Prokop Lucemburský
Prokop Lucemburský byl moravský markrabě a zemský hejtman Českého království. Narodil se v prosinci roku 1358 (některé prameny uvádějí rok 1354/1355) a zemřel 24. září 1405 v Brně. Byl nejmladším ze tří synů moravského markraběte Jana Jindřicha Lucemburského a Markéty Opavské.
Spolu se svými bratry, Joštem a Janem Soběslavem, byl dědicem svého otce. Jošt se stal hlavním markrabětem, zatímco Prokop a Jan Soběslav získali titul “markrabě moravský” a některá léna pod Joštovou svrchovaností. Nejednooznačné rozdělení moci a majetku vedlo k neustálým sporům, tzv. moravským makraběcím válkám, které opakovaně vypukaly po celý život Prokopa.
Jošt, nejstarší z bratrů, chtěl mít absolutní moc na Moravě, což Prokop, který byl rovněž velmi ambiciózní a politicky aktivní, odmítal. Prokop se navíc stal důležitým rádcem a spojencem českého krále Václava IV., což vedlo k ještě větším třenicím s Joštem, který se naopak často stavěl proti králi.
Spory mezi markrabaty se prolínaly s širšími mocenskými boji v celé říši, kde proti sobě stáli čeští bratři král Václav IV. a uherský král Zikmund Lucemburský. Prokop často podporoval Václava IV., zatímco Jošt se spojil se Zikmundem. V roce 1394 se mu spolu s Janem Zhořeleckým podařilo osvobodit krále Václava IV. z jeho prvního zajetí.
V roce 1402 se Prokop stal obětí lsti a byl zajat na hradě Bezděz. Byl vězněn v uherském Prešpurku (dnešní Bratislava) a propuštěn byl až po téměř dvou letech, po usmíření Jošta s králem Václavem. Dlouhé věznění podlomilo jeho zdraví a krátce po propuštění zemřel v Brně. Byl spoluzakladatelem kartuziánského kláštera v Brně, kde byl i pohřben.
Nikdy neženatý Prokop měl nemanželského syna Jiřího Lucemburského, který se stal mnichem v italském klášteře Monte Casino.