Zakládání a fungování nejstarších českých měst

Luboš Rokos
Středověký život a kultura
Nejstarší doložené město dnešní České republiky je Bruntál zmiňovaný v souvislosti s rokem 1213. Doklad je to nepřímý, k r. 1223 obdržel nedaleký Uničov městská práva, která držel Bruntál už deset let. Městská práva jsou formalitou, která z jiného lidského sídla dělají právě město. Město tak mohlo vyrůst na základě staršího sídla, které bylo na město povýšeno, ale stejně mohlo být město nově založeno. A další možností je, že město bylo přeneseno, tedy že se obyvatelé starší osady přestěhovali do nově založeného města.

To může být právě příklad Bruntálu, jak s vysokou mírou jistoty dokládají výsledky aktuálního archeologického průzkumu nedalekého Starého Města.1 Vychází z toho paradoxní situace, kdy město Bruntál je sice nejstarším českým městem, ale do areálu dnešního města se přestěhovalo později; tudíž dnešní město Bruntál v tom fyzickém smyslu nejstarší zřejmě nebude.

To všechno stojí za detailnější rozbor, a protože některé situace naznačené u města Bruntálu se opakují u dalších měst, můžeme se zaměřit na zakládání a fungování prvních českých měst vůbec.

I. OKOLNOSTI ZALOŽENÍ NEJSTARŠÍHO ČESKÉHO MĚSTA

Nejstarší česká města vznikala v době vlády Přemysla Otakara I. (1197-1230), resp. jeho bratra Vladislava Jindřicha (1197-1222). Oba bratři si nejprve o trůn zabojovali, aby se nakonec dohodli na dělbě moci. Oba bratři teoreticky vykonávali spoluvládu, prakticky pak Přemysl vládl z Prahy Čechám a na Moravě od Olomoucka na sever, Vladislav ve funkci moravského markrabího spravoval jižní Moravu. Zároveň ale Vladislav potvrzoval listiny vztahující se k Čechám (např. potvrzení majetkového přesunu pro kladrubský klášter), tedy nějaká alespoň formální spoluvláda fungovat mohla; bratři spolu ostatně na přemyslovské poměry vycházeli velice dobře.

Posun ve vládě mohl nastat po vydání Zlaté buly sicilské r. 1212. Zlatá bula zahrnovala celkem tři listiny adresované Přemyslovcům, mimo potvrzení dědičného královského titulu druhá listina přiděluje Přemyslovi nějaké statky a třetí listina mj. přiděluje Vladislavovi Jindřichovi jakési “Mocran et Mocran”. Interpretace je sporná, Josef Žemlička to považuje za kraj Möckern v Braniborsku, Martin Wihoda pak vykládá jména jako “Morava a Morava”.

Dvě Moravy by zahrnovaly dosavadní jižní, které vládl Vladislav Jindřich, a střední a severní, kterou by Vladislav přebral od krále Přemysla. Potvrzením zisku severní Moravy by byla listina vydaná 31. 12. 1213 johanitům. Listina obsahovala imunity a privilegia pro johanitský řád na území celé Moravy ("in tota Moravia").

K inkriminovanému roku 1213 se vztahuje odkaz na existenci města města Bruntálu. Přemysl Otakar I. r. 1223 potvrzuje městu Uničovu privilegia, která obdrželo od jeho zesnulého Vladislava Jindřicha. Uničov má mj. stát na magdeburském městském právu stejně jako Bruntál, který ho užívá už deset let, tedy od r. 1213. Pokud tedy Vladislav Jindřich začal od r. 1212 rozhodnutím Fridricha II. vládnout celé Moravě, pak by jedním z jeho prvních aktů bylo založení města Bruntálu roku 1213.

