čechy sekyru, kterou z nich tak hned někdo nevytáhne.