Mnichov 1938

[Heiss]

Díky moc a v klidu, polsky rozumím dobře.

Mimochodem, mám teď rozečtený český překlad vzpomínek Juliusze Rómmela na boje s bolševiky a autor předmluvy, generál čs. jezdectva o Polácích v roce 1933 stále hovoří jako o bratrském národu. Vzhledem k tomu, že o možnosti (a dokonce nutnosti) spojenectví s Polskem psal často i Emanuel Moravec, to vypadá, jako by si ho vojáci na rozdíl od politiků velmi přáli.

[Ježek]

Tehdejší polská diplomacie směřovala k dočasným územním ziskům, bez ohledu na následky.

Z korespondence Benesz - Mościcki a z dopisu Krofty vyplyva, ze uzemni zisky mely byt trvale, ne docasne.

No a přesně všechny polské zisky byly dočasné - Těšínsko rok, Spiš ještě méně.

Díky moc a v klidu, polsky rozumím dobře.

Mimochodem, mám teď rozečtený český překlad vzpomínek Juliusze Rómmela na boje s bolševiky a autor předmluvy, generál čs. jezdectva o Polácích v roce 1933 stále hovoří jako o bratrském národu.

To je zajímavé tím spíš, že vzájemné vztahy po válce o Těšínsko sice existovaly (nikolik jako Polsko-Litva), ale byly na bodě mrazu.

[jur]

No a přesně všechny polské zisky byly dočasné - Těšínsko rok, Spiš ještě méně.

To je ahistoricke uvazovani.
Na podzim 1938 nikdo nevedel, co bude za rok, na toz za 5, 6 let.
Na konec, po II sv. valce Benesz najednou zaprel vsechno, co bylo dojednano ohledne hranic,, "zapmnel", co sam navrhl ve veci uzemi obyvaneho polskym obyvatelstvem, a Zaolzie/Tesinsko jste dostali rozhodnutim Stalina, ktery zastavil pripravy obou stran na dalsi ozbrojene stretnuti (nechtel valku mezi svymi satelity) a prikazal vratit hranice do stavu ze srpna 1938.

Kdyz uz jsme u toho, vlepim tu dopis ministra Kamila Krofty ze dne 30.09.1938 :