II. MĚSTSKÁ SÍŤ

Vladislav Jindřich nejspíše ještě stihl založit na severní Moravě města Opavu (doložená k r. 1224) a Hlubčice (dnes Głubczyce v Polsku). První česká města totiž bývala zakládána často na hranicích, a to ze dvou důvodů. První byl ten, že instituce měst přicházela ze zahraničí (viz ono magdeburské právo, kterým se řídila města hlavně v severní polovině českých zemí; jižní polovina se pak řídila právem norimberským). Pokud se města šířila do nové země, tak spíše postupně od hranic do vnitrozemí.

Druhý důvod spočíval v tom, že založení nějakého sídla vyjadřovalo mocenský nárok na případně sporné pohraničí - jednak symbolický, jednak silový. Symbolický nárok tak vyjadřovala i stavba kláštera Marienthalu v Lužici králem Přemyslem Otakarem II. Silový nárok na pohraničí představovaly zcela přirozeně hrady, a není náhodou, že první český doložený hrad Přimda stojí u hranic s Bavorskem. Byl založen právě pronikajícími Němci a dobyt na nich knížetem Vladislavem I. r. 1121. Přimda už zůstala česká, na rozdíl od Marienthalu nebo Hlubčic. Silové nároky pohraničních měst potvrzují jejich městské hrady, stavěné nejvíce za vlády Přemysla Otakara II., viz hrady v Domažlicích, Tachově, Lokti nebo Kadani.

Zahušťování městské sítě ve vnitrozemí pak přirozeně kopírovalo rozlohu starého sídelního území, tzn. území nížin a kolem vodních toků. Tato města vyrůstala a kooperovala se zemědělským zázemím. Platí pravidlo, že čím menší město, tím větší podíl obživy připadá na přímé zemědělské hospodaření měšťanů, a čím je město větší, tím větší je podíl řemesel, obchodu a služeb. Ale i tato velká města potřebovala zemědělské zázemí kvůli zajištění potravin nebo surovin, pouze tyto potřeby saturovala obchodem se vsí, ne vlastní výrobou. Další města provozovala se zemědělskými produkty obchod dálkový. Tak Litoměřice skupovaly obilí z úrodného Poohří a Polabí, vyvážely jej po Labi do Saska, kde jej směňovaly za stříbro z tamních dolů. Díky Labi se Litoměřice dostaly do styku s Magdeburkem, odkud převzaly magdeburské právo, a staly se tak i odvolací stolicí tohoto práva pro další česká města.

Lukrativní zemědělská území byla zasídlena městy v první pol. 13. stol. a nejvíce za vlády Přemysla Otakara II. Na města se transformovala stará hradská správní centra typu Hradce Králové, Chrudimi, nebo právě Litoměřic. Z devatenácti hradských center z poč. 13. století bylo devět z nich povýšeno na město a další čtyři přeložena.

Po odeznění zlých let po smrti Přemysla Otakara II. založil Václav II. z velkých měst už jen Plzeň. Kolem r. 1300 byla dotvořena městská síť tím, že města se založila tam, kde to ještě trochu šlo. V té době panovalo navíc klimatické optimum v podobě teplého a deštivého počasí, které přálo živobytí.

Mimo staré sídelní území byly z klasických zemědělských měst založeny jen Rakovník a Beroun. Kromě měst odkázaných na zemědělství pak vznikala města lázeňská a hlavně horní, která mohla zažít rychlý růst a po vytěžení kovů i strmý úpadek jako raně novověký Jáchymov. A samotný Bruntál byl také založen jako horní město, v jehož okolí probíhala těžba zlata. Naleziště však nebyla bohatá a Bruntál nenabyl většího významu nebo slávy.

III. PROMĚNA KRAJINY A SÍDEL VRCHOLNÉHO STŘEDOVĚKU

Města byla jen jednou z součástí změn, které přišly do českých zemí ze západní Evropy. Západní Evropa zavedla do praxe nové objevy, popř. oprášila staré zemědělské a technologické postupy římské říše. Lidé kultivovali krajinu žďářením lesů nebo vysoušením mokřin, díky tomu rostla populace, která se buď stěhovala do měst, nebo se vydala hledat nová území ve střední Evropě, popř. oboje - tedy zakládat města ve střední Evropě.

