Milíč (II.) z Náměště
Byl zřejmě prvorozeným synem stejnojmenného otce – Milíče (I.), zakladatele rodu pánů ze Švabenic o erbu 4 rozletitých střel, a neznámé matky. Milíč I. se objevuje v pramenech v letech 1226 – 1238. V roce 1226 je zmiňován jako podčeší krále Přemysla I. Otakara, v roce 1233 je pukrabím Hradce nad Moravicí. Naposledy se objevuje v březnu 1238 v úřadu stolníka. Jeho původ, zda přišel z Čech, nebo byl původem z Moravy a vlastnil zde nějaké majetky, není jasný. Měl dva bratry: Idíka (Jiljího) a Slavibora. S nimi se často objevoval v řadách svědků různých právních pořízení a to celkem pravidelně v 30. a 40. letech (výjimkou jsou leta 1241 – 1245) na Moravě.
Smrt markrabího Přemysla v roce 1239 a převzetí Moravy jeho bratrem a zároveň českým králem Václavem I. nemělo žádný vliv na postavení trojice bratrů, i nadále patřili k elitám moravské šlechty. Naopak Milíč je v polovině května 1240 uváděn jako komorník, přičemž není jasné, které z moravských provincií (David Papajík uvádí Brněnsko). Zcela jistě následujícího roku v říjnu (v listině je uváděn také jeho syn Časta) je komorníkem v Olomouci, na tomto postu Milíč vydržel až do roku 1250.
Zvrat v mocenském postavení Švabenických neznamenal ani nástup Přemysla (II.) na markrabský stolec. Během tzv. „povstání kralevice Přemysla" trojice bratrů pravděpodobně podpořila svého mrakraběte, ač nepatřili mezi jeho skalní příznivce a iniciátory povstání. Milíče nicméně podpora mladého Přemyslovce stála úřad olomouckého komořího. K žádnému jinému potrestání zřejmě nedošlo. Tresty Václava za povstání byly spíše exemplární a nesměřovaly proti významným šlechticům, Václav se situaci v království úspěšně pokusil stabilisovat. I proto Milíče s bratry vidíme v březnu 1251 v Němčicích, kde svědčí právnímu úkonu Přemysla. Zřejmě předtím Přemysl v rámci boje o rakouské země zaútočil na konkurentní Bavorsko. Švabeničtí bratři se pravděpodobně tohoto tažení účastnili.
Milíč se nepochybně účastní i dalšího tažení Přemysla. A to na počátku roku 1252, kdy se Přemysl žení s dědičkou babenberkého dědictví Markétou. V Rakouských zemích pobývá zřejmě většinu roku 1252, kdy je Přemysl obsazuje, v listopadu 1252 je doložen v Linci. Odtud je také znám jeho přídomek – z Náměště (na Hané). V této listině je také uveden naposledy. Zřejmě brzy poté umírá.
Milíč měl s neznámou manželkou syna Častu (poprvé uveden v říjnu 1241). Ten ovšem Náměšť ztrácí na úkor svého bratrance Viléma a píše se z Křelova.