A. MSZ. Zespół P. III W. 106. t.7.
CZESKI MINISTER SPRAW ZAGRANICZNYCH KROFTA DO POLSKIEGO AMBASADORA PAPÉE
Nr 139.350/II-1 38
Praga, 30 września 1938 r.
Panie Ministrze!
Zapoznałem się z treścią noty z 27 września, w której Wasza Ekscelencja proponuje w imieniu swego Rządu zawarcie natychmiastowej umowy, normującej sporne kwestie między naszymi dwoma państwami, a w szczególności sprawę terytorium zamieszkałego przez ludność narodowości polskiej.
Rząd Czechosłowacki jest wdzięczny Rządowi Rzeczypospolitej Polskiej za wyrażenie swego poglądu na sposób postępowania, który – zdaniem Rządu Czechosłowackiego – zmierza do pożądanego porozumienia.
Pragnąc, by umowa ta była trwałą i nie pozostawiającą żadnej z obu stron uczucia goryczy, Rząd Czechosłowacki pozwala sobie zaproponować następującą procedurę, zaznaczając przy tym, iż dla powodów, które będą wymienione, chciałby uniknąć tego, by społeczeństwo czechosłowackie odniosło wrażenie, iż wykorzystuje się trudności, w jakich obecnie znajduje się Czechosłowacja, właśnie w chwili, kiedy rozstrzyga się kwestia terytorium zamieszkałego przez ludność niemiecką. Rząd Czechosłowacki chciałby podkreślić, że chodzi tu o akt dobrej woli, wynikający z jego własnej inicjatywy i własnej decyzji. Uważa to za rzecz nader ważną dla stosunków między obydwoma narodami i obydwoma Państwami w przyszłości, stosunków – które pragnąłby – aby były jak najbardziej przyjazne.
Przede wszystkim Rząd Czechosłowacki pozwala sobie zauważyć, że w rokowaniach dotyczących ludności niemieckiej w Republice zmuszeni byliśmy odrzucić, zarówno plebiscyt, jak i cesje terytorialne przed ostatecznym ustaleniem granic. Z powyższych powodów Rząd Czechosłowacki nie może odstąpić od tej zasady
również w wypadku Polski tym bardziej, że mogłoby to stać się precedensem przy rozwiązaniu kwestii niemieckiej Sudetów, co nie leżałoby w zamiarach Rządu Rzeczypospolitej Polskiej.
Wychodząc z tych założeń Rząd Czechosłowacki
pozwala sobie przedstawić następujące zasady rozwiązania wspomnianej kwestii.
1.Rząd Czechosłowacji zapewnia uroczyście Rząd Polski, że rektyfikacja granic a następnie przekazanie terenów, o którym zadecyduje ustalone postępowanie, będzie zrealizowane we wszelkich okolicznościach, niezależnie od tego, jak ułoży się sytuacja międzynarodowa. Republika Czechosłowacka gotowa jest złożyć oświadczenie w tej sprawie również na ręce Francji i Wielkiej Brytanii oraz uznać obydwa te Państwa za gwarantów tej umowy.
2.Podział terenów odbywałby się na podstawie zasady, zgodnie z którą wspomniane okręgi byłyby terytorialnie podzielone wg stosunku ilościowego ludności polskiej do czeskiej.
3.Zostałaby natychmiast utworzona równa ilościowo komisja polsko-czechosłowacka, która by opracowała szczegółową procedurę na podstawie tej zasady. Mogłaby być zwołana na dzień 5 października 1938 r. Komisja ta uformowałaby kwestię opcji mieszkańców, przesiedlenia i wymiany dwustronnej ludności oraz wszystkie sprawy gospodarcze i finansowe, które się z tym łączą.
4.Zostałby ustalony termin, w którym komisja powinna zakończyć swe prace. My proponujemy 31 października.
5.Zostałby ustalony termin, w którym powinno nastąpić przejęcie terenów. Termin ten byłby ustalony przez przyjęcie dwu limitów ostatecznych: data możliwie najbliższa i możliwie najdalsza.
6.Wspólny komunikat mógłby natychmiast podać do wiadomości społeczeństwu polskiemu i czechosłowackiemu, że osiągnięto porozumienie w sprawie zasad umowy polsko-czechosłowackiej w sprawie rektyfikacji granic i że cała procedura będzie ukończona w terminie, który obie strony uzgodnią.
7.Aby nie pozostawić żadnej wątpliwości co do porozumienia i co do silnej woli, która ożywia obydwa Rządy, komisja, jak stwierdzono powyżej, rozpocznie prace najpóźniej 5 października, a przejęcie wspomnianego terenu mogłoby nastąpić najwcześniej 31 października a najpóźniej 1 grudnia – w zależności od terminu, w którym kompetentna komisja zakończy pracę. Termin 1 grudnia nie powinien być przekroczony.
Rząd Czechosłowacki jest zdania, że chodzi o dyspozycje tak dokładne, konkretne i zdecydowane, iż będzie można je przyjąć i realizować w duchu dobrej woli i zrozumienia.
Wierzę, że można na tej podstawie dojść do porozumienia, które zapewni obydwu narodom w przyszłości przeświadczenie, że konflikt został ostatecznie rozwiązany, i
że nie ma między nimi powodów do goryczy, ani do oskarżeń, że również w innych problemach politycznych
wytworzy się natychmiast między obydwoma Państwami
atmosfera, dzięki której ich przyjazna współpraca będzie
całkowicie zapewniona.
Proszę przyjąć wyrazy najwyższego szacunku.
Dr K. KROFTA

Dopisy Benesze a Mościckiego jsou zdvozilostni a vseobecne, ale uz dopis vaseho ministra zahranici je konkretni.
Vsimni si bodu 1.

[Ježek]

To je ahistoricke uvazovani.
Na podzim 1938 nikdo nevedel, co bude za rok, na toz za 5, 6 let.

Jasně, ale je to narušování toho mezinárodního systému, který vznikl ve Versailles, a na jehož rozpad doplatili všichni.

[jur]

Jasně, ale je to narušování toho mezinárodního systému, který vznikl ve Versailles, a na jehož rozpad doplatili všichni.

V roce 1938 versaillesky system uz neexistoval, a nenarusilo ho Polsko.
Versailles de facto skoncil v Locarno v 1925, proti cemuz protestovalo jak Polsko, tak Ceskoslovensko.

Nechtel jsem tu spamovat, ale rozsizim citace o dopisy Benesze a Mościckiego, aby to bylo vice mene uplne:

BENESZ DO MOŚCICKIEGO
Panie Prezydencie! Praga, 22.IX. 1938 r.