Kde nebyla k dispozici kvalitní půda, uměl si člověk poradit jinak. Tak ve Flandrech poblíž oceánu byla natolik zasolená půda, že nedovolila pěstování obilí. Rostla tu ale tráva, tak na ní lidé vyhnali ovce. Z ovčí vlny pak vyráběli sukno a dosáhli takové praxe a poptávky, že museli dovážet vlnu z Anglie. To se týká českých zemí ve dvou souvislostech. Výroba sukna je tak náročná na dělbu práce, že se mohla provozovat jen ve městech, což se týká i měst českých; sukno byla asi jediná řemeslná komodita, kterou česká města vyvážela i za hranice. A zajímavá je souvislost s textilnictvím na málo úrodné půdě. Pohraniční území bývalých Sudet je hornaté a málo úrodné, takže ve středověku zůstalo jen málo osídlené. Nicméně v novověku tu lidé začali více pěstovat len, z něho vyráběli textil a v 19. stol. se v Sudetech rozmohl textilní průmysl s centrem Liberci. Když k tomu připočteme sklářský průmysl (Nový Bor, Jablonec nad Nisou), vychází nám, jak se proměňovala městská síť Česka v moderní době.

V zakládání měst i proměně krajiny se hodně uplatnila racionalizace, tedy ekonomicky šetrné nakládání s půdou a vůbec prostorem. Raně středověká krajina byla zasídlena živelně a chaoticky. Ves mohla fungovat tak, že polovinu vlastnil velmož, druhou polovinu kníže, přičemž zisky ze cla odváděl stylem, kde zisk z prvního týdne šel do kláštera na Břevnově a zisk z posledního týdne do kláštera na Ostrově. Domy ve vsi byly rozházené, stejně tak pole, která k nim patřila. Často se nevědělo, kde je v lese hranice se vsí sousední.

Změna nastala během kolonizace okrajových území, kterých se ujala šlechta nebo kláštery. Okrajová území ve vyšších polohách byla méně úrodná, ale vzdálená od obtížného dohledu knížecí správy a hlavně bez starších majetkových nároků. Nová ves tedy vznikala třeba na cestě, na níž se těsně vedle sebe postavily domy. Za domy vybíhal dlouhý úzký pás pole. Sedlák přesně věděl, co je jeho, nemusel objíždět více kusů polí, ale vyjel jednoduše za dům. Tvar pole byl navíc řešen tak, aby se zvíře při orání nemuselo často otáčet a člověk ho nemusel přepřahat, čímž se ztrácel čas.

A tato racionalizace je znát i na vývoji větších lidských sídel. Raně středověká sídla stávala často na vyvýšenině nebo nepravidelně podle cesty, neměla pravidelný tvar. Nově založené město vrcholného středověku mělo geometricky pravidelné náměstí, pás ulic kolem náměstí a a za ulicemi hradby, nejčastěji v podobě oválu. Tato plánovaná výstavba se jinak nazývá lokace.

Nejlukrativnější poloha domů byla na náměstí. Město za prodej zdejší parcely inkasovalo nejvíce peněz, zdejší měšťan měl před očima centrum města. Aby se na náměstí vešlo co nejvíce domů, musely mít úzká průčelí. Prostor, který se ubral domu na šířce, se dodal na délce, popř. výšce (měšťané mohli dostavět další patro nebo prohloubit další sklep).2 Tato dispozice sousedních domů a k nim náležejících dlouhých parcel připomíná vesnické domy s jejich dlouhými pásy polí. I když důvody takového rozvržení jsou na vsi a městě jiné, oboje ukazuje na plánovitost a racionalizaci.

