Mongolové

Jan Škvrňák
V průběhu 13. století ve východní Asii vzniklo z kočovných mongolských kmenů ohromné impérium, které ve svých nájezdech proniklo až do střední Evropy. Kým byli obávaní kočovníci?

Na počátku 12. století rozsáhlé stepi dnešního Mongolska obývalo několik kmenů, které se živili takřka výhradně kočovným pastevectvím. Na jihozápadě sídlili zřejmě turkičtí Najmanové, ketří vyznávali nestoriánské křesťanství. Východně od nich žili také nestoriáni - Kereiti. Ostatní mongolské kmeny byly animisté - bojovní Tataři sídlící na severozápadně, Merkité v okolí jezera Bajkal a samotní Mongolové. Poslední tři kmeny mezi s sebou takřka neustále válčily. Konflikty se snažila rozdmýchávat především dynastie Ťin, vládnoucí v dnešní severní Číně. 

Od 80. let 12. století kmeny postupně sjednocoval Temudžin, syn mongolského chána Jesügeje, sjednocení nastalo v roce 1205 a následující rok se nechal prohlásit shromážděním mongolských vůdců (kurultaj) velkým chánem (Čingis-chán). Následovala expanze Mongolů v roce 1211 byly podrobeny okolní kmeny, v roce 1215 dnešní Peking, v letech 1219-1221 nájezdníci obsadiliChórezmskou říši, o rok později začali Mongolové pronásledovat Kumány (Polovce). Během této kampaně byla nejdříve zničena vojska gruzínského krále Jiřího IV. a později na řece Kalce 31. května 1223 spojené armády ruských knížat.

Mongolská říše v momentu smrti Čingischána (1227), zdroj: Maps etc

Za jeho nástupců byla dobyta Kyjevská Rus a podniknut vpád do Polska a Uherska. Dobytí Bagdádu v roce 1258 byl jeden z posledních úspěchů velikých chánů, v následujících letech společně s vnitrodynastickými boji nastoupily první porážky - na Blízkém východě od Mamlúků. V 70. letech se Mongolské imperium rozpadá na několik i nadále velkých a mocných říší. Kubilaj zakládá v Číně dynastii Juan, (vládne do roku 1368 v Číně a do roku 1635 v Mongolsku), Hulegu v dnešním Íránu Ilchanát (končí v roce 1335), ve střední Asii existuje do 60. let 14. století Čagatajský chanát a pro evropské dějiny je nejdůležitější Zlatá Horda, která upadá v 14. a 15. století, kdy se od ní oddělují jednotlivé chanáty. 

Mongolské říše na konci 13. století. Zdroj: Wikimedia

Samotní Mongolové byli kočovníci, přemisťující se z místa na místo. Žili v kruhových stanech, jurtách, živili se hlavně pastevectvím a lovem, méně řemesly (zpracování látek, tkaní koberců). Velmi důležitou součástí jejich života byla také válka. 

Kromě nestoriánství bylo u nich nejdůležitější náboženství animismus, uctívali tedy nebe, zemi a také bohy v stromech, ohni, vodě a kamenech. Každá rodina měla svého vlastního boha, který bydlel v jurtě a střežil jim majetek a děti. Kočovnící věřili, že každý klan má svého strážce - ducha. Tento strážce měl ve vesnici kůl s koňskými žíněmi, ke kterému kmen nosil při významných událostech (úmrtí náčelníka) obětované koně nebo lidi. Mongolští šamané provozovali magii a věštění z ovčích lopatek.

V čele Mongolů byl nejvyšší chán, nicméně vládnoucí dynastie považovala celou zemi jako svůj společný majetek - o volbě chána a důležitých otázkách (válečná tažení) se rozhodovalo na shromždění všech členů dynastie, tzv. kurultaji. Ostatní členové dynastie měly také své úděly (ulusy). Mongolové neznali vlastní písmo, používali nejdříve ujgurské a později čínské znaky.

Základní administrativní jednotkou byl tzv. mingan, což byla občina schopná postavit do boje tisíc válečníků. Původně jich mělo být 98, později se jejich počet zvýšil. Vojsko samotné bylo rozděleno desítkovou soustavou, základní jednotka měla 10 mužů, nad ní byla setnina, tisícnina (mingan), největší jednotkou byl tzv. tümen, který se skládal z desetitisíce bojovníků. Desátníci a setníci byli voleni samotnými vojáky, velitele tümenů (nojony) určoval velký chán, tito zase určovali velitele tisícnin.

Mongolská lehká kavalerie, zdroj: Mongols in World History

Těžištěm mongolské armády byla lehká jízda, jejíž hlavní zbraní byl lehký reflexní luk, doplněný do různé sečné a bodné zbraně. Jezdci byli oděni do lehkých prošívaných kabátců, kožených čapek. Slabé vybavení odpovídalo bojové strategii a taktice Mongolů, své protivníky se snažili oblíčit, objíždět a zasypávat šípy, bez přímého fyzického kontaktu s nepřítelem. V bitvách (například u Lehnice) často nájezdníci používali klamný ústup a následný útok do týlu nepřítelské armády.

Diskuse: Kočovné národy