Ježek píše: 05 bře 2026 09:52
Už mi to Bouky půjčil (nechci číst v PDF, když nemusím), takže ještě 200 stran jiné knihy a jdu na to 
Na de facto skripta to vypadá dobře.
Trvalo to trochu dýl, než jsem myslel, ale už jsem se k tomu dostal a dočetl.
Stále platí charakteristika prvního dílu, že to je dílo, které zřejmě nastavuje příčku kastelologii pro současnou generaci.
Kniha začíná obecným úvodem o vývoji pozemkové šlechty, který je napsán dost úsečně a neutrálně vůči oběma svářícím se koncepcím. Celkově ale Záruba oproti Durdíkovi nevidí řadu hradů jako královské, ale šlechtického založení, Osek šlechtický, Lichnici a Jindřichův Hradec jako královské, ale to už je řešeno v prvním díle, zde jen zmíněno. Tady nesouhlasím, v případě Hradce možná něco nabídne revizi Durdíkova výzkumu od @maser.
Podobně je odstoupeno od Durdíkovy klasifikace hradů, jen některé kategorie jsou používány jako pomocné. Pro české hrady platí, že největší podíl mají hrady s bergfitem (v posledních letech se jich ještě několik našlo - třeba Pořešín), nejčastěji kulatým. Hranaté bergfity jsou většinou v jižních Čechách jako vliv Podunají (Rožmberk, Choustník). Rozšířené jsou také hrady s plášťovou zdí a typ Festes Haus. Oproti zahraničí se u nás velmi zřídka vyskytují donjonové dispozice a také je poměrně málo kaplí na hradech. To podle Záruby souvisí s vývojem šlechtické fortifikace a rezidence. Ta začíná většinou v podobě dvorců s tribunovým kostelem. I po možném zániku dvorce často kostel jako farní funguje nadále.
Asi největší přínos pro bádání je větší výzkum dřevohlinitých předchůdců hradů většinou z počátku 13. století, které nejčastěji nejsou zaznamenány v pramenech a často i zanikají - s potřebou mít už hrad kamenný. Durdíkova kategorie hradů přechodného typu zde je jednoznačně alespoň ve většině případů považována za šlechtická sídla. Tato sídla už se nacházejí mimo ves (dvorec) na lépe bránitelné poloze. Mohly být základem kamenného hradu (zde to je spíše domněnka), ale ten často pro špatné podloží vzniká jinde.
Vznik kamenných hradů Záruba spojuje často s dvorskými funkcemi, jejich nároky na reprezentaci, a dostatečnými příjmy na výstavbu. Zároveň ale i zde je řada stavitelů hradů nejasná, tím spíše jejich napojení na dvůr. To myslím bude ještě diskuse o vztahu bohatství šlechty a dvorských úřadů (automaticky bych to nepředpokládal - viz Hroznata). Oproti starším publikacím lze ale autorovi uznat kvalitní práci s listinnými prameny, snaží se vznik hradů zasadit do kontextu významných jednotlivců, rodů a jejich tehdejšího postavení a šlechtických genealogií.
Samotná kniha je členěna podle jednotlivých geografických částí Čech, podkapitoly většinou sdružují stavby jednotlivých rodů, nebo menších regionů. Některé hrady mají samostatné kapitolky (Říčany, Strakonice). Knihu uzavírají spíše přehledové kapitoly o tvrzích a opomíjených nesídelních fortifikacích - kolonizačních provizoriích, horských hrádcích. Publikace je bohatě ilustrovaná, fotografiemi hradů, nově udělanými (vlastními i na základě jiných prací, nejenom Durdíka) půdorysy, chybí obrazové rekonstrukce hradů.
Není ovšem jasné, jaký je klíč vybraných lokalit (přijde mi, že je spíš výběr, než encyklopedie). Co se týče časového vymezení, to mi nebylo jasné, v knize to není moc reflektováno - ale kniha je vlastně součástí série o hradech přemyslovské doby. To sedí, nějakým lehkým přesahem do do 14. (výraznějším u tvrzí a kolonizačních provizoriích).
Občas se vyskytnout věcné nebo interpretační chyby - Boreš jako kastelán na Oseku, páni z Chyš jako větev Hrabišiců, opomenutý bratr Záviše Henzlín. Pravopisných chyb je pomálu, ale strašné hrubky v jménech - miles Asimus místo Asinus, hrad Lipí, Epýk z Hrádku.
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.
