Opavští Přemyslovci – II. Mikuláš I. Opavský
Navzdory papežským výnosům, byl Mikuláš vychováván jako královský princ a osvojil si rytířskou dvornost a diplomatický um. Byl prvním vévodou Opavským, ač jeho titul nebyl právně ustaven podle dobových zvyklostí a tento stav byl urovnán přísahou věrnosti, kterou složil jeho syn Mikuláš v roce 1318 do rukou českého krále Jana Lucemburského.
Ve své zemi se často nezdržoval, ale když už zavítal na Opavsko, vždy se staral o jeho rozvoj a blahobyt formou privilegií městům a podporováním obchodu a řemesel.
Zpočátku se Mikuláš I .Přemyslovec tituloval ,,dominus terrae Opaviae et fillius Ottacari regis Boemiae´´ (pán Opavska a syn krále českého Otakara), byl účasten politického dění na pražském královském dvoře, svědčil na mnoha listinách a bojoval po boku svého otce v mnoha bitvách.
Pod hradem Raab v roce 1273 byl pasován na rytíře.
Dne 26. VIII. 1278 bojoval se svým otcem v osudné bitvě na Moravském poli. Český král Přemysl Otakar II. padl a s ním mnozí věrní rytíři českého království. Králův syn Mikuláš, vévoda Opavský, byl v bitvě zajat a odvezen do Uher. Trvalo dva roky, než se mohl vrátit zpět do své rodné země. Ale v Opavsku mezitím vládl někdo jiný.
Královna vdova Kunhuta se svým milcem a pozdějším manželem Závišem z Falkenštejna se usadili na Hradci, sídelním hradě opavských vládců. Pan Záviš byl jmenován purkrabím na Hradci. To samosebou nepřineslo nic dobrého ve vztahu vévody Mikuláše a pana Záviše.
Mikuláš Opavský tak ovládl jen část své země a sídelním hradem stal se jemu Cvilín, kde probíhali i zemské sněmy. A odkud pozvolna rozšiřoval i svoji moc nad vlastní zemí.
Když se v roce 1283 konečně z braniborského zajetí vrátil Mikulášův nevlastní bratr, král Václav II., očekávalo se napravení majetko - právních vztahů na Opavsku. Ale mladý král svému nevlastnímu bratru nevyšel vstříc a ovládl Opavsko z moci královské. Země tak měla dva vládce, Václava II. a Mikuláše I; oba poloviční Přemyslovce po otcích a poloviční Habsburky po matkách.
Později se král Václav II. rozhodl vrátit vládu nad Opavskem Mikuláši I.
Roku 1285 zesnula královna – vdova Kunhuta a Záviš z Falkenštejna, jemuž začalo být v Čechách těsno a nebezpečno, rozhodl se upevnit svoji pozici dalším sňatkem s urozenou princeznou. Rozjel se do Uher, aby se zde oženil s princeznou Alžbětou, sestrou krále Ladislava IV.
Záviš ve své zaslepené pýše rozzuřil vévodu Mikuláše Opavského tím, že se při námluvách na uherském královském dvoře neváhal drze titulovat vévodou Opavským. Ale ani tento sňatek jej nezachránil od neodvratného konce z rukou kata, která jej dostihla o pět let později pod jihočeským hradem Hluboká. Zatím se jen stahovala smyčka a past čekala na svoji oběť.
Chebská svatba v lednu 1285. Se svolením římského krále Rudolfa I. Habsburského oženil se vévoda Mikuláš Opavský s královou neteří, princeznou Adelheidou. Tento sňatek byl politickým svazkem a záměrně oslaboval pozici stále mocného Záviše z Falkenštejna. Habsbursko – přemyslovský svazek uskutečněný v Chebu též posiloval prestiž a vážnost samotného Mikuláše I. Opavského.
Na přelomu let osmdesátých a devadesátých byl vévoda Mikuláš I. osnovatelem a svědkem na lenních přísahách několika slezských piastovských knížat českému králi.
Snad z podnětu Mikuláše I; vévody Opavského a biskupa Tobiáše, byl letitý vévodův nepřítel Záviš z Falkenštejna zajat a uvězněn. To popudilo mocný rod Vítkovců k odboji proti králi.
Václav pověřil vévodu Mikuláše vedením výpravy do jižních Čech, aby zde nastolil klid.
Mnohé hrady, se pod hrozbou popravy Záviše z Falkenštejna, vzdali. Jen Hluboká a její obránci se nemínili podvolit královské moci. Tak byl urozený a statečný rytíř Záviš z Falkenštejna, kdysi manžel královny Kunhuty, švagr krále Ladislava IV. Uherského, na louce pod hradem Hluboká popraven stětím hlavy. Završil se život muže, jenž prý měl sličnou tvář, uhlazené chování a nesmírný hlad po moci, který jej nakonec dovedl do náruče předčasné smrti.