W chwili, kiedy losy Europy są zagrożone i kiedy dwa nasze narody są żywotnie zainteresowane w zbudowaniu trwałych podstaw pod szczerą współpracę między obydwoma krajami, zwracam się do Jego Ekscelencji z propozycją ułożenia przyjaznych stosunków i nowej współpracy między Polską a Czechosłowacją.
Przedkładam przeto w imieniu Państwa Czechosłowackiego W. Ekscelencji propozycję szczerego i przyjaznego wyrównania naszych odmiennych punktów widzenia na sprawy dotyczące problemu polskiej ludności w Czechosłowacji. Pragnąłbym ułożyć tę sprawę na płaszczyźnie zasady rektyfikacji granic. Zgodność w sprawie naszych wzajemnych stosunków będzie oczywiście logiczną i bezpośrednią konsekwencją tego porozumienia. Jeżeli osiągniemy porozumienie, a jestem pewien, że to będzie możliwe – uważałbym to za
początek nowej ery w stosunkach między naszymi dwoma krajami.
Pragnąłbym dodać jako były minister spraw zagranicznych i obecny Prezydent Republiki, że Czechosłowacja ani obecnie, ani kiedykolwiek dotąd nie miała żadnych zobowiązań ani traktatów, tajnych lub jawnych, których znaczenie, cel lub intencje szkodziłyby interesom Polski.
Z zaufaniem przedkładam tę propozycję Waszej Ekscelencji za zgodą odpowiedzialnych ministrów jednocześnie, by nadać jej charakter trwałego porozumienia.
Chciałbym w ten sposób uczynić tę sprawę przedmiotem zainteresowania wyłącznie naszych dwu państw.
Znając delikatność naszych wzajemnych stosunków i zdając sobie sprawę, jak trudno było w czasach normalnych naprawić je przy pomocy zwykłych środków dyplomatycznych i politycznych, usiłuję wykorzystać obecny kryzys dla usunięcia przeszkód trwających w ciągu dziesiątek lat ubiegłych i dla natychmiastowego wytworzenia nowej atmosfery. Czynię to w pełni szczerości. Jestem przekonany, że przyszłość naszych obydwu narodów i ich przyszła wzajemna współpraca musi być ostatecznie zapewniona.
Proszę przyjąć Ekscelencjo wyrazy mojej najgłębszej sympatii.
DR EDV. BENEŠ

ODPOWIEDŹ MOŚCICKIEGO DO BENESZA
W-wa, 27 września 1938 r.
Panie Prezydencie!
W odpowiedzi na list Waszej Ekscelencji, który został mi
doręczony 26 bm., śpieszę Pana zawiadomić, że rozważyłem nader starannie propozycje Waszej Ekscelencji.
Podzielam całkowicie opinię Waszej Ekscelencji, że stosunki między naszymi krajami mogą tylko w tym wypadku ulec poprawie, jeśli zostaną natychmiast podjęte skuteczne i poważne decyzje.
Również ja jestem zdania, że w chwili obecnej wysuwa się zdecydowanie na pierwszy plan decyzja w sprawie kwestii terytorialnych, które w ciągu niemal 20 lat uniemożliwiały polepszenie atmosfery między naszymi krajami.
Przedkładając Rządowi mojemu sugestie Waszej Ekscelencji jestem przeświadczony, iż będzie rzeczą możliwą opracować w krótkim terminie projekt umowy, która by mogła odpowiadać wymogom poważnej sytuacji w chwili obecnej.
Proszę przyjąć Ekscelencjo wyrazy mojej najgłębszej sympatii.
MOŚCICKI

Podle me to je normalni zahajeni bilateralniho jednani, oba statnici se shodli, co treba udelat pro vylepseni vzajemnych vztahu - "rektifikace" hranic. Jak to ti politici umeji vzdy najit to spravne slovo - obdivuji.
Nevidim, co to ma spolecneho s Versailles.
Versailles, nebo to co z neho v 1938 jeste zbylo, narusily Nemecko, Italie, Francie a Vlk. Britanie , kdyz vytvorily podminky, ktere vlastne zlikvidovaly nezavisly ceskoslovensky stat.
BTW: Tyto 4 staty tvorily tzv. Pakt ctyr, ktery sice nenabyl platnosti, ale jak vidno nejak fungoval. Polsko protestovalo proti Paktu ctyr do konce, CzSR ze zacatku take, pak ji Francie presvedcila, ze to neni zadne nebezpeci - pokud si dobre pamatuji.

[Simplex]

Díky moc a v klidu, polsky rozumím dobře.

Mimochodem, mám teď rozečtený český překlad vzpomínek Juliusze Rómmela na boje s bolševiky a autor předmluvy, generál čs. jezdectva o Polácích v roce 1933 stále hovoří jako o bratrském národu. Vzhledem k tomu, že o možnosti (a dokonce nutnosti) spojenectví s Polskem psal často i Emanuel Moravec, to vypadá, jako by si ho vojáci na rozdíl od politiků velmi přáli.

