Zdá se mi logické, že ani princ Konradin ani Wittelsbachové se se ztrátou Chebska nesmířili, zvláště bylo-li tak velmi poznat, na čí straně jsou sympatie papežovy. Ten totiž nařídil listinou z 9. února 1266 bavorskému vévodovi Jindřichovi vydat území arcibiskupu Vladislavovi uchvácená, přičemž uvedenou skutečnost sděluje téhož dne listem Přemyslu Otakarovi II. a salcburskému arcibiskupu Vladislavovi. Válka zatím sice probíhala jen diplomaticky, ale uskutečňovaly se rozsáhlé přípravy i k té skutečné.
vévoda švábský, král sicilský a jeruzalémský, * 25. 3. 1252 hrad Wolfstein u Landshutu (Dolní Bavorsko), popraven dne 29. 10. 1268 v Neapoli, pohřben v Neapoli, v kostele Santa Maria del Carmine.
Bitvou u Tagliacozzo vrcholil pokus šestnáctiletého Konradina a ghibellinů obnovit vládu Štaufů v jižní Itálii. Proti nim stál vítěz od Beneventa sicilský král Karel z Anjou podporovaný guelfy a papežem Klementem IV. Ke konečné srážce dvou soupeřů o trůn došlo u Tagliacozza v srpnu 1268 v kraji Abruzzi v provincii L´Aquila.
Konrád IV. Štaufský (25. dubna 1228 – 21. května 1254) byl významný evropský panovník z dynastie Štaufů, syn císaře Fridricha II. a jeruzalémské královny Jolandy (Isabely II.). Během svého krátkého života držel několik královských titulů a jeho vláda byla poznamenána neustálými boji s papežstvím a vzdorokráli.
Manfréd Sicilský (asi 1232 – 26. února 1266) byl sicilský král z dynastie Štaufů, který vládl v letech 1258–1266. Byl nemanželským, ale později legitimizovaným synem císaře Fridricha II. a Blanky Lanciové.