http://www.argo.cz/knihy/121827/o-boji- ... vedlivych/
Kniha je přetiskem vydání z r. 1986. Nejedná se o žádný nový překlad, což samozřejmě vůbec nemusí být automaticky na škodu, ale je tam ponechána i původní předmluva, což už mě zklamalo, v očekávání nových informací ke kronice nebo k tématu raných Franků vůbec.
Novou předmluvu jsem očekával také vzhledem k ovlivnění dobou, kdy byla tato zatím jediná sepsána. Tak se můžeme dočíst, že franskou expanzi od počátku doprovázely „ostré třídní boje“; i když to tam asi muselo být napsáno jako úlitba své době, než že by se na tom stavělo..
***
25 let od napsání předmluvy ale znamená i nereflektování nových názorů a objevů, i bez ohledu na oficiální politickou ideologii. Tak tedy k franské expanzi: „A jestli se bohatí obávali, že nepřítel obsadí jejich velké pozemkové majetky a připraví je o výnosné funkce ve státním aparátě, lidé nezámožní a chudí – a to svobodní i otroci – takové starosti mít nemuseli. Neměli, oč by přišli, a tak v nových pánech neviděli posly zániku římské civilizace, ale především posly zániku římského státního aparátu, těch nenáviděných úředníků, výběrčích daní a různých vojenských velitelů, před jejichž svévolí si již dávno nikdo nebyl jist a jejichž nároky byly již dávno nesnesitelné.“ Je v tom cítit ozvěna komunistického pohledu na staré Germány, který vedl k takovým výkladům, a to vážně míněným, že hrdinský epos o Sigurdovi, který zabíjí draka a bere jeho poklad, je ve skutečnosti útok napadených Germánů, kteří berou nakradené poklady římské říši..
Novější bádání má na vztah Germánů a Říma jiný pohled, Germáni se obecně snažili římské struktury převzít – ostrogótský král Theodorich zavedl v Itálii znovu slavnosti v cirku, oblékal se po římsku, měl na dvoře antické filosofy; Chlodvíkův otec Childerich na svém pečetním prstenu je oblečen v římském obleku; raně středověké renovatio imperii proběhlo za Karla Velikého a později ještě úspěšněji za saských Otonů. I ten výběr daní byl strukturou, kterou Frankové beze všeho přejali, k tomu Řehoř 5.kniha, kap. 28: "Chilperich nařídil vypsat v celé říši nové a těžké daně. Mnozí lidé opouštěli proto města a své pozemky a táhli do jiných zemí. ... Zavedeny byly však i četné další povinnosti, jak z ostatní půdy, tak z otroků. Splnit je bylo nemožné. ... Když obyvatelstvo Limoges vidělo, jaké břemeno je tíží, srotilo se a chtělo zabít referendáře Marca, kterému bylo poručeno daně vymáhat. ... Shromážděný dav se zmocnil alespoň daňových soupisů a spálil je. Krále to velmi rozhořčilo a vyslal proto své důvěrníky, a ti pak postihli lid těžkými újmami, vystrašili mučením a ztrestali popravami. ... Nato byly lidu uloženy daně ještě těžší."
A ještě novější diskuse za našimi hranicemi probíhá o kontrastu tohoto germánského vztahu k říši se vztahem slovanským – kde existuje teorie, že Slované jsou ti, kdo naopak odmítli přebrat římský, resp. byzantský státní systém a zavedli svůj, spíše vesnický a méně totalitní. Diskuse se vede i v linii, zda Slované jsou z velké části uprchlí vesničané z byzantského území, že by se jednalo tedy nejen o etnickou, ale i o sociální jednotku..
***
Přestanu kritizovat, k samotnému dílu - významné je obsahem, podává informace z doby rané franské říše, jejích prvních kroků k vedoucí velmoci evropského Západu v raném středověku. Řehoř byl biskupem v Tours a původe Galoromán, což mu nebránilo ztotožnit se s franskou královskou dynastií, obzvláště když ta bránila katolickou církev..Expanze Franků, Chlodvíkův křest, dělení říše a další významné události tu najdeme. Styl psaní je řekl bych typicky středověký, je to obhajoba stávajícího stavu, obhajoba církve (celá první kniha je věnována převyprávění biblické látky, plno kapitol zachycuje nějaký zázrak) a obhajoba královské moci.
