Téma jsem na to na fóru nenašel, i když by si ho podle mě zasloužilo.
Narazil jsem na docela zajímavý problém: některé spisy různých muslimských učenců interpretují moderní vědci jako doklady existence teorie evoluce již ve středověku. Problém však spočívá v tom, že pasáže jejich děl, ve kterých popisují návaznost jednotlivých forem života, jsou v takových případech čteny velmi selektivně bez přihlédnutí k celkovému kontextu díla, který ukazuje zcela jiný obraz. Většinou jde o to, že to, kde moderní čtenáři vidí doklady evolučního myšlení, jsou jen kroky k vysvětlení hierarchie mezi typy duší a lidskou cestou výš v této hierarchii.
Muslimští učenci uznávali stejně jako většina těch, kteří se hlásili k tradici antické filosofie, existenci velkého řetězce bytí (angl. great chain of being) a bylo pro ně tedy logické, že jednotlivé formy života je možné seřadit za sebe podle jejich dokonalosti. To, co ale na první pohled vypadá jako postupný vývoj z nižší na vyšší formu života, je ale při podrobnějším čtení "pouhá" duchovní cesta bez jakékoli návaznosti na evoluci.