Markéta Provensálská
rodiče: Ramon Berenguer V. Provensálský a Beatrix Savojská
manžel: Ludvík IX. Francouzský
děti: Blanka, Isabela, Ludvík, Filip III., Jan, Jan Tristan, Petr I., Blanka, Markéta, Robert, Anežka
Markéta byla nejstarší ze čtyř dcer provensálského hraběte Ramona Berenguera V. Díky politice francouzské královny Blanky Kastilské se začal o Markétinu ruku ucházet mladý francouzský král Ludvík IX. Kvůli příbuzenství čtvrtého stupně bylo nejdříve nutné získat papežský dispenz. Svatba i Markétina korunovace proběhla koncem května roku 1234. Silný vliv na panovníka si však i po svatbě udržela královna matka. Na Markétu žárlila a situaci komplikovalo i společné bydlení a cestování. Teprve roku získala Markéta nárok na vlastní důchod a domácnost.
Snad aby unikla před zvědavou tchýní, provázela Markéta manžela na sedmou křížovou výpravu. Křižácká vojska vyplula roku 1248 z přístavu Aigues-Mortes a pokračovala v plavbě na Kypr, kde přezimovala. Cílem útoku se stal Egypt. Vylodění na egyptské půdě u města Damietta bylo úspěšné, dokonce se podařilo téměř bez boje obsadit celé město. Král založil ve městě arcibiskupství a na podzim se vydal na pochod do vnitrozemí. V Damiettě zůstala těhotná královna s posádkou. Křesťané svedli bitvu u al-Mansúry, kde zahynul Ludvíkův mladší bratr Robert z Artois a samotný král byl zajat nepřítelem. Markéta byla odvážná žena. Svého osobního strážce přiměla k přísaze, že pokud do města dorazí muslimové, setne jí hlavu dříve, než se dostane do zajetí a den po porodu si nechala povolat velící důstojníky a přesvědčila je, aby ve městě zůstali a začali vyjednávat. Chtěla nabídnout město a peníze výměnou za zajatce. Král Ludvík byl v květnu 1250 výměnou za Damiettu a 400 000 liver propuštěn.
Královský pár odjel do Palestiny, kde strávil čtyři roky. Králi se podařilo vyjednat propuštění zajatých francouzských i palestinských křižáků a uzavřít spojenectví se sektou assasínů. Francie byla zatím ve správě královny matky. Roku 1252 Blanka Kastilská ve věku 64 let zemřela a Ludvík začal uvažovat o návratu domů. Uskutečnil jej až o dva roky později, z Akkonu vyplul 24. dubna 1254.
Markéta zaujala po tchýnině smrti místo rádkyně svého muže. Podařilo se jí dokonce odvrátit mimořádně zbožného Ludvíka od nápadu, že vstoupí do kláštera a vzdá se koruny.
Král během dalších let stále snil o nové křížové výpravě. I přes svůj poněkud vyšší věk a podlomené zdraví se s vojskem v parném červenci 1270 vylodil v Tunisu. Suché horké léto se výpravě stalo osudným. Při čekání na spojenecké oddíly Jakuba I. Aragonského, Theobalda II. Navarrského a Eduarda Anglického se mezi vojáky začala šířit nakažlivá epidemie. Nejdříve zemřel princ Jan Tristan a 25. srpna jej následoval do hrobu i samotný král. Francouzská část výpravy se vracela zpět na evropský kontinent.
Při plavbě do Trapani zastihla vracející se flotilu vichřice a výprava ztratila na čtyřicet válečných lodí. Mladý král Filip s manželkou s bídou zachránil holý život. Vyděšení cestovatelé se rozhodli raději pro cestu po souši. Do vlasti se jich vrátilo však jen pár. Nemoci podlehl navarrský král Theobald II., jeho manželka Isabela (Ludvíkova dcera) zemřela o rok později. Mladou francouzskou královnu Isabelu shodil kůň, což vedlo k předčasnému porodu mrtvého chlapce a následné Isabelině smrti. Srpen roku 1271 se stal osudným i pro Ludvíkova bratra Alfonse z Poitiers a jeho ženu Janu z Toulouse. Zavražděn byl syn Richarda Cornwalského Jindřich z Almainu. Ve chvíli modlitby byl v kostele zákeřně přepaden a ubodán Guyem a Simonem, syny Simona V. z Montfortu. Byla to msta za opuštění řad povstalců proti anglickému králi Jindřichovi III.
Markéta se po manželově smrti uchýlila do kláštera na pařížském předměstí Saint-Marcel a věnovala se správě svého vdovského panství v Provence. Dostala se konfliktu se svým švagrem Karlem z Anjou, který byl manželem její nejmladší sestry Beatrix, jediné dědičky provensálského hrabství. Konflikt se urovnal až roku 1287, kdy byla Markétě přiznána renta 2000 tourských a jednorázové odstupné.
Po smrti syna Filipa (1285) se královna vdova zcela stáhla z královského dvora do kláštera Cordeliéres. V klášteře klarisek strávila poslední léta svého života ve společnosti dcery Blanky, vdovy po kastilském princi Ferdinandovi de la Cerda. Celý život udržovala vřelý kontakt se svou sestrou Eleonorou, manželkou anglického krále Jindřicha III. Sestrám se podařilo zmírnit nepřátelství mezi oběma dvory a ze svých manželů dokonce učinit spojence.
Markéta zemřela v požehnaném věku 74 let. Je pohřbena po manželově boku v bazilice Saint-Denis. Náhrobek se bohužel nezachoval.