Už jsem to tu párkrát psal, je doloženo, že vojáci přesvědčovali vládu o nutnosti jakési dohody s Polskem i za cenu územních ztrát. Upozorňovali, že ty ztráty by byly z celkového pohledu bezvýznamné a "urovnání" vzájemných vztahů by přinejmenším nepřímo přispělo k obranyschopnosti země. Zvláště když Beneš už roku 1932 prohlásil toto:

2025-10-09_064635.jpg

To, že vojáci netrpěli žádnými "předsudky" naznačuje i to, jak rychle se po březnu 1939 v Polsku začal formovat jakýsi zárodek naší zahraniční armády pod vedením Lva Prchaly. Prchala je vůbec zajímavá osobnost, která je bohužel málo známá, protože podstatně narušuje Benešův obraz, který se stále většinově nekriticky přijímá. Tím netvrdím, že jsem příznivcem autorů, kteří naopak dělají z Beneše jediného viníka nebo dokonce sovětského agenta. Ironií historie je, že právě Beneše se zásadně zasloužil o naší obranyschopnost, jenže když se měl rozhodnout, tak zjednodušeně napsáno zachoval jako satrapa Francie a spol. Jenže i to bylo důsledkem toho, jak se v první republice celou dobu vládlo a nespadlo to z nebe.

[Heiss]

Jenže i to bylo důsledkem toho, jak se v první republice celou dobu vládlo a nespadlo to z nebe.

Právě, problémy první republiky sahaly velmi hluboko, ale málokdo chce slyšet, že ten zbožňovaný Masarykův projekt byl plný kontradikcí a mnoho věcí na něm nedávalo smysl.

Mimochodem, na téma česko-polské spolupráce v roce 1939 před nedávnem vyšel zajímavý článek

[palo satko]

Je popularne kritizovat Masaryka, Beneša a Štefanika. Ale za nimi je užasne dielo. Zachranil jeden maly stredoeuropsky národ. Druhy trochu väčši urobili historicky uspešnym. Mal som stryka. Katolik ako poleno. Ten človek bojoval v Povstani za obnovu ČSR spoločneho štatu s neznabohmi Čechmi. V tom spoločnom štate muselo byt a bolo veľa dobreho. Na Československo mi nesiahajte! A basta!

[Simplex]

---Nepopiratelným faktem je, že Beneš a spol. porušili přijetím „Mnichova“ ústavu, protože o změně hranic měl právo rozhodnout parlament, který raději ani nesvolali. To mu už nikdo neodpáře a možná se dopustil i vlastizrady či velezrady. Navíc postupoval proti přání většiny občanů, kteří dali jasně najevo, že se chtějí bránit třeba sami a bez ohledu na výsledek. Opět musím připomenout, že kdyby nebyl náčelníkem gen. štábu Ludvík Krejčí, tak by k přijetí mnichovského diktátu pravděpodobně nedošlo. Navíc by nemělo zapadnout, jak se po válce zachoval ke Krejčímu a dalším generálům, kteří se nakonec proti svému přesvědčení a přísaze podřídili politickému rozhodnutí, které bylo nelegální. Jak se zachoval k Háchovi je všeobecně známo, a to mu nelze odpustit a vypovídá to o jeho charakteru. Vypadá to, jako by se chtěl zbavit svědků svého selhání, což je velmi mírně napsáno a hodit vinu na ně. Rovněž nelze zapomenout na legislativní ekvilibristiku, která z Beneše dělala prezidenta, jako by nikdy nerezignoval atd.
---I to by při hodnocení Beneše mělo být bráno v potaz. Masaryk s Benešem nebyli političtí andělé a já bych po Benešovi nepojmenoval ani psí boudu.

[Simplex]

Mimochodem, na téma česko-polské spolupráce v roce 1939 před nedávnem vyšel zajímavý článek

Díky za odkaz.

Na přelomu 20. a 30. let se začala mezi vojáky rozjíždět spolupráce, ale z pro mě nepochopitelných důvodů to skončilo právě v nejkritičtější době. Velkým zastáncem spolupráce byl právě generál Prchala a také to může být hlavní důvod, proč ho Masaryk a spol. odstavili od nejvyšších postů. K Polsku měl jistý vztah i generál Syrový, který před první světovou válkou působil ve Varšavě a patrně by se našli i další.

stínu-polsko.jpg

Tento výstřižek pochází knížky, kterou můžu doporučit každému zájemci o meziválečnou československou armádu. Napsal ji přední odborník a je tam fakt všechno a srozumitelně vysvětluje mýty, které se v různých diskuzích neustále opakují. Takže to je ideální příručka jak pro základní poučení, tak jako úvod do problematiky.
Šrámek Pavel: Ve stínu Mnichova : z historie československé armády 1932-1939
https://www.knihovny.cz/Record/knav.KNA ... d=32568857

