Mongolská strategie a zbraně

Mongolové byli vynikající bojovníci nejenom v poli, ale také později i při dobývání měst. Vděčili za to mnoha faktorům.

Zastaralý článek

Mongolské armády byly tvořeny výhradně jezdci. Ovšem jezdci nebojovali v boji na blízko, byli vyzbrojeni krátkým lukem ze dřeva, šlach a rohoviny, který dokázali výborně ovládat. Někteří měli šavle. Jejich ochranné odění nebylo přílíš silné. Na hlavě měli železnou helmu s kůží až k ramenům, hedvábnou košili, z které šli snadno vytahovat šípy. Ani těžká jízda nebyla příliš "těžká". Maximálně měli lehké a pružné lamelové brnění, složené z kůže a železa. Každý válečník měl u sebe asi 60 šípů pro střelbu do různé vzdálenosti, nejvíc 300 metrů. Jejich koně byli menší než evropští, každý Mongol měl 3 nebo 4, jenž střídal a byl schopen urazit za den 60 mil. Koně nebyli tolik zatížení, takže je mohli jezdci dobře v boji manévrovat.
Vojska měli přísně organizovaná, což se vyplatilo. Základní jednotkou byla 10tičlenná četa, vojsko mělo 100 mužů, společnost 1000 a divize (toumans) 10 000 mužů. Jednotky nebyly organizovány nikoli podle rodů, jak bývylo zvykem, nýbrž podle schponstí. Oddíly byly dobře organizované a v boji se řídili pomocí vlajek. Velitelé se pohybovali v bojové formaci, většinou tak, aby nebyli napadeni.
Mongolská taktika se odvíjela od zničení nepřítele s co nejmenšími ztrátami, proto lze pochopit, že velitelé příliš neukazovali osobní statečnost a spíš organizovali své jednotky v boji. Taktika připomínala lovce. Rychle zaútočit, třeba i lstí a vyhrát. Strategie byla založena na přednosti armád: rychlost a dobré manévrování. Obvyklá taktika byla: útok, zdánlivý útěk a opětovný útok. Novým postupům se meze nekladli, zaleželo jen na důmyslu velitelů.
Nájezdnická krutost byla proslulá. Často všichni poražení byli popraveni, často byli okolní vesničané hnáni v 1. řadě do boje na smrt. Mongolové ničili památky, políčka, zabijeli vše živé. Toto všechno mělo jediný účel : nahnat nepřátelům strach a podlomit jejich morálku.
Vojáci byli velmi kvalitně vycvičení. Výcvik (v podobě her) začínal už od chlapeckých let. Mongolský jezdec údajně dokázal v trysku obrátit koně a ještě vystřelit šíp. Mongolští jezdci byli odolní proti nepřízni počasí a byli velmi vytrvalí. Nevadili jim chladné stepní zimy ani horká léta. Dokázali celou noc jet v sedle svého koně. Jedli ulovenou zvěřinu a kobylí mléko. V nejhorším nařízli koni žílu a uhasili žízeň krví.
Za zmínku stojí také zvědi. Dokázali se dostat hluboko do nepřátelského území a zjistit informace o strategii soupeře, s těmito informacemi byla pro velitele hračka vymyslet účinnou strategii.
Nemá cenu se divit, že byli tak úspěšní. Dobrý výcvik a strategie, stejně jako spousta ostatních věcí udělala své. Mongolská vojska šla (jela) od jednoho vítězství k druhému. Diskuse: Kočovné národy, Mongolská invase a české země, Bitva u Lehnice.