Slovanská mytologie
Jednak si Slované svoje mýty písemně nezachovávali, nikdo je nesepsal a také za to může činnost křesťanských misionářů, kteří se snažili aby se zapomnělo i na ústně tradované mýty. Ale něco málo z mytologie Slovanů se zachovalo.
Teorií na vznik světa bylo více. Svět stvořili dva ptáci, černý (Černoboh) a bílý (Svarog), ti seděli na dvou dubech nad praoceánem. Vynášeli ze dna písek a oblázky a z nich stvořily zemi, nebeská tělesa. Černý pták symbolizoval zlo, stvořil pohoří, skály, bažiny.
Svět vznikl z kosmického vejce, které snesl boží kohout. Vejce mělo u Slovanů význam, vždyť i dnes se o velikonocích malují vejce. Svět také mohl vzniknout z ohně, který Slované také uctívali.
Svět podle východoslovanských mýtů leží na velrybě, nebo více rybách. Vznik člověka se doložil také z východu. Člověka stvořil bůh - démon Rod z hlíny, nebo Bůh z potu (u Slovinců) Satan stvořil člověka a Bůh do něj vložil duši. Je to nejspíše ovlivněno již nastupujícím křesťanstvím, protože Slované stejně jako Indoevropané byly polyteisté. I výčet bohů bude neúplný.
Několik bohů bylo všeslovanských: Svarog (bůh oblohy), Svarožic (jeho syn, bůh slunce, u polabských Slovanů je nazýván Radegast a těší se úctě), Perun (bůh bouře, úrody) a Veles (bůh stád a možná i posmrtného života, pro rohy byl v křesťanství stotožněn s čertem). Z významějších západoslovanských: Svantovít (bůh války) a Radegast. Mnoho bohů se dochovalo od Polabských Slovanů na území dnešního Německa, kteří byli násilně pokřesťanštěni (kmeny Luticů…). Například Triglav, Prove, Černoboh, Perunic, Jarovit. Mezi východoslovanské bohy patří Stribog (bůh větru), Chors, Mokoš (bohyně přadlen), Trojan.
Slované si nemohli svět, přirodu a život v ní představit bez důchů a bytostí přírodních sil. Démony (Slované je nazývali diva a běs) měly všichni hory - duchové hor, horské víly, permoníci, Krakonoš; vodní plochy - vodník, víly, rusalky, žínky; ovzduší - mráz, baba Jaga; oheň - zmek, rarach, pták Ohnivák, plivník, skřet, drak; pole- žitná bába, žithola. U všech démonů a přírodních sil také platí, že co kraj, jiní démoni a duchové. Mezi další tyto “síly” patří polednice, klekánice, půlnočnice, ale i sudičky. Byli i kladnější - ochránci stavení: šotkové, skřítci, hospodáříčkové. S vlivem křesťanství Slované věřili v strašidla, upíry a vlkodlaky.
U Slovanů byla uctívána příroda, posvátným stromem byl nejdříve dub, později lípa, postvátnými zvířaty kůň, vůl, býk, kanec a kohout. Bohové a síly byly uctívány v posvátných hájích, kam jim byly přinášeny oběti (skot, ovce, selata, ale i lidé- zajatci. Háje byly obehnány plotem, měli jen dva vchody, nesmělo se tam lovit, prolévat krev a vůbec nijak je upravovat. Původně obřady vykonával náčelník, z toho podobnost kníže-kněz. Později se o to starali speciální kněží žrecové. O kontakt mezi světy se starali šamanové, vědmy a hadačové, jejich praktiky byly stejné jako u šamanů různých národů.
Slovani byli pohané. Hlavními jejich svátky byly slunovraty. Zimní a letní. Tyto svátky byly provázeny styky mezi ženou a mužem na jednu noc. Také ke sňatku docházelo přinejmenším pro kulturu ovlivněnou křesťanství netradičně, únosem nebo výkupem od otce.
I slované měli svoje nebe a peklo. Nebe (ráj) nazývali Nava, dostali se tam ti, kteří vedli spořádaný život. Ostatní propadli peklu a stávali se z nich upíři, vlkodlaci a další běsové. I pohřeb nebyl stejný, Slované mrtvé pálili, ale i v této oblasti nebylo vše všude stejné. Popel dávali do uren nebo stavěli mohyly, někdy byla se zesnulým pohřbena i jeho žena.
S příchodem křesťanství slovanská mytologie zaniká, v roce 1092 jsou v Čechách zakázáni čarodějové, zvyky zanikají daleko pomaleji, křesťanské víře se i dodnes některé nedokázalo vymýtit. Mytologických příběhů se také příliš nezachovalo. Kosmovy staré české pověsti jsou hodně upravené, rozvedené do šíře (vymyšlené), tak aby odpovídali době přepsání Kosmou.
Použitá literatura: PhDr Ervín Hrých: Velká kniha bohů a bájných hrdinů