Devadesátá léta 13.století byla pro Opavského vévodu velice příznivá. Byl jmenován Maršálkem Českého Království, poté jej král Václav jmenoval svým zástupcem v Polském Království. V roce 1295 se stal vévoda Mikuláš hejtmanem Krakova. Spor mezi českým králem Václavem II.a Vladislavem Lokietkem byl urovnán diplomatickou cestou na jednání v Klece, kde s Vladislavem jednal sám opavský vévoda Mikuláš, jakožto zástupce krále českého. To se událo roku 1299.
Věhlas Mikuláše Opavského se šířil a hvězda jeho kariéry stoupala. Sic jeho vévodství spadalo opět pod správu českého krále a vévoda se dík povinnostem místokrále Polska do své země dlouhá léta nepodíval.
Dva roky po jednání v Klece se vévoda Mikuláš Opavský stal hejtmanem Velkopolska. Blížil se však osudný srpen 1306. Po tragickém konci krále Václava III; kterým vymřela hlavní linie vládnoucí dynastie, se vévoda Mikuláš odebral z Polska zpět na své državy. Opavsko bylo ale pod správou králových úředníků a nástupce Václava III; král Jindřich Korutanský se nemínil z Opavska stáhnout.
Vévoda tak nějaký čas žil na Opavsku a uděloval městům různá privilegia a snažil se rozšířit svůj vliv na úkor moci krále. V městě Opavě roku 1307 nechal založit minoritský klášter, ale s vývojem událostí se on i celá jeho rodina odstěhovali na hrad Plumlov, jenž byl dědictvím po otci, který se stal na nějaký čas sídlem rodu.
Léta ubíhala. Král Jindřich ukončil svoji vládu v Českém království útěkem do Korutan a na český trůn usedl mladý Lucemburský hrabě Jan. Ale ani tento panovník, ač měl za manželku Přemyslovnu Elišku (neteř vévody Mikuláše), se nenamáhal napravit vztahy majetko-právní v Opavsku. Vévoda stále dlel na Plumlově a roku 1311 kdy dostal zpět svůj sídelní hrad, na Cvilíně. Neměl však pod kontrolou celé panství, které mu po právu náleželo.
Jistě po letech náročné služby v zájmu českého království, bral tento stav za dost pokořující.
Zatímco starý vévoda hořknul, jeho stejnojmenný nejstarší syn, jistě zpraven o událostech minulých, postavil se do čela odboje moravských pánů proti českému králi. Vzpoura byla nakonec potlačena roku 1312 a mladý Mikuláš Opavský spolu s ostatními, složili v Brně králi Janu slib věrnosti.
Není přesně známo, jak se vyvíjel osud opavských vévodů mezi lety 1312 - 1318. Schylovalo se však k velkému dnu. 1. červenec 1318 byl dnem, kdy staré křivdy byli odčiněny a bezpráví napraveno.
Mikuláš I. vévoda Opavský se svým synem Mikulášem, Janem a Václavem setkali se v Praze s králem Janem Lucemburským. Český panovník přijal od mladého vévody Mikuláše II. lenní přísahu. Tak se dle práva a zvyku stal Mikuláš II. právoplatným dědičným vévodou Opavy.
Lenním seniorem opavských vévodů byl přímo český král a vévodství bylo přímým lénem českého království.
Sen jeho otce, vévody Mikuláše I. a jeho královského děda Přemysla Otakara II. byl konečně po mnoha letech naplněn.
Po 19. červenci 1318, Mikuláš I. vévoda Opavský, smířen s Bohem, zesnul v Brně a byl tamtéž pochován v minoritském kostele. Uzavřel se tak život syna krále Přemysla Otakara II. prvního vévody Opavského a zakladatele opavské linie přemyslovské dynastie, která v liniích opavské, ratibořské a krnovské přetrvala do počátku 16.století.Významné data života vévody Mikuláše I.Opavského ( *1255 - †1318)
Zesnul ve věku 63 let.
1269 – pán Opavy
1281 – vévoda Opavský
1293 – vévoda Opavský a maršálek český
1295 – vévoda Opavský a hejtman Krakovska
1300 – vévoda Opavský a místokrál PolskaManželka:
V Chebu dne 8. února 1285 byl oženěn s neteří německého krále Rudolfa I; Adelheid z Habsburku
Potomci:
Mikuláš II. (*1288 -†1365) – vévoda Opavský 1318 – 1365 a vévoda Ratiboře 1337 - 1365
Václav – (*po 1288 - † 5.března 1367) byl od 1324 kanovníkem v Praze a Olomouci
Jan – (*po 1288 - †1325)Sourozenci Mikuláše I. Opavského(historicky doložení )
Anežka (*před 1260 - †????) manželka Bavora II.ze Strakonic
Alžběta (*před 1260 - †????) manželka Vikarda z PolnéSourozenci Mikuláše I. Opavského(nepotvrzeni historickými podklady a důkazy)
Jan (*po 1260 – †26.8.1296) probošt vyšehradské kapituly 1288 a kancléř Českého krále 1291
Anežka/Alžběta (*po 1260 - †????) manželka Jindřicha VII. z Kuenringu
Anna (*po1260 - †????) manželka Voka z Kravař