do konce kapitoly -
Ve skutečných listinách vystupují:
ten St. Nikola bude nějaký svatý Mikuláš, jestli klášter nebo kostel, to tam není..
Samotný překlad po vynechání přepisu jmen na listinách -
Roku 1228 připadly majetky hraběte již na zemi Bavorsko, jak vyplývá z listiny, pomocí které vévoda Ludvík daroval premonstrátům z Neuzelle u Freisingu "decimas de prediis atd.". Kalhoch z Kirchbergu, podle toho jako poslední nositel svého jména, zemřel r. 1226/27, a sice bez dědice, protože následovalo zabavení jeho majetku. Genealogie Mallerstoferů jmenuje nějakého Kalhocha z Kirchbergu k r. 1165, nějakého dalšího k r. 1195, ale tyto údaje nejsou nijak dál ověřitelné. Pečeť se nedochovala.
Pokud byli hrabě Kalhoch nebo jeho otec identičtí s urozeným Kalhochem z Falkensteinu, tak se musel převod hradu Falkenštejnu nad Rannou na jiný šlechtický rod provést už delší čas před r. 1226. Neboť jinak by pasovští biskupové, poté co r. 1217 dosáhli říšského knížecího stavu, určitě neváhali po bězdětném úmrtí Kalhocha na Falkenstein vztáhnout ruku. Není k nalezení jediná listina a ani jediná sebemenší stopa, že by Pasov někdy vlastnil panství Falkenštejn nebo že by o něj byť jen usiloval.
Poté co nám unikl poslední záblesk, nacházíme se v neproniknutelné temnotě a máme ke zvážení pouze spekulace. K nim podněcuje obzvláště naprostá nepravděpodobnost toho, že by majitelé tak významného pozemkového panství, jako byl Falkenštejn, nehráli roli alespoň v několika listinách z onoho prostředí a časového rozmezí 1200-1220; přesto tam nenacházíme jiné svobodné pány než z Griesbachu nebo Vítkovce.
Musely se proto uplatnit výjimečné vztahy, které mohou být vysvětleny, pokud při dědictví Falkenštejnu nastoupilo tzv. Fallrecht (právo připadnutí?), podle jehož zásadního článku "paterna paternis, materna maternis" dědili dědici z otcovy strany od něj pocházející jmění, dědici z matčiny strany dědili jmění pocházející z její strany. Už původně byl snad Falkenstein prezentován současně se statky na Windbergu jako svatební dar (věno) Richenzy z Perge, a stejně tak to byl, jak jsme mohli uzavřít z držby Schintau, rodový a svatební majetek paní Berchty, která hrad převedla opět na svého syna Záviše, který od něho přijal natrvalo jméno "z Falkenštejna". Můžeme proto jít v domněnkách ještě dál a přijmout, že Falkenštejn byl dán jako svatební majetek i Berchtině matce ). Ta by tedy byla rozená Falkenštejnka a mohlo by se na ní nahlížet jako na sestru Kalhocha z Kirchbergu, kterému připadly bavorské statky, zatímco sestře by měl přenechat tvrz na Ranně. (Nepoužívám slovo věno, protože to přechází na manžela, ale tento "svatební majetek" zůstává naopak v držbě rodu oné manželky).
O otci paní Berty by mohla být vyjádřena jedna ne nepodstatná domněnka. Její matce matce zbyla jako jediná reálná volba manžela buď mezi svobodnými pány z Halsu nebo z Griesbachu. V prvním případě by se dalo očekávat, že v dopisech s achtem (říšskou klatbou) krále Jindřicha VII. z 13.3.1222 jim bude mezi domácími hrady vedle Halsu, Viechtensteinu, Marspachu a Jochensteinu přiznán i Falkenštejn, zatímco tomu tak není. Zbývá proto jen možnost sňatku s jedním z obou bratrů Jindřicha z Griesbachu-Wachsenbergu, snad s Cholem, který zemřel nejdříve r. 1216. Protože Berta r. 1264 byla již v pokročilém věku, jak se dá usoudit z toho, že její syn Záviš vystupuje samostatně přibližně kolem r. 1262, nejpozději r. 1269, tak by toto sojení neodporovalo obvyklým generačním předpokladům; samozřejmě by se pak odehrálo dlouhé poručnictví, které by opět vysvětlovalo, proč tak dlouhou dobu, ani při plnoletosti, není v listinách patrný držitel Falkenštejnu. Drželi-li s Griesbachy spřátelení mocní Vítkovci nad dědičkou a jejím majetkem ochranu, což je možné, protože jeden z nich (Budivoj) vezl nevěstu domů, pak bychom se nadále nepotřebovali ptát po příčině, proč pasovský biskup zůstal zcela mimo hru; možná bylo jako protislužba požadováno opětné ponechání pasovských lén na druhé straně Grossen Mühelu.
Ať už budou vyjádřené domněnky schváleny nebo odmítnuty, tak je přinejmenším jisté, že z Falkenštejnu se kolem r. 1180 vykonává vysoké soudnictví, o 80 let později hrad i panství přísluší Vítkovcům a především pánovi Závišovi z krumlovské větve, kterému to náleželo jako svobodné panství.
Na listině datované do 1092 je jako svědek v Pasově "Chadalhoh de Chirhperch". Další zajímavost je, že autoři překladu lokalizují Kirchberg u Perlesreutu (okr. Freyung-Grafenau, Dolní Bavorsko u hranic s ČR. Mělo by to i svou logiku, protože v listině jde o kostel v Perlesreutu.
je popisováno dokonce nějaké Kalhochovo hrabství.
