Trestní právo v Hodětínově vojenském řádu 1
Mezi historiky existují rozpory ohledně datování toho pramene. Podle části názorů Jan Hájek psal svůj řád podle Vojenského řádu Jana Žižky z roku 1423 a čerpal z něj „plnými hrstmi". Jiná (více pravděpodobná) tese uvádí datum vzniku rok 1413. Existuje také hypotéza, že část toho řádu vznikla před výbuchem husitské revoluce a část během trvání nebo až po ní. Důležitým údajem, který nám dává šanci na poznání možných intencí a politicko – náboženských názorů autora toho řádu – je představení jeho siluety v krátkosti. Jan Hájek byl královským důvěrníkem, členem dvoru. V době před výbuchem husitské revoluce byl významnou osobou v blízkosti krále Václava IV. Byl úředníkem královského dvora – mistrem královské kuchyně, plnil funkci podkomořího v Čechách a na Moravě. V roce 1413 jako hejtman královského vojsko vede vojsko,válčící s protikrálovskými tendencemi části šlechty v čele s Rožmberky. Pravděpodobně v tom roce na doporučení krále napsal svůj vojenský řád. Zástavou držel od roku 1419 královský hrad Písek. Byl také purkrabím protivínským a na hradě Zvíkově. Navíc ten bohatý člen šlechty se zachovával jako klasický legalista a royalista. Všechno ukazuje na to, že zůstával celý čas v katolickém táboře, např.: na Zvíkově v době husitské revoluce nalezli útočiště premonstráti z kláštera v Milevsku. Jako purkrabí hradu Zvíkov posílil jeho obranou sílu systémem manské služby, kterou vykonávali příslušníci nižší šlechty a svobodníci z širokého okolí. V roce 1429 byl Zvíkov obléhán husitskými vojsky, ale neúspěšně. Jan Hajek zemřel koncem roku 1429 nebo koncem roku 1430.Ten řád by tak byl vytvořen katolíkem, státníkem, ale jeho předpisy byly využívány v husitských Čechách v době revoluce.
Notabene připomeňme, že Žižka také sloužil v letech 1412-1419 u královského dvora. Znal Hájka osobně nebo četl jeho řád? Rozmlouval o jeho textu s Janem Hájkem, nebo s jinými zkušenými válečníky, kteří také sloužili nebo působili na královském dvoře?
Zanechme ty otázky a hypotésy bez odpovědi, neřešme chronologii vzniku toho dokumentu a inspiraci/ sledování jeh tvůrce, přejděme k samému textu.
Hodětínův vojenský řád, je složený z 47 článků. V 41 bodech nalezneme zápisy o kázni v boji, na taženích a ve strážní službě, z toho 8 se týká vybavení a sestavení vozů („komorní" a spižírní"). V 9 bodech se nacházejí zápisy o pořádku a mravním životě ve vojsku, v 4 regulující dělení dobyté kořisti, jednotlivě zápisy o zbězích a zdůraznění trestu.
Pokusme se v Hodětínově vojenském řádu mezi striktně vojenskými předpisy, najít ty, které bychom mohli zařadit mezi trestní právo.
Hodětínův vojensky řád příkazem aby všichni hejtmani i jich poddaní i jim poručeni „byli pilni služby boží"- to je náboženský vstup, charakteristický pro člověka středověké Evropy.
V bodech 2 a 3 se dokument zabývá záležitostmi hazardních her, falešného pomlouvání – které považuje za přestoupení vojenské disciplíny. Trest za takový přestupek bylo vedení před vojskem 4 dny v poutech.
V bodu 4. čteme „Kurevství aby žádného nebylo dopuštěno u vojště, (…)aby takowe zlé ženy bez milosti pryč hnány a puzeny byly(…"), a ti, kteří i přes ty zákazy dopustí se špatných skutků se špatnými ženami – budou zbiti bez lítosti.
Vraťme se na chvíli k dříve nastolenému problému chronologie vzniku toho dokumentu a možného využívání Jana Hájka z řádů husitských – především Žižkova – důležité je se podívat na tento předpis. Máme dojem, že problém prostituce také zůstal považován za přestupek, ne zločin. Porovnejme ten předpis a jeho sankce s ortodoxní morálkou Božích Bojovníků, týkajících se toho hříšného aspektu života (očištění obsazených měst od paní lehkých mravů a veřejných domů). Připomeňme také, že mistr Jan Rokycana na basilejském koncilu, se během svého vystoupení v sobotu 4. dubna 1433 s charakteristickou husitskou morální orthodoxií vytknul následně kardinálům, že v tehdejší katolické Evropě, kdo ukradl koně, byl ihned pověšen. Ale když se někdo dopustil o mnoho horšího hříchu – cizoložství – horšího než, kdyby ukradl 100 koní – nebyl oběšen. Tak uznával hřích cizoložství za horší než krádež 100 koní! Zdá se, že v hodnocení „špatných žen", ve Hodětínově vojenském řádu není morální aspekt ten nejdůležitější. Vezměme ještě v úvahu, že Jan Hájek měl ve svém domě podobně vymalovány nahé markytánky, můžeme přijmout, že řešil ten problém především pragmaticky. Jako velitel nechtěl mít ve vojsku mezi svými vojáky problémy a spory spojené s kartami, pomluvami a ženami.
