Markvart z Vartemberka
Přestože byl Markvart z Vartemberka příslušníkem vysoké šlechty a předním mužem české politiky, proslul ve své době i pozdější literatuře především tím, že první porušil zemský mír trvající od dob Karla IV.
Byl synem Beneše z Vartemberka a Elišky. Zpočátku se psával i po hradu Kosti, jehož byl stavitelem právě Markvartův otec. Ve spojitosti s tímto panstvím se vyskytuje již roku 1360 (spolupatron v Sobotce, Oseku, Nepřívěci a Libošovicích). Do roku 1371 byl s bratrem Petrem nedílný, po té se rozdělili, a zatímco Petrovi zbyl hrad Kost, Markvart si nechal Všeň a dostal se k majetkům Henslina z Turgova a tím i k hradům (Hrubému) Rohozci a Zbirohům nebo městu Smidarům. Od krále Karla IV. pak na Čáslavsku získal hrad Žleby. Dalo by se říci, že byl trochu ve stínu svého bratra, významného politika své doby a nejvyššího hofmistra. Přesto byl významným dvořanem Karla IV. a r. 1374 přísedícím zemského soudu. Paprocký dokonce uvádí jednoho Markvarta u zemského soudu k roku 1351.
Roku 1377 byl navíc mistrem královské komory. Činil církvi různá dobrodiní a roku 1380 vyprosil turnovskému klášteru u olomouckého biskupa odpustky. Královskou zástavní listinu z r. 1379, na některé saské statky, stvrdil spolu s dalšími šlechtici svým podpisem. O dva měsíce později byl jedním z jedenácti členů, převážně korunní rady, kteří se králi Václavu IV. zaručovali při schůzce s rakouským vévodou Leopoldem o zástavě (postoupení) zemského fojství ve Švábsku. Tím se přibližuje nejen vrchol jeho politické kariéry, nýbrž i kolmý sestup z výsluní. V letech 1382-1388 začal mít Markvart z Vartemberka dlouhý a složitý přiostřený spor s lužickými městy Žitavou (Zittau), Zhořelcem (Görlitz) a Lubijem (Löbau). Po nějaké době došlo k dohodě, kdy města měla Markvartovi zaplatit 1500 kop, ale k placení se neměla ani po králově příkazu. Markvart tedy roku 1387 sáhl k ráznějšímu opatření a začal přepadávat kupce těchto měst. V tom se však přepočítal. Král uprostřed zimy v lednu roku 1390 (podle novějších studií F.M.Bartoše, Z.Fialy, R. Anděla - starší práce podle Letopisů uvádějí ještě rok 1388) vyhlásil zemskou hotovost a oblehl jeho hrady, kdy jej po půlročním odporu pokořil. Jak praví soudobé kroniky: „…Za toho krále v Čechách najprvé počal válku pan Markvart z Žlebuov. Z toho se král Vácslav rozhněval, kázal Žleby obehnati, i dobychu Žlebuov a pana Markvarta nesechu do vězenie a rozbořiechu jemu Žleby a Rohozec a Zbiroh."
Před vězením ho nezachránilo ani jeho vysoké postavení, ani to, že jeho bratr byl v té době prvním mužem království. Václav měl totiž diplomatický spor s míšeňskými vévody a tak potřeboval podporu lužických měst, bez ohledu na své přední dvořany… Markvart byl z vězení r. 1392 propuštěn, ale po několika měsících zemřel. Nevědomo, zda-li na následky věznění. Jeho statky byly zkonfiskovány a osazeny královskými purkrabími. Jenom vdově po něm – Kateřině, byly ponechány věnem zapsané Přepeře.
Spolu měli dva potomky – Kateřinu a Markvarta, kteří se stali v Praze řeholníky.