V dalších blocích za náměstím stály levnější domy, domy řemesel hlučných nebo jinak obtížných (např. zápachem). Mimo náměstí stál i kostel - jednak by jeho velikost zbytečně ubírala místo lukrativních parcel, ale hlavně v této době nesl kostel i funkci pohřební a kolem něj se rozprostíral hřbitov (jak dodnes fungují kostely na vsi). V okraji města u hradeb mohl stát městský klášter, a ten jako kamenná stavba mohl být přímo součástí hradeb. Časem bylo místo u hradeb vyhrazeno židům.3 Jednak to ukazovalo na symbolické vyloučení židů z většinové společnosti, další důvod byl cynicky pragmatický - útok na město odnesou jako první židé, ne bohabojní křesťané.

IV. STARÉ MĚSTO A NOVÉ MĚSTO

Rozdílné půdorysy starších sídel a nových měst vedly ke komplikacím, pokud mělo být starší sídlo povýšeno na město. Osada kolem cesty nešla dost dobře obehnat hradbami. Sídlo na ostrožně nad vodním tokem teoreticky ano, jak je vidět na příkladu Hradce Králové s jeho dlouhým, zužujícím se náměstím. Ještě jednodušší, alespoň z hlediska stavebního, bylo založit město úplně nově. Půdorys na navrhl od stolu, nemusely se brát ohledy na starší zástavbu, pokud by se muselo sáhnut k přestavbám. A stejně jako když šlechtic založil nové panství na nové půdě - nemusely se řešit starší majetková práva nebo vykupovat pozemky a stavby od původních majitelů.

Na druhou stranu založit úplně nové město by znamenalo sehnat úplně nové obyvatele. Takže nastupoval jakýsi kompromis, kdy se stavělo nové město vedle staršího sídla, a po nějaké době se obyvatelé staré osady nastěhovali do města. To se nazývá přenos města. Vzhledem k torzovitosti pramenů nebývá jasné, jak to konkrétně probíhalo. Původní osada mohla být povýšena na město s tím, že se město přesune do nové polohy. Nebo původní sídlo bylo povýšeno na město a poté, co se zjistilo, že staré podmínky nedosahují nároků nového typu sídla, tak se rozhodlo zahájit přenesení (nazývá se to nezdařená lokace). Nebo se založení města týkalo pouze nového sídla s tím, že se do něj obyvatelé staršího sídla mohli nastěhovat.

S osídlením býval přenesen i název, resp. starší osada nebo město nosívalo název “Starý” a založené město název “Nový”. Častější je ale varianta, kdy u jednoho sídla ten přídomek chybí. Příkladů je celá řada, i když ne vždy jsou jednoznačné. Tak tedy - Stará Lysá a Lysá nad Labem; Staré Mýto a Vysoké Mýto; Starý Pelhřimov a Pelhřimov; Starý Plzenec (slovanské hradiště se zachovalou rotundou) a Plzeň; Starý Trutnov (dnes Horní a Dolní Staré Město) a Nový Trutnov (dnes už jen Trutnov); Bezděz a Nový Bezděz (dnes Bělá pod Bezdězem); možná i Staré Město a Moravská Třebová. Památkou na vládu Václava II. v Polsku je město Nowy Sącz, založené vedle původní osady jménem Stary Sącz. Jinde značí přídomek “Starý” panské sídlo, jako u Starého Zbirohu a Zbirohu; jinde značí přídomek “Starý” ves a “Nový” město - Starý Knín a Nový Knín, Stará Paka a Nová Paka.

Ten přenos jména měl jeden právní účinek, pakliže stará osada toho jakého jména měla nějaká práva, ideálně už městská, tak na tato práva mělo viditelně nárok i nové město. To je případ sídla Bezdězu, dnes obce pod stejnojmenným hradem. Když osadu získali Vartenberkové, přenesli ji do dnešního města Bělé pod Bezdězem. Město se původně jmenovalo Nový Bezděz na přání majitelů, kteří tím chtěli dokázat nárok na původní městská práva sídla pod hradem.