Z náboženského hlediska Řehoř reflektuje ariánskou herezi, několikrát klade svým aktérům do úst obhajobu katolického pojetí Boží trojice vůči ariánskému.. Celkem je tam vidět pevná víra, že každé bezpráví bude jednou Bohem potrestáno a každý dobrý člověk bude odměněn. Protože zlo se podle Řehořova pohledu projevuje i v ariánské herezi, tak si s radostí všímá, jak zakladateli ariánství knězi Ariovi vyhřezla střeva, když seděl na záchodě.., takové hrubé vnímání Boží spravedlnosti, ale asi to zapadá do doby.
V čem ještě vnímám ten styl jako středověký, resp. že jinde by se neujal, je nedostatek objektivity. Když vezmu renesanční kroniky z Itálie, tak autor se nebojí zkritizovat i chybná rozhodnutí vlastního města, než aby hledal chybu jinde a měl vlastní město za bezchybné.. renesančí kronikář se taky snaží vidět do pozadí dějů, třeba Matteo Villani popisuje cestu Karla IV. po lombardských městech, jak třeba v Milájě byl pohoštěn, pod okny mu město uspořádalo přehlídku, zavřelo brány s odůvodněním, aby byl císař v bezpečí.., ale Matteo za tím vidí a píše to naplno, že Milán se takto snažil císaře zastrašit, jednak ukázkou vojenské síly, jednak že ho tam držel pod pěknými slovy skoro jako vězně..
To Řehoř naopak nepíše o pozadí dějů, naopak mám dojem, že ho kamufluje. Třeba v kapitole o pokřtění Židů v Clermontu píše, jak biskup držel dav, aby Židy nelynčoval, jak Židy přesvědčoval, aby se nechali pokřtít.. Dav Židům stejně podpálil školu, a to cestou z kostela, když v čele davu vyšel také biskup - dav se podle Řehoře oddělil od biskupa, ten se nezúčastnil.. Pak dal bviskup Židům na vybranou, aby se tedy nechali pokřtít, nebo odešli. V noci se modlil, aby se Židé rozhodli ke křestu, a podle Řehoře právě tyto modlitby část Židů přesvědčily.. Druhá část ŽIdů, která se nenechala pokřtít, musela odejít.. Biskup z toho vyšel podle popisu plně bez viny, akorát když se podíváme na pozadí, tak je podezřelé, že biskup vyšel v čele davu, který šel činit židům škody, a že dal židům na vybranou křest nebo odchod, to je prostě ohromný nátlak.., a vypovězení nepokřtěných židů vzešlo z jeho rozhodnutí.. Aa takové pozadí celého děje je zakryto Řehořovým osobním přesvědčením, že za křest židů mohou biskupovy modlitby, žádný nátlak..
Na jiném místě, v jedné z mnoha kapitol o zázracích, je muž vyléčen ze slepoty zásahem sv. Martina. Jde ale pro jistotu ještě za jedním ŽIdem, a o zrak v důsledku toho přijde, protože světec se rozhněval.. Z toho je vidět, že Židé se i v Galii té doby zabývali lékařstvím, což se z jiných stránek jeho díla vůbec nedozvíme. Řehořova kronika není prostě plastický popis celé společnosti, ale jen jejích vybraných částí.., přes svůj rozsah je celá kronika co se týče svého záběru dost omezená.. Na druhou stranu, když si toto čtenář uvědomí, učí se číst mezi řádky a hledat nevyřčené, dají se tak najít nové věci a je to přiznám pro mě docela pro zábava.. Z díla Řehoře vyšla někde na Západě i kniha o franských kulturních dějinách, a přesně právě z okolností, které Řehoř neuvádí naschvál, ale jako doplněk k nějakému příběhu..
