Jindøich III. se narodil roku 1551 jako tøetí syn Jindøicha II. francouzského a Kateøiny di Medici. Jeho role v tragické Bartolomìjské noci roku 1572 je zahalena ponìkud zkreslenými informacemi z románù ( napø. Alexandre Dumas st., ale i Robert Merle a další) V roce 1573 -75 byl polským králem, ale z Polska byl vypuzen opozicí pro nedodržování závazkù vùèi šlechtì. Po smrti svého bratra Karla IX. se vrátil do Francie a vládl do roku 1589, kdy byl zavraždìn dominikánským mnichem Jacquesem Clementem. Jaký byl Jindøich III.
Byl prý obdaøen zvláštním a znepokojivým šarmem, byl vysoký, hubený a elegantní ( no mì by se zaruèenì líbil
), dokázal být pøívìtivý i uštìpaèný, byl nadán velikou inteligencí a byl pøirozenì liberální. Respekt však vzbudit nedokázal. Byl totiž nadmíru marnivý a pøíliš dbal na svùj vzhled ( ještì víc než já 
). Navíc se zdržoval ve spoleènosti podezøelých milcù, øíkal jim "mignons" a obèas se na slavnosti oblékal jako žena. Zaèalo se mu øíkat "princ sodomský", aèkoliv byla také veøejnì známá jeho láska k manželce Luise Lotrinské. Francouzi a zejména Paøížané zaèali srovnávat mužného Jindøicha de Guise s králem Jindøichem a de Guise z toho pro nì vyšel podstatnì líp, aèkoliv narozdíl od Jindøicha byl velmi nesnášenlivý a dosti bigotní katolík. Aèkoliv si de Guise sledoval pøedevším své vlastní zájmy, maximálnì zájmy své rodiny, jevil se francouzským katolíkùm jako žádoucí vùdce. Prázdná státní pokladna ( kromì Jindøichova pøirozeného liberalismu) donutila krále ke smíølivé politice vùèi hugenotùm, kterým byla zaruèena místa, kde se mohli shromažïovat , svoboda kultu i právo na jakékoliv zamìstnání. Stalo se tak roku 1576 tzv. Monsieurovým mírem. Na protest proti tomu se zrodila idea katolické Ligy, podporované Španìlskem ( Filip II. Španìlský nebo Habsburský
), do jejíhož èela se postavil Jindøich de Guise. Jedna vìc byla velmi velmi problematická - Jindøich nebyl nijak silný král, za své syny vládla dlouho královna matka Kateøina Medicejská a žádný z posledních francouzských králù nemìl legitimního syna. Jindøich ani nelegitimního, aèkoliv ve vztahu ke své manželce královnì Luise se velmi snažil. Tak se pomalu ale jistì stáváme svìdky vymøení dalšího evropského rodu - tentokrát Valois. Za následníka si Jindøich zvolil jiného Jindøicha -již zmiòovaného Navarrského krále, jež se proslavil jako Jindøich IV. Guisové reagovali vyrobením dokumentu odvozujícího jejich pùvod od Ludvíka Svatého. Královna-matka Kateøina i král Jindøich pøemlouvali Jindøicha ( zatím ho budeme nazývat Navarrským), aby pøestoupil na katolickou víru, s èímž Jindøich Navarrský otálel nebo by pøišel o své stoupence a vydal by se na milost i nemilost svým nepøátelùm. To byla ovšem znaèná rána pro krále Jindøicha, nebo Jindøich Navarský, setrvávaje na hugenotské víøe nemohl být korunován francouzským králem.
Králi Jindøichovi nezbylo než se sklonit pøed Ligou i Guisy. V roce 1585 jim ustoupil a zrušil hugenotùm chránìná místa. Èinil tak proti své vùli, vìdìl, že jeho opatøení vyvolají válku a nemìl jí jak èelit ( byl bez penìz). Vzniknuvší válka je nazývána válkou tøí Jindøichù ( krále, Guise, Navarrského). Paøíž, zfanatizována mnichy a Guisovou sestrou, se postavila proti králi. Král zakázal Guisovi vstup do hlavního mìsta, ale Guise pøesto pøišel a byl vítám s nesmírným nadšením Paøížanù -"A žije Guise", na níž odpovìdìl s hranou skromností: " Ale pøátelé, to je pøíliš... Volejte pøece 'A žije král' =P~ ". Král Jindøich se postavil se svými vojsky na odpor, ale neobstál a byl nucen uprchnout do Blois. Guise ho uprchnout nechal a ukázalo se, že mìl tohoto èinu litovat. Pierre de L'Estoile k tomu poznamenává " je tøeba být Caesarem anebo vùbec nikým. Vévoda de Guise, aè velmi pozdì, to nakonec uznal." Krále v Blois chránila tzv. "pìtaètyøicítka", což byla skupina mladých, odvážných a ke všemu odhodlaných šlechticù. Chránila a èekala na jeho pøíkazy. A pøíkaz pøišel - zabít vzpurného poddaného, ohrožujícího krále - Jindøicha de Guise. Guise spoléhal na královu slabost. "Neodváží se", pravil, ale král se odvážil i bez porady s královnou matkou a Jindøich de Guise byl zavraždìn na zámku v Blois, kam byl pozván na poradu. Také Guisùv bratr kardinál byl zatèen a zavraždìn halapartnou. Královna matka, vidíc, jak se hroutí francouzské království a jak neomylnì kráèí do rukou Jindøicha Navarrského se zhroutila a zanedlouho zemøela.
Král Jindøich byl paøížskými kazateli oznaèen "tyranem" a "Jindøichem III., kdysi francouzským králem". Liga mu øíkala "pan Jindøich z Valois". Král Jindøich se znovu obrátil na svého navarrského švagra a bratrance. Uzavøeli spolu pøímìøí a oblehli Paøíž. Jindøich Navarrský válce rozumìl. Liga zaèala prohrávat a v beznadìji vyzvala ke zloèinu na králi - ke královraždì. Volali po nìkom, kdo by pomstil vraždy z Blois. Ve fanatickém mnichu Jacquesi Clémentovi ho nalezli... Stejnì ale nedokázali zvítìzit nebo po následné konverzi se stal francouzským králem JIndøich Navarský jako Jindøich IV. a vládl rozumem a laskavostí, nikoli silou a krutostí.
A teï po seznámení s osobou krále Jindøicha III. mi dovolte položit otázky:
1. Jak se díváte na otázku vraždy de Guise, mìl na to král Jindøich právo?
2. Jindøich III. a Polsko - tady bych se snažila získat informace hlavnì z polské strany, já jich moc nemám.
3. Otázka královraždyXvraždy na tyranovi. Jak se na to díváte a kde vidíte hranici?
, tak posléze uèiním a sem umístím odkaz, jako jsem to provedla u Richenzy.
Jak prohlásil známý korumpovač Jacek Spyra: " V Polsku je korupce daleko rozvinutější než v Česku." Že by proto, že je jich čtyřikrát víc?