Jičín - Nový Jičín - Nový Bydžov

Na severní Moravě stojí zřícenina hradu zvaného Starý Jičín, pod ní na témže kopci městečko Starý Jičín a dole pod kopcem město Nový Jičín. Ve východních Čechách jsou k vidění už jen zbytky bývalého hradu Veliše na stejnojmenném kopci. Pod kopcem leží ves Staré Místo u Jičína, která je ve středověkých listinách zvána jako Starý Jičín (antiquum Gytschin k r. 1327) a v dohledu Veliše leží město Jičín. Opakuje se tu dispozice gotický hrad ---> podhradní osada s přídomkem Starý ---> město s přídomkem Nový, resp. bez přídomku.

Půdorys Nového Bydžova v 19. století. Zdroj: mapy.cz

Jičínem protéká říčka Cidlina, na jejímž dolním toku leží Nový Bydžov. Ten vyrostl vedle dodnes existující obce Starého Bydžova a zde je výjimečně doložen písemnými prameny i přenos. Faráři Starého Bydžova odešli farníci do Nového Bydžova, takže farář utrpěl újmu z desátků a byl odškodněn vsí Rosejovice. Jičín a Nový Bydžov vznikly kolem r. 1300, na konci zakladatelské fáze středověkých měst, a tak jejich podoba vychází ze zkušeností a dá se označit za vrchol. Náměstí obou měst jsou geometricky pravidelná, z rohu náměstí vycházejí dvě ulice, které tvoří pravý úhel (v Bydžově jsou trochu posunuté od rohu, v Jičíně jednu ulici nahrazuje průchod domem). Jičínským náměstím prochází navíc ulice severojižním směrem, novobydžovským náměstím procházejí naskrz dvě ulice, severojižní a západovýchodní.4 Nový Bydžov je navíc jediným doloženým případem, kde bylo naplánováno i předměstí. Velkorysost náměstí i městského prostoru obou měst je trochu v kontrastu s tím, že města založená koncem 13. stol. už jen zaplňovala mezery v městské síti na méně žádaných polohách. V Novém Bydžově tak byl celý prostor od náměstí ke hradbám plně dosídlen až v 19. století.

V. HRAD - PODHRADÍ - MĚSTO

Na vztazích českých i moravských Jičínů s blízkým hradem je dobře sledovatelný další posun v rámci vrcholně středověké přestavby krajiny. Ten posun je sídelní a také sociální, protože měšťan se definitivně vydal na vlastní cestu, která v moderní době skončila setřesením závislosti na šlechtě nebo monarchovi.

Elita a zbytek společnosti se začaly vzdalovat už v kmenové době hradištní. Hradiště zaujímalo velký prostor členěný dvěma až třemi pásy valů. Elita si na nejvyšším místě, tzv. akropoli, stavěla vlastní dvorec. V raném středověku se elita - už v podobě drobné šlechty - stěhuje mimo hradiště do vlastního dvorce. U dvorce stojí románský kostel, do kterého vstupuje velmož nadzemním můstkem na kostelní tribunu, aby stál nad běžným lidem symbolicky i fyzicky (dodnes jsou na románských kostelech patrná dvířka ve výši pár metrů nad zemí). Na gotickém hradě se šlechta vzdálila lidu ještě víc. Hrad stál na kopci, odkud řídil panství a měl obrannou funkci. Poddaní žili ve vsích nebo právě v podhradí, které fungovalo jako řemeslné nebo obchodní zázemí hradu.

