První chemická válka se konala za posledního Přemyslovce?
Třinácté století postihlo střední Evropu krutými válkami. Snad nejhůře na tom byla Morava. Jen co zde skončily krvavé boje s Uhry, vtrhly přes Polsko Tataři. Pak si Morava oddechla jen krátkých 12 let. V roce 1253 vpadl na Moravu uherský král Béla IV. porazil česká vojska u Olomouce. Na Moravě nastaly nekonečné války, odvody, stále nebezpečí života, hlad a nemoci. Roku 1260 sice stotisícová armáda Přemysla Otakara II. Uhry porazila, ale osudné Moravské pole roku 1278 ukončilo vládu i život tohoto krále, nazývaného železným a zlatým. Vítězové, Ota Braniborský vyloupil Čechy a Rudolf Habsburský vydrancoval Moravu. Ota se stal poručníkem Václava II. a ve věku sedmi let ho oženil s Gutou Habsburskou. Václava uvěznili s matkou Kunhutou na Bezdězi. Matce se podařil útěk, ale Václava dále věznili v Žitavě, Berlíně a Špandavě. Z dobových zpráv slyšíme neuvěřitelná obvinění. Cíleně byla zanedbávána výchova k panovnickým úkolům, chlapec strádal hlady, nedostatečným oděvem, ústrky a ponižováním. V roce 1280 dosáhla anarchie a bezpráví v našich zemích vrcholu. Provázela ji katastrofální neúroda a epidemie cholery. Biskup Tobiáš z Běchyně a hrabě Purkvart z Janovic svolali do Prahy přední muže a vyslali delegaci, žádající návrat krále Václava II. Otto licitoval. Za „výchovu" žádal sedm a půl tuny stříbra. Ve vydrancované zemi nebyly.
Dostal nakonec jen severní Čechy zástavou. Do Prahy se vrátil 12 letý vyhublý mladík, chatrného zdraví, ostatně zemřel na tuberkulosu ve stáří pouhých 34 let. Věznění narušilo i jeho psychiku. Úzkostně se bál koček a ještě větší hrůzu měl z bouře a blesků. Otova snaha udělat z českého krále slabocha, měla opačný účinek. Václav II. za krátké období své vlády dokázal vytvořit z Čech a Moravy mírové, hospodářsky a mocensky nejstabilnější království Evropy. Český groš byl nejpevnější měnou. Jeho korunovace v červnu 1297 byla největší událostí století v Evropě. Zbraslavský kronikář píše, že píce se vydávala pro 191 tisíc koní. V Praze byly tisíce šlechticů a vzácných hostí. Několik pražských kašen bylo napájeno vínem zdarma pro všechny. Po celý týden. Hostiny, turnaje a lidové zábavy se konaly ve dne i v noci, kdy bylo město nepřetržitě osvětleno pochodněmi. Bylo vůbec první známé městské noční osvětlení. Když jeho žena Guta po porodu zemřela, oženil se s Eliškou Rejčkou a získal tak korunu polskou. Zbýval mu již jediný státnický problém. Zbavit Moravu neustálého uherského vojenského nebezpečí. Soudobý kronikář to uvádí slovy: „…král mínil, že chudým a vlasti útěcha z toho vzejde, bude-li neklidný národ uherský spoután do pevných hrází. Spojením koruny české, polské a uherské vznikne moc, proti níž se nikdo neodváží pozdvihnouti zbraň." Král Václav to dokázal diplomacií. Zasnoubil syna Václava s Alžbětou, dcerou uherského krále, který byl poslední Arpádovec. Ten 14. ledna 1301 náhle zemřel. Svatoštěpánská koruna Uhrů byla volná. Václav II. okamžitě jedná.
