Legenda Aurea - Zlatá legenda
Legenda Aurea (v překladu Zlatá legenda) je soubor legend, vztahujících se k církevním svátkům v průběhu roku. Přidány jsou i české legendy. Tuto knihu napsal ve 13. století italský biskup Jacobus de Voragine jako pomůcku ke kázání kněží.
Různá vydání této knihy upravená o místní svátky světců se rychle rozšířila po celé Evropě. První přepisy se v Čechách objevily na konci 13. století. Původní dílo i jeho pozdější opisy byly psány v latině. Dodatečně jsou přidáni i čeští svatí.
Kompozice je chronologická, legendy jsou psány v třetí osobě. Jsou psány spisovným jazykem, občas se v příbězích vyskytují archaismy (nactiutrhač). Autor používá metafory (černý jako Etiop) a metonymie (zasáhl bičem choroby). Často se vyskytují i magická čísla (nejčastěji 3 a 12). Zřetelný je kontrast mezi dobrem (světci) a zlem (ďábel a jeho sluhové).
Legendy se odehrávají v Římské říši nebo v Izraeli v období antiky (kromě svatého Františka a českých svatých, jejich legendy jsou ze středověku). Celkové téma je šíření a víra lidí v křesťanství, hlavní téma je život světců.
Hrdiny legend jsou svatí. Jsou zbožní, moudří, laskaví, skromní a ochotní pomoci ostatním. Svůj majetek rozdávají chudým a žijí v chudobě. Svatí většinou žijí v klášteře nebo zastávají kněžskou funkci. Horlivě šíří křesťanskou víru, proto musí čelit nástrahám pohanů, kacířů, démonů i ďábla. Často jejich šíření není nakloněn ani císař. Pevnou vírou v Boha, získávají nadpřirozené schopnosti, lečí nemocné, vrací zrak slepým, někdy dokáží oživit mrtvého. Svatí dokáží konat zázraky i po své smrti (zjevují se ve snech lidem, kteří se k nim modlí o pomoc), jejich ostatky mají léčivou moc.
V jednotlivých legendách se objevují další vedlejší postavy. Většinou jsou to nemocní lidé, kterým svatý pomůže nebo také kacíři, ti se snaží hlavní postavu zabít, často se jim to nezdaří a uvěří v Boha. Často se v legendách objevují i císaři Římské říše většinou bojují proti křesťanství, někteří již jsou křesťané a víra jim pomáhá zvítězit nad pohanskými národy.