Zatímco do této doby se vzdalovala (až vyvyšovala) šlechta od společnosti, se založením měst se trhli běžní lidé od šlechty. Obrannou funkci plnily městské hradby, nebylo potřeba utíkat před nepřáteli za zdi hradu. Místo šlechtické správy nastoupila městská samospráva. U šlechtických měst vedl správu zpočátku ještě rychtář, časem město rychtu vykoupilo nebo jinak vytlačilo a na místo hlavy města nastupuje volený starosta. Ekonomicky město funguje na bázi zemědělství, řemesel a obchodu, podobně jako podhradí. Ale je tu veliký rozdíl. Zatímco podhradí zajišťuje potřeby a poptávku hradu, měšťané si sami určují, co budou vyrábět a komu prodávat.

Města byla spjatá s obchodem a vůči starým trhovým osadám měla výhody spjaté se svou centralitou. Řemeslník ve městě vyráběl ve volných dnech a pak vystavil zboží na městském trhu. Do té doby by musel objíždět více menších trhů s menším počtem zákazníků, takto přijdou všichni zákazníci v jeden den přímo k němu. Město také spíše zaručí obživu specializovaným řemeslníkům typu perníkářů nebo zlatníků, jejichž zboží si zákazník kupuje příležitostně, tudíž je nutné mít větší množství potencionálních kupců.

Město se stěhuje do výhodnější polohy dolů z kopců a k vodě. Voda je základ - dá se využít k obraně do vodních příkopů, k řemeslům i konzumaci. Kolem měst na vodních tocích stály mlýny - nejen na mouku, speciální mlýnská zařízení tloukla tříslo (mladá kůra na vydělávání kůže) nebo valchovala sukno. Další mlýnské zařízení vynášelo vodu do vodárenské věže, odkud samospádem tekla na náměstí do kašny. Blízko vody stály lázně, místo na hygienu i předzvěst kosmetického salonu. Lázně mimochodem ukazují na další vznikající typ ekonomického odvětví měst, a sice služby.

Města fungovala na ekonomické bázi, byla proto zakládána a podporována králi i šlechtici. Nemohla však dlouhou dobu zasahovat do politických záležitostí, politickou moc si ještě na dlouhou dobu uhájili jejich zakladatelé.

VI. STARÉ MĚSTO A BRUNTÁL

Po celém výkladu se můžeme obloukem vrátit zpět k Bruntálu a objevům ve Starém Městě. Staré Město v těsném sousedství Bruntálu odkazuje už svým názvem, že ho časově předcházelo. Hned vyvstává otázka přenosu města, která se dík kombinaci písemných a nově objevených hmotných pramenů začíná dobře vyjasňovat.

Bruntál měl městská práva od r. 1213, co o té době říkají archeologické nálezy? Osídlení se koncentrovalo jednoznačně ve dnešním Starém Městě. Stranou Starého Města leží hřbitov a na něm na vesnické poměry velký barokní kostel Neposkvrněného početí Panny Marie. A tento poměrně velký kostel stojí na základech, která sahají až do románské doby.5 Zachovaný románský portál umožňuje datovat kostel do poloviny 13. století. Datace keramiky pak stanovuje kontinuální osídlení Starého Města po dobu 1. pol. 13. stol. a opuštění sídla někdy ve 3. čtvrtině téhož století. A tehdy došlo zřejmě k přenesení osídlení i městských práv do dnešního města Bruntálu.

Dnešní Bruntál tedy je i není nejstarším českým městem. Poloha i fyzická podoba pochází ze 3. čtvrtiny 13. století, ale městská práva sem byla přenesena ze Starého Města, odkud přišli i jeho obyvatelé. Z právního ohledu i z pozice nositelů městských práv nejstarším městem stále zůstává. Ještě přínosnější je ale poznání procesu vzniku středověkých měst, jak se povedlo zásluhou bruntálských archeologů odkrýt. Je možné, že povýšení na město bylo od počátku zamýšleno běh na dlouhou trať. Lidé ze starého sídla obdrželi městská práva a mezitím pracovali jaksi z dálky na svém fyzickém těle, do kterého se chystali teprve vejít.