V červnu 1301 se v Brně dohodly obě strany na tom, že dvanáctiletý sličný mladík, budoucí král Český a Polský Václav III. se stane také králem Uherským. Podle tradice dostane jiné jméno, Ladislav V. Zůstala jen otázka, kdy a kde se korunovace provede. Václavovi vyjednávači nakonec dohodli termín 27. srpna 1301. Byl to svátek sv. Rocha. Den, kdy před 23 lety utrpěl jeho otec porážku v bitvě na Moravském poli. Také místo, kde měl být Václav III. korunován na uherského panovníka bylo symbolické. V Hodoníně, ležícím v oblasti bývalého mocenského ústředí Velkomoravské Říše. Spojením Čech, Moravy, Polska a Uher tak symbolicky svému synovi předal celé území bývalé Velké Moravy, které získal nikoliv mocí meče, ale silou diplomacie. Slavnostní korunovace mladičkého krále Václava byla dohodnuta na panském sněmu v Budíně. Uhři volili mezi Václavem III. jehož nárok z titulu zasnoubení s dcerou uherského krále byl t. zv. „po přeslici", ale druhý z kandidátů Karel Martel Neapolský, měl také původ „po přeslici". Jeho matka byla sestrou Ladislava IV. Velkou roli v tom hrál Matůš Čák Trenčianský a další uherští velmožové. Dostavili se do Hodonína s četným průvodem a nejvyššími církevními hodnostáři. Také oba Václavové přijeli v honosném průvodu, Václav III. byl teprve dvanáctiletý, pohledný mladík. Někteří historikové soudí, že tato akce se mohla stát základem dnešní lidové slavnosti zvané Jízda králů. Odpovídá tomu množné číslo názvu „králů" i postava 12 letého hezkého mladíka v roli krále.
Po slavnostní volbě a korunovaci svatoštěpánskou korunou z rukou kaločského metropolity Jana, odvezl průvod nového uherského krále z Hodonína do Budína. V Uhrách však převládli příznivci Martela. Posléze dosáhli u papeže neuznání korunovace. Václav II. proto přitáhl na jaře roku 1304 do Uher s vojenskou mocí. Poplenil Ostřihom a oblehl Budín. Požadoval, aby mu vyšel vstříc jeho syn Václav III se všemi atributy moci uherského krále. Když se tak stalo, provedl něco nečekaného. Spolu odjeli do Prahy. I s korunovačními klenoty a některými rukojmími.
Byla to první chemická válka?
Koncem srpna 1304 se spojená vojska Rakouská a Uherská vojska vydala získat korunu uherských králů a táhla ku Praze. V říjnu oblehli chatrné palisády Kutné Hory, kterou obklíčili. Usadili se u Malešovského potoka, kde také napájeli své koně. Pak se stalo něco, co nemá v historii středověkých bojů a válek obdoby. Rakousko-uherské sbory postihla těžká dysenterie. V žaludečních křečích a s velkými průjmy prchaly desetitisíce kálejících válečníků. Stávali se snadnou kořistí sedláků. Asi 30 tisíc jich nepřežilo. Albrecht místo vítězného tažení získal nevídanou ostudu a značně se zadlužil. V dobových pramenech se píše, že příčinou byla svérázná akce kutnohorských havířů. Ti prý „soudili, že když bojovníci tak lačni stříbra jsou, tak pití stříbrných strusek je pro ně dobrá věc". Při tavení stříbrných rud vznikalo velké množství olovnatých solí, které se vyplavovaly a byly silně toxické. Pravděpodobně je shromažďovali v menších rybníčcích a postupně vypouštěli do Malešovského potoka. Tam se ředěním postupně zneškodnily. Když vypustili všechny zásoby struskových vod do potoka, z něhož brala vodu nic netušící armáda, bylo to skutečně hromadné použití chemické zbraně. Odborníci (Podle Hory v Toulkách českou minulostí na př. Hessel ) takovou možnost považují za zcela raálnou. Václav II. tovšak již nemohl využít. Byl těžce nemocen. Tuberkulosa, následek vězeňského strádání v dětství vedla k jeho smrti za necelý rok po vítězství. Zemřel 21.června 1305. Umíral pomalu, v šedém mnišském rouchu. Následovník Václav III byl urostlý, hezký a temperamentní. Ovládal dokonale čtyři jazyky. Přežil však svého otce jen 14 měsíců. Na smrtelném loži mu musel přísahat, že uspokojí všechny věřitele. Vzdal se uherské koruny, vládě se nevěnoval tolik, jako pití a prostopášnému životu. Byl zavražděn v Olomouci v roce 1306, právě před 700 lety. Při hodnocení státnického díla Václava II. nelze nesrovnat jeho úsilí o mírovou budoucnost evropských zemí sjednocením a tím odstranění válečných hranic. Jeho dílo bylo předčasné. Bylo zapotřebí dalších 7 století, než se myšlenka sjednocené Evropy stala skutečností.
