Spytihněv II.
Nejstarší syn knížete Břetislava a jeho choti Jitky ze Schweinfurtu.
O jeho dětství, dospívání a mládí víme na Přemyslovce poměrně hodně. Je tomu více důvodů. Historici zabývající se tímto obdobím to vysvětlují předpoklady okolí, že II. polovina 11. století bude věkem Spytihněva, nikoli jeho mladšího bratra Vratislava, jak se později stalo. Kronikáři Kosmovi mohl být sympatický příklon k papežství a Spytihněvova zbožnost.
Narodil se v roce 1031, díky politice otce, který si svoji aktivitou znepřátelil nového římského krále Jindřicha (III.) Spytihněv šel v roce 1039 jako rukojmí pro mír do Německa. Tím, že si Jindřich kladl vůči českému knížeti tvrdé podmínky, k válce přeci jenom došlo. Zpočátku byl Jindřich poražen u Brůdku (1040), syptihněv se tehdy vrátil zpátky domů, ale Břetislav byl následujícího roku poražen a musel složit lenní hold Jindřichovi, stal se jeho spojencem. Tehdy Spytihněv jako záruka putoval zpátky do Němec. Nevíme, kdy se vrátil… Snad jako přípravu k vládě spravoval Žatecko.
Břetislavův seniorát totiž určil, že vrchním knížetem bude Spytihněv, Moravu rozdělil mezi Vratislava (Olomoucko) a Konráda s Otou.
Po smrti Břetislava 10. ledna 1055 v Praze jeho nastolení proběhlo bez problémů, ovšem bez účasti bratrů a moravských velmožů. Pozval je do Chrudimě, kde mu měli slíbit věrnost. Předáci dlouho otáleli u zemské brány do Čech - z Moravy u Hrutova. Proto je nechal pochytat, zajmout a jejich výstroj a výbroj předal svým lidem.
Ještě předtím vyhnal ze země abatyši sv Jiří a svoji matku Juditu (zřejmě chránila svoje mladší syny). Kosmas uvádí, že kníže vyhnal ze země všechny Němce, to je velmi nepravděpodobné, naopak měl německou manželku a ze Sázavského kláštera vyhnal slovanské mnichy a dosadil tam německé (provádějící latinskou liturgii).
Spytihněv II. podle představ 16. století, Kronika česká do roku 1330, Přibík Pulkava z Radenína. Historie panování Karla IV., Jagellonská knihovna 441.
Zřejmě neměl zájem na dodržení otcových pravidel, “zůčtoval” i s bratry, z Hrutova táhl na Moravu. Vratislav raději utekl do Uher, mladší bratři prodlévali v domácím vězení v Praze, jako mistři nad kuchaři a lovčími. Situace se změnila v roce 1058 pod hrozbou útoku z Uher, vrátil Olomoucko Vratislavovi, kontrolu nad druhou polovinou Moravy si ponechal.
Snahu získat královskou korunu (dá se to předpokládat) opřel chytře o stabilnější papežství. Začal jednat s papežem, v roce 1059 nebo o rok později získal mitru, jako přestupeň koruny (císařové pod korunou mitru i nosili). Kosmas ho chválil za jeho zbožnost a jistě byl rád, když kníže věnoval pozemky ostrovskému klášteru, založil kapitulu v Litoměřicích. Spytihněv “viděl, že kostel sv. Víta není tak veliký”, proto jej nechal strhnout a začal s výstavbou velkolepějšího a hlavně většího svatostánku. Tam byl také později pohřben.
Dalším plánům na pozdvihnutí významu a prestiže českého knížete, zabránila jeho smrt 28.1. 1061. Jeho nástupce Vratislav se opřel o císaře a korunu získal, ovšem jen pro sebe.
Spytihněv byl podle Kosmových slov výborný muž, krásný od hlavy k patám, výše to upřesňuje: “Bylť to muž velmi krásný, vlasy měl tmavší nad černou smůlu, vousy dlouze splývající, tvář veselou, líce bělejší nad sníh a uprostřed jemně zardělé”. Podle kosterních pozůstatků měřil 179 cm.
Přežila ho manželka Ida (Hidda) Wettinská a jeho syn Fridrich (Svatobor), Vratislavem odsunutý na pozici patriarchy v Aquileji a dcera neznámého jména.