2025-10-10_070419.jpg

[Simplex]

A to jsem zapomněl na Vojcechovského, kterého bolševici unesli do gulagu a Beneš pro něj neudělal ani ... Pravděpodně i proto, že generál Vojcechovskij patřil nejen k nejhlasitějším odpůrcům přijetí mnichovské dohody a pokud je známo, tak i zastáncům dočasného převzetí moci armádou.
Bystrov Vladimír: Osud generála : komentář k některým dokumentům o životě a tragickém konci Sergeje Vojcechovského
https://www.knihovny.cz/Record/mkplzen. ... d=32571864

preview510.jpg

Autor se této smutné kapitole našich dějin dlouhodobě věnoval. A to nejen únosům z Prahy, ale z celého území předválečného Československa.
Z Prahy do GULAGu, aneb, Překáželi; 1999
https://www.knihovny.cz/Record/kmol.111 ... d=32571816
Únosy československých občanů do Sovětského svazu v letech 1945-1955; 2003
https://www.knihovny.cz/Record/mkck.519556?sid=32571833
Sovětská brutální svévole a československý ustrašený králíček : pokus o esejistický výklad stále nepříliš známého zločinu z roku 1945; 2009
https://www.knihovny.cz/Record/svkos.MV ... d=32571854

[Ingolf]

Jedna kritika Beneše od Petra Pitharta, která se týká právě zacházení s ostatními členy odboje, vyšla na Novinkách - https://www.seznamzpravy.cz/clanek/maga ... art-286909
A vzápětí reakce na Mediu - https://medium.seznam.cz/clanek/jan-bur ... rie-196460

[jur]

A vzápětí reakce na Mediu - https://medium.seznam.cz/clanek/jan-bur ... rie-196460

Jan Bures pise mezi jinymi toto: "Anebo s Polskem, které – protože se bálo sovětského Ruska, radši uzavřelo spojeneckou dohodu s Hitlerem?"

Polsko nepodepsalo "spojeneckou dohodu" s Nemeckem v mezivalecnem obdobi XX. stol.

Tady je text Deklarace mezi Polskem a Německem o nepoužívání násilí, podepsaná v Berlíně 26. ledna 1934, v polstine a nemcine. :

https://isap.sejm.gov.pl/isap.nsf/downl ... 340124.pdf

Tak vypada "spojenecka dohoda" ?

Pokud on tam vidi "spojeneckou dohodu", tak to je nejaky tezky pripad.

[Heiss]

Jedna kritika Beneše od Petra Pitharta, která se týká právě zacházení s ostatními členy odboje, vyšla na Novinkách

Díky, myslím, že Pithart to v něm říká správně a je dobře, že upozorňuje na Benešovu ochotu vzdát se Sudet, která pak přivedla Francouze a Brity k domnění, že to vlastně není žádný problém.

Mimochodem, zajímavou kapitolou jsou Benešovy představy toho, co musí republika udělat, aby přežila v pomnichovském období – zvláště Jura by mohlo zajímat, že už krátce po odstoupení pohraničí považoval za jediného možného garanta nezávislosti republiky Sovětský svaz a že s ním chtěl získat společnou hranici. S Poláky jaksi... nepočítal a zajímalo by mě, jaký zlý osud jim ve svých plánech připravil.

Pokud on tam vidi "spojeneckou dohodu", tak to je nejaky tezky pripad.

Nevím, jak moc vidíš v tomto ohledu do českého historického povědomí, ale ten narativ "nechali nás v tom" je strašně silný. Je to klasický příběh o zradě (což mu jen přidává na emotivnosti a síle) kombinované s tím, že jsme zase jednou stáli sami, což se podle většiny Čechů děje s železnou pravidelností už od dob husitů a později Bílé hory a bojů mezi legionáři a bolševiky na Sibiři.

Problém spočívá v tom, že když někdo stojí sám a neskončí to pro něj dobře, se naskýtá otázka, proč vlastně stojí sám. To v případě mnichovské krize vede k velmi silné kritice československé zahraniční politiky, což pro změnu vede ke kritice Beneše a v případě velmi odvážných kritiků i Masaryka. A na to si troufne jen málokdo.

Takže to pak dopadá takhle: nějak musíš vysvětlit, proč se na Čechoslováky všichni vykašlali. U Francouzů je to jejich slabost (proč si jen nepostavili armádu tak jako my?!), u Britů neprozíravost (hleděli si více Singapuru!) a u Poláků je to ta smlouva o neútočení (podali ruku Hitlerovi!). Ne, že by to dávalo nějak velký smysl, ale když někdo podepíše jakoukoli smlouvu s Hitlerem, ulpí na něm velmi silné stigma bez ohledu na to, proč to vlastně udělal.

