Soběslav I.
Nejmladší syn knížete Vratislava II. (pozdějšího krále) a jeho druhé manželky Svatavy Polské.
Narodil se zřejmě někdy po roce 1075. Dětství, mládí strávil v Čechách, zřejmě převážně v Praze, kde vládli jeho starší bratři. Až v roce 1107 odchází se sesazeným knížetem, bratrem Bořivojem, do Polska. Neexistuijí zmínky o tom, že by nějak podpořil bratra Bořivoje v úsilí získat trůn, ani Vladislava, který se stal v roce 1109 knížetem. Celou dobu byl v Polsku na dvoře Boleslava III. Křivoústého.
Potomci krále Vratislava I. Zjednodušený rodokmen
Polský vpád na sv. Václava v roce 1110 byl nápad Soběslavům, sám se i výpravy zůčastnil. U Cidliny se Poláci setkali s Vladislavem a dali se na ústup. Na říčce Trutině na ustupující Čechy zaútočili a byly krutě poraženi.
Na radu královny Svatavy Vladislav v roce 1111 povolal Soběslava zpět do Čech a udělil mu Žatecko. O dva roky později se k Soběslavovi dostala zvěst, že ho chce kníže zajmout, po vraždě kmeta Vacka, utíkal přes Srbsko do Polska. V Doníně byl ovšem zajat místním purkrabím, s pomocí kněze Konráda se Přemyslovci podařilo uprchnout a zamířil do Polska.
Následujícího roku dobýval české Kladsko, když se obránci vzdali, hrad nechal zapálit.
V roce 1115 inicioval polský vladař smíření bratrů. V březnu získal Soběslav Hradecko, v červenci v Nise se definitivně s bratrem usmířil. Ještě téhož roku mu je Hradecko vyměněno za Znojemsko. Pomoc Soběslava jako údělníka se knížeti hodí dalšího roku, přátelské setkání s uherským Štěpánem na Luckém poli se zvrhlo v bitvu. Češi ji vyhráli jen díky pomoci Soběslava a olomouckého Oty.
Soběslav byl znovu vyhnán v roce 1123, jeho úděly mu byla zabaveny. Když nepochodil u císaře v Mohuči, odjel k Wiprechtu Grojčskému. Tam pobývá 7 měsíců a poté tráví zhruba rok v Polsku. Za manželku si v tom roce bere Adélu Uherskou (+15.9.1140), dceru vévody Almuše. Později je přijat saským vévodou Lotharem.
Když je bratr těžce nemocný (1125), je Soběslav povolán zpět do Čech a zásluhou bamberského biskupa Oty a královny Svatavy se umírající kníže Vladislav s bratrem smiřuje. 1. dubna 1125, čtyři dni po smrti Vladislava, je Soběslav nastolen. Začíná tak jeho téměř 15 letá vláda.
Denár Soběslava I. Cach 583, zdroj: Aukro
Soběslav po celou dobu rozhoduje sám o osudu ostatních Přemyslovců a o obsazení údělů, neohlíží se ani příliš na velmože. Musí válčit s neúspěšným kandidátem Otou, který se obrátil na vládce říše - Lothara. Německé vojsko je ale poraženo u Chlumce a Ota zabit. Lothar se stává Soběslavovým přítelem a spojencem, jeho moc se tak ze dne na den zvyšuje, řada Přemyslovců končí ve vězení, na čas vládne celému knížectví, včetně údělů. Jeho jedinovláda je také důvodem ke spiknutí, které je odhaleno v létě 1130. S Lotharem válčí v Německu, sám několikrát táhne do Polska. V závěru vlády se snaží pojistit trůn nejstaršímu synovi Vladislavovi, ovšem na smrtelném loži v Hostini Hradci (snad Hradec Králové), ale jen může přihlížet, jak velmoži volí jiného Vladislava, synovce umírajícího knížete.
Kníže, který byl nejschopnější ze synů Vratislava, byl mezi lidem (a zpočátku i mezi šlechtou) oblíbený, riskoval sám na vlastní pěst, narozdíl od ostatních, vyčkával ve vyhnanství, dělal si kontakty, hledal vhodnou příležitost k vládě. Příležitost využil a už ji nepustil.
Měl 4 známé syny: Vladislava (+1165), Oldřicha (+1177), Soběslava (+1180) a Václava (+1192) a dceru Marii (v roce 1138 provdána za Leopolda IV. Rakouského, později za Hermana II. Korutanského.