Vláda Spytihněva II. (1055 - 1061)
Předchozí díl: Vláda Břetislava I. 1041-1055
Podle Břetislavových zákonů, tak nastoupil nejstarší člen rodu, který již za sebou měl panovnické zkušenosti. Na blíže nedatovaném počátku 50. let byl údělným vládcem Moravy, později Žatecka. Současně s nástupem nového knížete se změnila situace na Moravě. Olomouckým údělníkem se stal Vratislav a vládci jižního dílu další bratři Konrád a Ota. Nejmladší bratr Jaromír byl již dříve předurčen na církevní dráhu, s výhledem na převzetí pražského biskupství. Konflikty mezi údělníky a knížetem začali snad ihned po smrti Břetislava.
Po nastolení v Praze se Spytihněv navyhnul problémům. Vypočítaví moravští předáci, kteří mu měli přiznat oddanost (moravská reprezentace se ve víru dějin při nastolení knížete v Praze neobjevila), se zastavili na moravské hranici u Hrutova a vyčkávali, ve snaze vytěžit ze situace, co nejvíce. Spytihněv se zachoval překvapivě, s vojskem nechal předáky zajmout, jednal s nimi jako s vlastní družinou.
V domnění sjednocení celého státu pod svojí vládou táhl dál na Moravu. Vratislav uprchl do Uher, v Olomouci zanechal svoji těhotnou manželku, kterou kníže nechal krutě věžnit, po propuštění zemřela. Ota a Konrád se museli podřídit staršímu bratrovi a dostavit se do Prahy. Spytihněv tak na čas skutečně ovládl celé knížectví, v porušování záměru svého otce o zamezení sporů mezi bratry, kteří se budou dělit o vládu nad celou zemí. Pojistit si svoji vládu se snažil i navenek. V březnu svého nástupnického roku přijmul lenní korouhev (podřídil se) od císaře Jindřicha III. Císař s ním počítal v koalici proti Uhrám, kde navíc pobývali uprchlíci nespokojení s jeho vládou.
České knížectví podle Josefa Žemličky, Čechy v době knížecí
Kronikář Kosmas píše, že kníže Spytihněv II. nechává z Česka vyhnat veškeré Němce. Moderní výzkumy ukazují, že Kosmas situaci dost vyostřil. Spytihněv nechává vyhnat “pouze” svou matku Juditu (Jitku) a abatyši sv. Jiří (obě z Německa), ale kvůli osobním sporům. Proněmecké bylo vyhnání slovanských mnichů z kláštera v Sázavě a nahrazení latinským sborem, stejně tak zůstala v Praze Spytihněvova manželka Ida z míšeňského domu Wettinů.
Vratislav v Uhersku nezahálel, oženil se dcerou zdejšího krále Ondřeje Adlétou. Obzvlášť po smrti Jindřicha III. a nejasné situaci v říši se Spytihněv obával invaze z Uherska, proto olomoucký úděl Vratislavovi vrátil.
V roce 1060 se uherským králem stává Béla I. Tomu se podařilo sesadit a fyzicky zlikvidovat dosavadního krále Ondřeje. Ondřejovi nepomohla ani pomoc z Říše. Spytihněv se do bojů nezapojoval, pokud do boje zasáhli čeští bojovníci tak pouze pod Vratislavem, který nechtěl nechat tchána padnout.
Spytihněv pozoroval pokles prestiže nemecké politiky a velmi šikovně začal jednat s papežem s cílem povyšení českého knížectví na království. Jednání byla poměrně úspěšná, kníže v roce 1059 nebo 1060 získal právo užívat mitru (církevní pokrývka hlavy) od papeže Mikuláše II. Jeho panování tak dostalo duchovní podstatu a zvýšil svoji přestiž knížete, od mitry bylo blíže k královské koruně. Na mitru se pokládala koruna při korunovaci.
Spytihněv by se dal považovat za “církevního” knížete, spoluprácí s papežem se snažil povznést zemi. Štědře obdaroval kapitulu v Ostrově, založil další v Litoměřicích. Jedním z důležitých činů byla stavba baziliky sv. Víta, Václava a Vojtěcha (později přestavěna na katedrálu).
I přes neklid v Uhrách dokázal kníže uchovat zemi v míru, projevoval se jako schopný panovník, svého syna Svatobora - Fridricha nedokázal prosadit na stolec. Když 28.1. 1061 zemřel zhruba v třiceti letech, knížetem se stal budoucí první český král - Vratislav I. (II.)
Další díl: Vláda Vratislava II. 1061-1073