V tom článku je ale více věcí velmi zvláštních:

Klasickou ukázkou záměrně dehonestující interpretace je tato Pithartova věta: „Beneš se navíc netajil názorem, že k politice je nutné přistupovat jako k vědě. Takhle ji ale chápali i marxisté.“

Což z Pitthartovy strany vůbec nemusí být přirovnání ke komunistům, spíše upozornění na to, jak moc se Beneš mýlil.

To ale není Benešova vina. To je vina Hitlera, a západních politiků, kteří mu nedokázali ve 30. letech čelit a ustupovali mu v rámci strategie appeasementu.

Což je velmi zvláštní, protože středoevropská spolupráce mohla dát vzniknout bloku, který by se Němcům mohl postavit, a protože Beneš byl zejména ve věci Rakouska docela NIMBYista, což pak vyvolalo obrovský vojenský problém v podobě prodloužení jižní fronty a ještě prohloubilo krizi mezinárodního uspořádání.

A právě proto ve 30. letech podepsal spojeneckou smlouvu se Sověty, aby v případě ohrožení státu Hitlerem vyvážil francouzskou neochotu nám pomoci silným spojencem na východě – chtěl tak odradit Hitlera od případného útoku na ČSR.

Což je už dost zvláštní, protože tu smlouvu se Sověty podmínil vojenskými akcemi Francie, ta smlouva nedávala smysl, protože oběma státům chyběla společná hranice a protože tím už definitivně odrovnal jakoukoli spolupráci s Polskem (a zřejmě i Rumunskem).

[jur]

Mimochodem, zajímavou kapitolou jsou Benešovy představy toho, co musí republika udělat, aby přežila v pomnichovském období – zvláště Jura by mohlo zajímat, že už krátce po odstoupení pohraničí považoval za jediného možného garanta nezávislosti republiky Sovětský svaz a že s ním chtěl získat společnou hranici. S Poláky jaksi... nepočítal a zajímalo by mě, jaký zlý osud jim ve svých plánech připravil.

O spolecne hranici se sowiety snila Praha od zacatku vzniku 1. republiky, tak ze to neni nic noveho - vzpominal to napr. marsz. Edward Rydz-Śmigły. Je to uskutecnitelne pouze pres nase Východní Malopolsko (Małopolska Wschodnia).
A nasz osud v pripade uskutecneni teto chore vize? Bylo by to, co se odehralo ve skutecnosti, to znamena vrazdeni - hlavne elit, masove nasilneni, rabovani, Sibir, Katyń, atd.
Na priklad toto:
https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/ ... enstvi_erp
Neverim, ze Benesz o tom nevedel.
Masaryk, Kramar, Benesz a jini prvorepublikovi politici nam nikdy dobre neprali, jsem na to zvykly.
V 1930 roce Masaryk v interview pro nektery ze serioznich zapadnich casopisu (myslim, ze to byl Times) prohlasil neco ve smyslu: "Za nejvetsi problem dnesni Evropy povazuji polsky koridor. Polsko by se melo odhodlat k ustupkum, aby byl zachranen mir."
Jake by to asi mely byt ustupky? Vzdat se pristupu k mori? Byl z toho skandal, TGM potom od toho couvl, ale spatny dojem zustal.
Mimochodem, to co Niemci, a za nimi jini, take Czesi, nazyvaji "polsky/gdańsky koridor", to je nasze Pomoranske vojvodstvi (Województwo Pomorskie), ktere bylo nasze do roku 1772, a v mezivalecznych letech bylo obydlene vyrazne vetsinovym polskym obyvatestvem. Melo takovy tvar, protoze nasi kralove Zygmunt Stary a Jan III Sobieski udelali ve sve dobe chyby - marne, to bylo davno.
Tady
https://przystanekhistoria.pl/pa2/temat ... ikami.html
je clanek, kde mezi jinymi autor pise:
"Beneš i Tomáš G. Masaryk otwarcie mówili, że upadek Polski w wojnie z bolszewikami przyczyni się do zwiększenia stabilności w Europie Środkowej. Beneš próbował nawet przekonywać polskich dyplomatów akredytowanych nad Wełtawą, że zajęcie Rzeczypospolitej przez bolszewików nie spowoduje żadnych zmian, a Polacy będą mieli zapewnioną wolność w ramach własnej republiki sowieckiej."
Ke Mnichovu 1938 bylo jeste dost daleko.

