Štěpán z Medlova
Družiník Vladislava Jindřicha, šlechtic, “prapředek” Pernštejnů.
S novým markrabětem Vladislavem zřejmě přichází i Štěpán. Ve věku převratných společenských, hospodářských změn po zániku údělů a knížectví, získává od zeměpána výsluhy do dědičné držby. Štěpán nebyl “novým člověkem”, již jeho otec Gothard prokazatelně sloužil zájmům Přemyslovců a je zmíněn v souvislosti se Štěpánem. Díky jeho jménu (a jmen ostatních příbuzných) se nedá vyloučit německý původ, třeba z pomezí Rakous a Moravy.
První zmínka o něm pochází z roku 1208. 25. září olomoucký biskup Robert vyměnil se Štěpánem vesnice Doubravník, Drahonín a půdu v Dřevnovicích, biskup za to získal Tuřany a Petrovice. Šlechtic tím sledoval zřejmě své dynastické zájmy v té oblasti.
Na přelomu let 1213/4 je purkrabím důležitého hradu Veveří zmiňován Štěpán - Stephanus de Weveriu, Stephanus de Veueri, zřejmě se jedná o pozdějšího pána z Medlova. Jde o vůbec první zmínku o purkabím na Veveří. K správě Veveří patřily majetky rodu kolem vsi Doubravníku.
Jako purkrabí hradu Děvíčky je uváděn v roce 1220 a také v letech 1222 a 1223, do svědeckých listin se dostává i jeho syn Vojtěch. Na Veveří je později uváděn purkrabí Vok.
V roce 1220 je jako znojemský purkrabí uváděn Jimram (Emmeramus) syn Etlejův. On jako první použil pečeť se znakem zubří hlavy s houžví v nozdrech. Jedná se tedy o příbuzného Štěpána, snad bratrance, nebo synovce.
Jako Stephanus de Medlowe, z Medlova jižně od Brna ho historie zná od roku 1222, zde purkrabí držel pozemky snad ještě dříve než na Českomoravském pomezí. Od roku 1218 držel vesnici Bohdanovice u Opavy. Kompaktní rodové dominium začal tvořit ale právě na pomezí.
Štěpán z Medlova založil v Doubravníku ženský klášter u kostela sv. Kříže. Neví se jaké řehole, zda premonstrátské nebo augustiniánské, dodnes se o tom vedou debaty. Nicméně tím získal přízeň církve, hlavně olomouckého biskupa, rodové pohřebiště a místo, kde by mohly být vychívávány dcery a vnučky. Poprvé je klášter zmiňován papežem v roce 1231, privilegiem z roku 1235 mu markrabě Přemysl dává další pozemky. Správcem od vrchnosti a později proboštem se stal zakladatelův syn Vojtěch.
Naposledy je pan Štěpán zmíněn v roce 1228, o sedm let později je již uváděn jako zesnulý. On připravil vzestup “rodu zubří hlavy”, svým synům Vojtěchovi, Jimramovi a Štěpánovi a jejich potomkům.