Oldřich
Syn Soběslava I. a jeho choti Adelheid Uherskou. Narodil se někdy kolem roku 1125, tedy blízko počátkům vlády otce. Po zvolení bratrance Vladislava, namísto svého bratra, také Vladislava v roce 1140 zřejmě utekl a neúčastnil se povstání šlechty a moravskými Přemyslovci.
Exil v Německu v blízkosti krále a císaře Fridricha Barbarossy, který si mohl jen mnout ruce, nad tím, že mu věrně slouží možný oponent Vladislava, kterému mohl udělit Čechy v léno. Tímto esem v rukávu naléhal na Vladislava. Oldřich získával podporu v Říši. Za manželku pojal sestru durynského lantkraběte Ludvíka, Cecílii (další sestru si vzal sám Vladislav).
Kníže Vladislav zpočátku nebyl spojencem Fridricha, nebyla na sněmu v Mersenburgu v květnu 1152, kam vyslal biskupa Daniela. Měl co dělat, aby zabránil králi k udělení léna Oldřichovi. Oldřich byl nakonec přesvědčen, že mu bude stačit Hradecko. Smír trval jen rok, z neznámého důvodu Oldřich opět Čechy opouští, přes exil v Polsku se vrací na dvůr Barbarossy. A opět čeká na vhodnou příležitost k převzetí moci. Jenže Vladislav pomalu chápe nutnost být v Fridrichově táboře. Opět přes, teď již císaře. Liší se tak od bratrů, nejstarší Vladislav rezignoval, starší Soběslav se zas pokoušel násilně se dosadit, ale byl chycen a uvězněn, později Soběslav obsadí Olomouc. Po celou dobu vlády Vladislava (od roku 1158) byl pro Vladislavovce největší hrozbou. Účastnil se milánského tažení, s císařem byl na II (právě Milán);III. a IV. tažení do Itálie. Vyčkával, čekal dlouho. Příležitost se naskytla až po resignaci Vladislava ve prospěch syna Bedřicha (1172). Císař donutil Bedřicha k odevzdání lenních praporců v Hermsdorfu v Durynsku - důvod se našel. Bedřich získal trůn bez volby Čechů a ne z rukou císaře. Tamtéž následně (květen 1173) dostává Čechy v léno Oldřich. Ihned prapory předává staršímu Soběslavovi. Oba slibují zůčastnit se dalšího tažení do Itálie.
Tažení následujícího roku se Oldřich zúčastnil, ovšem nepřineslo žádný prospěch. Ještě předtím mu Soběslav svěřil do správy Olomoucko, Oldřich je titulován Oldericus, dei gratia Morauorum dux. Ovšem kníže Soběslav II. se dostává záhy do problémů - nebyla na žádném Rudovousových sněmech, ocitl se v papežské klatbě, kritické byly vztahy s mocným Konrádem Otou. Soběslav se začal obklopovat lidmi z nižších vrstev (kníže sedláků) a hledal domnělé nepřátele. Oldřich byl na začátku roku uvězněn a ve vězení bratra umírá. 11.11.1177 končí život syna Soběslava, ani s druhou manželkou Sofií Wettinskou zřejmě neměl mužského potomka. Byl to schopný Soběslavovec, jeho úsilím se tato větev dostala do bojů o trůn, značně ztížený pevným panováním Vladislava a díky němu uspěli, alespoň na čas. Krátce byl knížetem ještě nejmladší Václav.