Pro potvrzení nebo vyvrácení tohoto náhledu by bylo vhodné archeologicky prozkoumat bruntálské Staré Město s tím, jestli by se tu náhodou pod dnešní zástavbou objevil pravidelný půdorys náměstí nebo snad hradby. Pokud ne, tak toto sídlo povýšené na město nebylo od začátku koncipované jako klasické lokované město s pravidelnou zástavbou, ale tato lokace by se plánovala vystavět opodál.

Byla by to korekce dosavadních názorů, že řada měst byla založena nebo povýšena přímo ve starší osadě, ale vinou špatných podmínek to bylo uznáno za nezdařené založení, a tak došlo k přenosu města. Ale jak praví jedno přísloví, “ani Řím nepostavili za den”, tak ani středověké město nešlo postavit ze jeden den, což si lidé uvědomovali a na novém městě mohli pracovat postupně při zachování sídel a obživy ve starém sídle. A nezdařené by nebylo založení města ve starém sídle, ale dnešní úsudek o takovém založení…

LITERATURA:

Martin WIHODA: Vladislav Jindřich. Argo, Praha 2019.

František HOFFMANN: Středověké město v Čechách a na Moravě. NLN, Praha 2009.

Josef ŽEMLIČKA: Království v pohybu. NLN, Praha 2014.

Josef ŽEMLIČKA: Počátky Čech královských. NLN, Praha 2002.

Zdeněk BERAN a kol.: Historický atlas měst České republiky, svazek č. 29 – Nový Bydžov. Historický ústav AV ČR, Praha 2017.

Eva BÍLKOVÁ a kol.: Historický atlas měst České republiky, svazek č. 18 – Jičín. Historický ústav AV ČR, Praha 2008.

Jindřich JUROK a kol.: Nový Jičín - historie, kultura, lidé. NLN, Praha 2011.

Jan SMETANA: K problému translací českých měst ve 13. a 14. století. Terminologie, třídění a kód středověkých kovových předmětů. Archeologia historica 14, 1989, s. 95-107.

Tomáš VELÍMSKÝ: K problematice počátků českých měst – prostorový vývoj a nejstarší zástavba. Archeologia historica 14, 1989, s. 67-93.

  1. https://bruntalsky.denik.cz/zpravy_region/bruntal-stare-mesto-archeologove-pruzkum-nalezy.html ↩︎

  2. V Praze kolem Staroměstského náměstí stojí domy, které mají románský sklep a pod ním ještě sklep gotický (čímž mimochodem porušují archeologické pravidlo, že co je hlouběji v zemi, je starší). Vysvětlení je takové, že měšťané v gotice přestavěli dům (nebo zvýšili o patro), a aby bytům stačily i sklepní prostory, vyhloubili další sklep pod stávajícím. Příkladem je Rottův dům na Malém náměstí - https://pamatkovykatalog.cz/rottuv-dum-15432604 . ↩︎

  3. Na toto osídlení dodnes ukazují názvy Židovská apod. V Jihlavě leží ulice Židovská hned v sousedství bývalého minoritského kláštera. ↩︎

  4. Čtvercový tvar náměstí protnutý dvěma ulicemi vede k teoriím, že jejich vzorem jsou tábory římských legií, obzvláště když tento typ protnutých měst (ale nikoli náměstí) je častý v Itálii. Viz Castelfranco Veneto - https://mapy.cz/zakladni?l=0&x=11.9262345&y=45.6711649&z=18 nebo Castelfranco di Sotto - https://mapy.cz/zakladni?x=10.7448488&y=43.6993877&z=17 . ↩︎

  5. https://bruntalsky.denik.cz/zpravy_region/monumentalni-romanska-bazilika-stala-u-bruntalu-20191031.html . Martin Wihoda v monografii o Vladislavovi Jindřichovi přímo tvrdí (s. 149), že “románská, možná dokonce trojlodní stavba svými rozměry předčila barokního nástupce”. ↩︎