Mongolové
Nebyl to pospolitý národ, spíše roztroušené kmeny, sjednotit je se podařilo až Čingischánovi v 12. století. Mongolské kmeny pasoucí svá stáda po stepích se museli často přesouvat, tudíž nemohli žít ve stálém domově. Proto žili v kulatých stanech - jurtách. Jurty se daly rychle rozložit a složit. Uspořádané v kruhu, připomínali malé město.
Mongolové byli animisté, uctívali Nebe a Zemi a také bohy v stromech, ohni, vodě a kamench. Každá rodina měla svého vlastního boha, který bydlel v jurtě a střežil jim majetek a děti. Kočovnící věřili, že každý klan má svého strážce - ducha.
Tento strážce měl ve vesnici kůl s koňskými žíněmi, ke kterému kmen nosil při významných událostech (úmrtí náčelníka) obětované koně nebo lidi. Mongolští šamané provozovali magii a věštění z ovčích lopatek.
Později se do mongolské říše dostali křesťanští misionáři, ovšem obrátit na víru se jim mongolský národ nepodařilo.
Byl to primitivní národ (oproti Evropanům nebo Číně), nepodařilo se jim vytvořit písmo vlastní, proto psali nedokonalým písmem Ujgurů. Později po dobytí Číny, převzali část čínské kultury. Svoji kočovnickou identitu si však zachovali.
Mongolové nebyli ani příliš zdatní řemeslníci, ale vyráběli výborné koberce a textilní výrobky z velbloudí nebo kozí srsti. Obsahovali zvířecí i geometrické motivy, které z části sloužili k náboženským účelům.
Byli to hlavně výborní válečníci, kteří obsadili přes půl Asie a část Evropy. Jezdili na rychlých a malých koních, které dokázali výborně ovládat a ještě přitom střílet k krátkého luku. Vojsko bylo přísně organizováno, vládla zde železná kázeň. Vynikali také svojí krutostí k dobývaným a dobytým národům. Jezdci byli po bojích v Asii otužilí.
Navíc měli dobré velitele.