Nevím, jak moc vidíš v tomto ohledu do českého historického povědomí, ale ten narativ "nechali nás v tom" je strašně silný.

Narativ je narativ, ale clovek, ktery ma doktorat z historie, by nemel lhat - uz aspon z ucty k samemu sobe.
Drzeni se myslenkovych schemat nebo jak to nazyvat, ktere jsi uvedl, nikam nevede.

a u Poláků je to ta smlouva o neútočení (podali ruku Hitlerovi!). Ne, že by to dávalo nějak velký smysl, ale když někdo podepíše jakoukoli smlouvu s Hitlerem, ulpí na něm velmi silné stigma bez ohledu na to, proč to vlastně udělal.

Deklarace z ledna 1934 nebyla ani smlouva o neutoceni, byla to asi nejnizsi mozna forma nejakeho dorozumeni.
Weimarska republika od smluv se sovety v Rapallo 1922 spolupracovala s nimi az to ficelo za ucelem likvidace Polska. Stresemann na otazku o duvod teto vojenske a hospodarske spoluprace odpovedel jednoduse: "Existenz Polens".
Pak prisel Hitler a Piłsudskiemu se podarilo aspon pomoci Deklarace o nepouziti nasili nejak provizorne zajistit zapadni hranici. Zapad nam to nechtel dat - vide Locarno 1925.

Pokud si dobre pamatuji, ve 30-tych letech XX. stol - tedy take s Hitlerem - 1. republika jednala o podobne smlouve s Nemeckem, take slo o nejake ruceni hranic, ale Nemci to odmitli.

Což je velmi zvláštní, protože středoevropská spolupráce mohla dát vzniknout bloku, který by se Němcům mohl postavit,

Mohla, ale povazuji to za uplne teoretickou opci. S tim, co vim na toto tema dnes, si myslim, ze to, co se stalo, se muselo stat.

[Simplex]

Právě, problémy první republiky sahaly velmi hluboko, ale málokdo chce slyšet, že ten zbožňovaný Masarykův projekt byl plný kontradikcí a mnoho věcí na něm nedávalo smysl.

---Jistě máte pravdu, byť je otázkou, zda vzhledem k tomu jak se vyvinula válka, vnitropolitická situace v monarchii a ustavil zahraniční odboj existovalo jiné reálné řešení? Monarchie se snad mohla v nějaké formě zachránit, pokud by v jejím čela stál mimořádný politický talent a tím císař Karel nebyl. Ani Masaryk neodjížděl s představou samostatného státu, ale s představou reorganizované či reformované monarchie. Dobře si uvědomoval, že rozpad monarchie by středoevropský prostor vydal na pospas Německu a Rusku. Navíc republiku nezařídil Masaryk a spol., ale legie a primárně ty ruské, bez jejich existence by se s ním nikdo nebavil. Pro české země, které se staly průmyslovým srdcem monarchie, byl její rozpad hospodářskou katastrofou, se kterou se první republika nikdy nedokázala plně nevypořádat a ani nemohla.
---Nemyslím si, že první republika musela nevyhnutelně špatně skončit. Podobné problémy zatěžovaly všechny státy, které v důsledku výhry Dohody vznikly - kromě Maďarska. O tom zda byly ty naše větší než polské či jugoslávské se dá diskutovat do nekonečna. Geopolitické zákonitosti platí vždy a všude, takže bylo jisté, že se Německo dříve či později opět stane velmocí. Jenže nikoho ani ve snu nenapadlo, že se jeho vůdcem stane rakouský kaprál, jehož nejen politické kroky budou určovat rasové a jiné bludy.
---Rovněž se nedalo předpokládat, že vítězná Francie s nejsilnější světovou armádou upadne ve druhé pol. 30. let do politického chaosu. Její zahraniční politika bude ve vleku Británie i když to bude v naprostém rozporu s jejími zájmy. Bude tam vládnout Lidová fronta (Front populaire), která začne masivně znárodňovat a reorganizovat průmysl, což bude mít katastrofální důsledky pro zbrojení a že v armádě vzniknou odbory. Kdyby měla Francie v roce 1936 sebevědomé vedení, tak by na Německo vlítla a to by muselo kapitulovat, v čehož důsledku by Hitler nepochybně skončil. Ani v roce 1938 by frantíci s rozhodným vedením neprohráli, většinu německé armády vázalo Československo a na západě bylo pár divizí a další rezervy nebyly. Tohoto scénáře se německá generalita oprávněně obávala, protože věděla, že by neměla čím reagovat. Jenže to by frantíci nesměli podlehnout německé propagandě, pocitu vlastní slabosti a v čele armády mít diletanta Gamelina.
---Egyptolog Bárta by to oprávněně označil za krizi leadershipu