***
Jiný příklad zaujatosti je cítit z popisu krále Chilpericha, toho Řehoř dost nesnášel, protože tento (VI., 46) "Herodes a Nero našich časů ... byl náruživý pijan a jeho bohem bylo břicho ... horlivě ničil testamenty, jež byly sepsány ve prospěch církve ... nikdy nikoho neměl rád nezištně a ani jeho nikdo neměl rád." A tak dále a tak dále. Důvod Řehořovy nesympatie vychází pravděpodobně z Chilperichova vztahu k církvi, jak říkával: "Hle, chudá zůstala naše pokladnice, protože všechno naše bohatství připadlo kostelům. Teď nevládne nikdo než biskupové. Naše moc je tatam, byla přenesena na biskupy."
Řehoř pak shazuje Chilperichovy schopnosti, opět VI.,46: "Myslil si, že nikdo není moudřejší než on. Napsal dvě knihy, ve kterých napodoboval Sedulia, jejich chromé verše však nemohou stát na vlastních nohách, protože z neznalosti a nepochopení dával místo dlouhých slabik krátké a místo krátkých dlouhé. Napsal i jiná díla, duchovní písně a mše, ta však nejsou na žádný způsob přijatelná." Jedno duchovní dílo specifikuje blíže v knize V., 46, Chileperich vytvořil spis, kde hlásal, že "svatá Trojice nemá být označována rozlišením osob, ale nazývána pouze Bohem," tedy že není Otec, Syn a Duch, ale všechno se má jmenovat Bůh (de facto že není Trojjediný, ale Jediný), čímž se ale podle všeho dopustil kacířství, takže Řehoř ho dost těžce sepsul.. Dále v téže kapitole opět říká, že král napsal "několik knih" podle vzoru Sedulia a dokonce přidal k franské abecedě nová písmena, a sice "w", "ae", "the" a "wi". Taková reforma abecedy proběhla úspěšně u Anglosasů, kteří přidali nové znaky svému runovému písmu, aby odpovídalo všem fonetickým možnostem staroangličtiny, Chilperich se tedy zřejmě skutečně pokoušel o něco podobného..
Řehoř toho o Chilperichovi napsal dost hanlivého, ale co se z toho mezi řádky lze dozvědět - že Chilperich uměl číst a psát, což nebylo v té době vůbec pravidlem - byla to podmínka pro výkon funkce kněze, ale i tam byly případy, kdy kněz komolil latinská slova a pak vyvstávaly spory, jestli svátost vedená takovým knězem má nějakou platnost.. Takové zkomoleniny jako české "Krleš", co používal prostý lid místo "Kyrie eleison", má prý obdobu ve franské říši, kde se u kněží ujalo "hokus pokus" namísto správného "hoc est corpus" - "toto je mé tělo". A ve srovnáním s celkovou situací Chilperich nejen umí číst a psát, on dokonce reformuje abecedu, on píše dokonce knihy a dokonce knihy básní (pravda netrefil se plně do metru, ale osobně bych měl asi stejný problém.....), a píše teologický spis (pravda u církevních autorit neobstál).. Ono z toho všeho vychází, že ve srovnání s jinými osobami své doby byl Chilperich muž celkem vzdělaný a kultivovaný..
Podobně si všímá Helena Kadečková v Dějinách Islandu, jak je v ságách popisováno všechno to vraždění a krutý život, tak z jiného pohledu jsou tyto ságy zachovány na pergamenech, a když se spočte, kolik ovčích koží se na výrobu pergamenu spotřebovalo, vyjde z toho dost velká finanční částka i lidská píle, kterou ti drsní Islanďané věnovali na své kulturní potřeby, na zachycení paměti, zachycení příběhů nebo veršů v ságách.. V Řehořovi je takových momentů právě povícero, s jeho kronikou si lze docela dobře hrát..
Řehoř z Tours: O boji králů a údělu spravedlivých
Moderátor: Ježek
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Common Crawl Bot a 2 hosti