Ježek píše:...Pokud se tak silně opíral opíral o subjekt, který se proviňoval proti svým zásadám, a opíral se o něj tak, že v se v podstatě jejich politická moc zvyšovala a církev stále vzdalovala svým ideálům, mohl za krizi...
Nemohl! Nebo alespoň ne přímo. Krize v církvi totiž nezačala jeho usednutím na královský trůn.
Karel možná akceleroval svým vztahem k církvi dynamismus vývoje v zemích Koruny. Ale to je asi tak všechno, protože na problém bylo "zaděláno" daleko dříve. Ryba totiž smrdí od hlavy, tj. papeže. A vývoj v Římě, v papežské kurii, avignonské zajetí papežů,
papežský fiskalismus to vše šlo mimo vliv Karlův. Naopak Karlova snaha řešit tuto krizi v hlavě církve byla nezměrná a využíval k tomu všech možných diplomatických aktivit vč. svého vlivu na francouzský královský dvůr. Jako římský císař byl tou nejpovolanější osobou a měl prvořadý zájem, aby se papežské schizma řešilo, v tomto punktu má Karel svědomí čisté, protože tak, jak se církev chovala v zemích Koruny české, stejně se chovala v ostatních zemích tehdejší Evropy. Bohužel smrt Karlovi IV. zabránila v dalším snažení. Opět mě to svádí použít "
kdyby", ale to v historii, jak už jsme několikrát zdůrazňovali, nelze...
Kdybychom totiž přijali úvahu/spekulaci, že Karel "
mohl" za krizi v církvi, stal by se on - zjednodušeně řečeno - tou hlavní příčinou husitských válek. A tak tomu přece není...