Przemysl de Nyestieyky wrote:Co si tedy myslíte o svatých? O jejich potøebì jak minulosti, tak v dnešním svìtì a vùbec o zámìru - prohlašovat nìkoho svatým?

Tedy dumám o tom tady už hodnì dlouho, a zámìrnì to redukuji na jasnì položené Pøemkovy otázky.
1. potøeba svatých v minulosti - podle mì nepochybná a zásadní.
Když zaènem prvopoèátky køestanské církve, kdy se ukrývali a bránili pøed Øímany - pohany resp. polytheisty - co potøebovali ? Být jednotní, silní, nabírat co nejvíce sympatizantù a následovníkù. Aby je k sobì pøitáhli , bylo zapotøebí vzorù, idolù hodných následování, chcete-li.
Bylo to myslím ještì komplikovanìjší o fakt, že oslovovali nejen vrstvy chudé a nevzdìlané - kde když to zjednodušším byl pøíslib vìèného života v blaženosti asi nejvìtším lákadlem, ale potøebovali a oslovovali i stoupence z vyšších vrstev bohatých a urozených øímských rodin, zéjména žen.
Pak takový vzor svatého èi svaté, která se obìtuje pro lásku k Bohu a získá tak nadìji na život vìèný musel zafungovat. Svým zpùsobem to fakt byly symboly - a øímané je mìli v povìdomí, vždyt taková Lukrecia - byla pøíèinou vzniku øímské republiky a pádu Tarquiniù, ne náhodou její osud pøipomíná osudy pozdìjších svìtic, které také odmítly být po vùli tyranùm a radìji se nechali umuèit.
Zároveò líèení jejich utrpení zase pùsobí na urèité prvky lidské povahy, (stejný princip mùžeme pozdìji pozorovat, pøi oblíbené kratochvíli støedovìkého lidu - pøihllížení popravám) a v neposlední øadì skuteènì - jak zmiòujete ve svých pøíspìvcích výše - prostým lidem zvyklým na polytheismus bylo nutno nabídnout náhradu. Potøebovali pøímluvu u Boha, a když už to nemohli být domácí bùžkové, èi rùzná polobožstva, mohli se pøimlouvat svatí.
Myslím si, že o nìco pozdìji velkou roli pøi jmenovaní svatými hrála potøeba církve se sjednotit a zapùsobit silnì smìrem ven ke svìtské moci. Pak bylo nutno využít všech známých, oblíbených èi nìèím neobvyklých lidí, kteøí se nìjakým zpùsobem pøièinili o vìtší znalost církve a víry - tady nám na mysli tøeba sv. Františka z Assisi, i když .. s jeho názory mìla pozdìji církev, resp. spíš církevní hodnostáøi velké problémy, ale byl znám a oblíben, a bylo možno øíct .. ejhle tak velký èlovìk a jedním z nás. Nebo sv. Patrik, podobný pøípad.
Ještì pozdìjší dobu - zápas mezi katolickou a reformovanou církví už jste probírali napø. u Johana z Nepomuku. Myslím si, ale že u prostého lidu i v této dobì fungovali svatý prostì jako pøímluvci, jejichž slovo bude u Pána Boha platit víc, než chudákovy modlitby. Fakt, že vìtšina svatých mìla ve svém "resortu" nìjakou èást lidské èinnosti nebo se mìla pøimlouvat za urèité vìci takovému vìøícímu všechno zjednodušila.
Další èím mohli být svatí církvi užiteèní bylo množství svátkù s nimi spojených, procesí a oslav - to tøeba byla velkolepá prezentace síly církve.
Nemohu hodnotit , zda je to špatnì nebo dobøe, bylo to prostì tak.
K souèasnosti a potøebì svatých dnes:
Já osobnì mám patronku sv. Kateøinu, a to byla dáma, jak se traduje velmi moudrá (a upovídáná, - v tom jediném ji dokáži napodobit- viz mùj pøíspìvek

)
Mám pøedstavu (svou) o hodnotì sv. Václava jako patrona èeské zemì a stále v pamìti svatoøeèení sv. Anežky tìsnì pøed pádem totality v Èechách.
Strašnì jsem uznávala Jana Pavla II. pro celý jeho život, ale fakt nevím - ani ANO ani NE k otázce dnešního úsilí o jeho svatoøeèení.
Lehce se dá odpovìdìt, že dnešní doba si svatých nežádá a nejsou k potøebì, už nemají význam. Ano, ale v silnì a tradiènì ateistické èeské spoleènosti, pokud zabrousíme k sousedùm - do Polska , asi to bude jinak.
A což teprve jižní Evropa. Takže nìjaké èernobílé vyjádøení se asi najít nedá.
Biau seigneur, je vous prie chiérement et par la foi que vous me devés, que vous me menés si avant en bataille que je puisse férir un coup d´espée.