[Simplex]

Spoustu zájemců o tématiku ovlivnily tlustopisy z pera Miloslova Johna, které vycházely v devadesátkách a okamžitě byly vyprodány. Práce se tváří velmi fundovaně, ale recenze dvou titulů z pera skutečného odborníka ukazují, že k odborné literatuře mají daleko. Dnes už máme k dispozici dostatek kvalitní literatury a předpokládám, že autora a jeho knihy málokdo zná.
John, Miloslav: Září 1938. I. a II. díl
https://armada.vojenstvi.cz/aktuality/r ... ii-dil.htm

preview510.jpg

Autor připsal dokonce třetí díl, který se zabývá postojem spojenců, což najdete v příslušných databázích.
John, Miloslav: Československé letectvo v roce 1938
https://armada.vojenstvi.cz/aktuality/r ... e-1938.htm

preview510 (1).jpg

Napsal i další knihy a mimo jiné i tlustopis o Štefánikovi, což lehce zjistíte např. z této databáze.
https://www.knihovny.cz/Search/Results? ... pe=Author&

[jur]

u Britů neprozíravost (hleděli si více Singapuru!)

Harold Nicolson (1866-1968), clen britske delegace na Versailleskou konferenci, zastaval nazor, ze neni v zajmu Velke Britanie se angazovat ve Stredni Evrope, protoze to je sfera vlivu Nemecka a Ruska.
Tak, ze radeji se starat o prostor "East of Suez" , ze ktereho prece zili. Nemelo by to nikoho divit. Tolik ohledne toho Singapuru.

Protichůdný názor reprezentoval historicky poradce Foreign Office Sir James Headlam-Morley (1863-1929), expert na nemecke zalezitosti. Dosel k uplne jinym zaverum nez Nicolson. Zvažoval, ze v životnim zajmu Vlk. Britanie je to, co se stane s Polskem, Československem a střední Evropou obecně, protože zdroje, které Němci získají v naší oblasti, se nevyhnutelně objeví na Rýnu v podobě tanků, děl, letadel atd., a to v krátké době.

V roce 1925 napsal:

Has anyone attempted to realize what would happen if there were to be a new partition of Poland, or if the Czechoslovak State were to be so curtailed and dismembered that in fact it disappeared from the map of Europe? The whole of Europe would at once be in chaos. There would be no longer any principle, meaning or sense in the territorial arrangements of the continent. Imagine, for instance, that under some improbable condition Austria rejoined Germany, that Germany, using the discontented minority in Bohemia, demanded a new frontier far over the mountains, including Carlsbad and Pilsen, and at the same time, in alliance with Germany, the Hungarians recovered the southern slopes of the Carpathians. This would be catastrophic, and even if we neglected to intervene to prevent if happening, we should be driven to intervene, probably too late.

Jeho vize se bohužel v letech 1938-1939 naplnila.

Francie, jak to spravne napsal Simplex, jela ve vleku Vlk. Britanie.

[Simplex]

u Britů neprozíravost (hleděli si více Singapuru!)

---Už jsem to sem párkrát psal, to nebyla neprozíravost, ale z britského pohledu strategická nutnost. Britský imperiální štáb měl až na pátém místě první evropskou prioritu a tou byla obrana belgických a nizozemských přístavů využitelných pro případnou invazi do Británie.
---Jenže s tím mělo československé vedení počítat, stejně jako s tím bezpochyby ve svých plánech počítal Hitler! Počítal s tím i roku 1940, kdy mohli tanky rozdrtit BEF a zahnat ho do moře, ale Hitler to přenechal Lutwaffe, která to dokázat nemohla. Takže to, co se často považuje za zásadní vojenskou chybu, byl politický kalkul, který měl umožnit dohodu s Británií. A možná by to vyšlo, kdyby se premiérem nestal Churchill a kdyby jeho setrvání ve funkci proti všem předpokladům nerozhodla podpora Chamberlaina.

[Simplex]

Když už jsem se dotkl legií, tak bych chtěl upozornit na knihu z pera amerického novináře a politologa Kevina J. McNamary. O legiích sice vyšla v uplynulých desetiletích halda publikací různorodé kvality, ale tohle je pohled z jiné perspektivy. Navíc se tam legie potkaly jak s Američany, tak s japonskou armádou, která tam působila díky tomu, že se Japonsko připojilo k Dohodě. Takže to je celkem pikantní i z amerického pohledu.
Velký sen dvou malých národů : československé legie v Rusku a vznik první republiky
https://www.knihovny.cz/Record/czhistbi ... d=32628341

preview510.jpg