Od bodu 5 máme co do činění s předpisy, které se týkají vážných činů.
V bodě 5 za znásilnění panny nebo paní, každý kdo „(…)usvědčen byl, takowý bude hrdla zbaven bez milosti", máme tak klasické znásilnění, zločinem na hrdle trestaným.
V následujících bodech číslo 6 a 7 – předpis připomíná imunitu a plnou netknutelnost kostelů a klášterů – míst křesťanského kultu. Stejně netknutelné jsou předměty svázané z náboženským kultem všeho druhu, např.: kalichy, zvony, ornáty. Kdo poruší ten zákaz, tomu bude useknuta ruka. Ten, kdo zničí oltáře nebo obrazy v kostelech, klášterech nebo pocestných kapličkách „ten hodnú pomstu kázán bude vedle práva vojenského".
Jan Hájek shodně s kánony kultury a práva středověké Evropy výrazně určuje výjimečně silnou ochranu hostie: „(…) nijakéž nebylo hýbano ani bráno." , (…) a pakli by kto Tělo boží s puški, neb kteru jinú svatost vzal a vysypal takowý bude bez milosti upálen".
Máme tak seznam trestů za svatokrádež – od vojenských trestů předpokládaným právem, přes utnutí ruky, a v případě nejhoršího zločinu – krádeže, zničení a znesvěcení svaté hostie – upálení.
Pokud se nyní vrátíme k otázce vzniku Hodětínova řádu, musíme porovnat výše zmíněné zápisy, které chrání kostely a kláštery a všelijaké předměty svázané z náboženským kultem s názory a především praktikou husitů např. se 170 kláštery zničenými na teritoriu českých zemí během husitské revoluce
V bodech číslo 8, 25 a 38 ten, kdo na svém nebo přátelském teritoriu bere více proviantu než jen pro svůj užitek nebo bude brát proviant, který mu nenáleží, např.: fasovaný ve vojsku – bude považován za zloděje, zbojníka a bude potrestán.
V bodech 9 – 12 objevují se zákazy a hrozby krutých trestů za konflikty mezi vojáky: za obnažení zbraně proti spolubojovníkovi – utnutá ruka, za bití, ranění a zabití – trest shodný s božím právem, a za zabití v hněvu nebo hádce trest smrti stětím. Bod 39 následovně přerušuje všechny soukromé křivdy a důsledky vznikající z jejich pomsty, jako řešení káže návrat k civilnímu životu.
Body 40, 41 a 43 se týkají loupení, krádeží a ničení soukromých majetků (mlýnů, domů). Ta část řádu brání také na nepřátelském území loupení a jiným „nekřesťanským záhubám" nad chudým lidem, který se nepodílí na válce. Za některé z těch činů hrozil dokonce trest useknutí ruky. Nejenom ti, kteří poruší ty předpisy, ale také ti, kteří budou předměty pocházející z krádeže kupovat nebo přijímat (překupníci) budou shodně s bodem č. 45. trestáni jako loupežníci.
Hodětínův řád je tak dokumentem, který se umírněně odvolává k božímu právu. Rovněž seznam trestů, který využívá – začínající od peněžních hřiven – nepatří k nepřísnějším. Na pozadí řádů, které vytvořili husité, je profesionálním, meritorickým dokumentem obsahujícím předpisy regulující záležitosti vojska a zásady vedení války.
Hodětínův vojenský řád, je založen na zásadách starého západoevropského vojenského práva. V jeho obsahu jsou vidět značné vlivy dominující v té části Evropy – rytířské kultury. Můžeme v něm vidět vlivy mj. Sempacherbriefu z roku 1393, a když porovnáváme Hodětínův řád s husitskými řády, vidíme jako velmi navazuje na staré předrevoluční právo7. Musíme se také pokusit o úvahu, jestli bylo využíváno řádu v husitské době bez morálně-politických závazků nejenom mezi katolickým rytířstvem a nebo také mezi umírněnou husitskou- kališnickou šlechtou, kde rytířská kultura zůstávala v určité míře stále živá a udržovaná.
Všechny citované fragmenty Hodětínova řádu pochází z knížky: J.F. Čečetka, „Jan Žižka – život a dílo bojovníka zákona božího", Josef Elstrner v Praze 1925, str. 147-157.2