Sifrid
Syn údělníka Břetislava (+ asi 1200), duchovní, poslední Přemyslovec moravských větví.
O tomto Přemyslovci víme velmi málo informace, nevíme kdy se narodil, kdo byla jeho matka, vlastně ani kdy zemřel.
Vychováván mohl být v Olomouci, v blízkosti kláštera Hradisko a to možná ovlivnilo jeho osudy.Někdy na konci 90. let 12. století se vydává na duchovní dráhu, nevíme, zda toto rozhodnutí bylo dobrovolné a nebo k tomu byl přinucen vládcem českých zemí Přemyslem I. Otakarem, který si rozhodně nepřál, aby se Sifrid stal dalším olomouckým údělníkem, byť velmi bezvýznamným.
V pramenech se objevuje v roce 1207, jako kanovník olomoucké kapituly, předposlední ve výčtu 10 mužů, zřejmě tedy nepatřil k nejváženějším. Nevměšoval se do veřejného života, zřejmě se nezúčastnil jak zvolení Václava následníkem trůnu v roce 1216 (čímž byl porušen seniorát), tak ani sporů biskupa Ondřeje s králem Přemyslem na počátku 20. let.
V roce 1220 získává prebendu královského kaplana, mohl se tedy pohybovat v blízkosti svého vzdáleného příbuzného. Ve stejném roce prodává ves Jarošov (zřejmě dědictví po otci) velehradskému klášteru.
V roce 1226 byl zvolen děkanem olomoucké kapituly, s tím měl problém biskup Robert, který vyzval kanovníky, aby přehodnotili hlasování. Sifrid se obrátil na Přemysla a poté na papeže Řehoře IX. Ten ustanovil zvláštní komisi na přehodnocení sporu. Protokol kurie z 31. 3. seznamuje s průběhem sporu. Biskup nařkl Sifrida z podloudné volby, podrývání autority biskupa a padělání pečeti. Děkan vše popřel a biskupa obvinil z poměru ke kounickým premonstrátkám. Další dějství tento konflikt neměl. Sifrid v únoru dalšího roku, k úlevě biskupově, umírá. Jím vymírá další přemyslovská větev a definitivně se uzavírá kapitola moravských údělů.