Karel IV.

Dějiny od roku 1197 do roku 1378 (smrt Karla IV.) - Přemyslovští králové od Přemysla Otakara I. až k Václavu III., první Lucemburkové (Jan a Karel). Světové dějiny v 13. a 14. století

Moderátoři: elizabeth, Katerina, Ježek

Uživatelský avatar
Ježek
Král
Příspěvky: 4104
Registrován: 01 lis 2005 19:01
Bydliště: Železné Hory/Praha
Has thanked: 102 times
Been thanked: 22 times

Karel IV. a pogromy na židy

Nový příspěvek od Ježek »

Na vládě Karla IV. ulpívá škraloup z dob velkého moru v počátcích jeho vlády v Říši.
V červnu 1349 věnoval Ludvíkovi Braniborskému, pokud ho uzná králem, v Norimberku, 3 nejlepší domy židů, až budou pobiti.
V říjnu zbavil radu města odpovědnosti za pogrom židů, později svolil k zbourání jejich ghetta, v prosinci vyhlásil (nechal si zaplatit) amnestii nad budoucími činy nad židy.
V Frankfurtu v červnu, židy zastavil městské radě. Než vypukl pogrom, tak židé sami své domy zapálili a uhořeli v nich.
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.
Uživatelský avatar
Jiří Motyčka
Král
Příspěvky: 1123
Registrován: 29 čer 2006 20:29
Bydliště: Budíkov
Been thanked: 3 times

Re: Karel IV. a pogromy na židy

Nový příspěvek od Jiří Motyčka »

Ježek píše:...V říjnu zbavil radu města odpovědnosti za pogrom židů, později ...
Protože toto strohé info je poněkud vytrženo z dobových souvislostí, dovolím si příspěvek poněkud upřesnit, či spíše doplnit...

V této době se utváří Karlova politika v Říši v souvislosti s tím, že vývoj formovaný Karlem jednoznačně směřuje k tomu, aby se stal římským císařem. A protože Karel byl rozhodným, ambiciozním, cílevědomým a zároveň pragmatickým politikem, vše tomu podřídil v duchu jezuitského hesla, že účel světí prostředky.
V červnu r. 1348 vrcholí v Norimberku obrovská latentní tenze mezi řemeslníky a bohatým m칝anstvem. Došlo k povstání řemeslnictva, k němuž se přidala i lůza, a bohatí m칝ané včetně městské rady byli z města vypuzeni. Vítězové podpořili Ludvíka Braniborského, který dosadil na radnici své lidi. To byl pro Karla jasný signál, který vnímal jako zradu svého úsílí a směřování v říšké politice. Počkal si na vhodnou příležitost, kdy se se situací v Norimberku vypořádá. V září 1349 se spojil s vyhnanci, lstí se města zmocnil a na radnici dosadil zase ty své příznivce podporující ho v jeho kandidatuře. A musel se jim přece nějak revanšovat... :wink:

Tímto nijak nechci omlouvat Karlovo veskrze negativní zasahování do odsouzeníhodného fenoménu oněch dob, totiž pogromů na židy, tím hůř, že byly motivovány zištně a "pragmaticky" z politického hlediska. Pro doplnění ještě uvádím vydání Karlových listin týkajících se přerozdělení majetku Židů v jejich neprospěch ve městech Mühlhausenu a Nordhausenu, která byla pochopitelně také městy říšskými...
Uživatelský avatar
acoma
Královna
Příspěvky: 1038
Registrován: 19 srp 2006 00:38

výroèí úmrtí "velkého Èecha"

Nový příspěvek od acoma »

dnes je to 629 let od smrti Karla IV., otce vlasti.
Prožitek není to, co se vám stane, prožitek je to, jak naložíte s tím, co se vám stalo!
Mildi
Panoš
Příspěvky: 32
Registrován: 22 zář 2007 11:56
Bydliště: Bratislava

Nový příspěvek od Mildi »

Vážení diskutujúci,
z dôvodu časovej zanepráznenosti som nemohol priebežne reagova na tému Karla IV. Niektoré Vaše príspevky sú ale výborné a prínutili ma počas vianoc sformulova moje videnie Karla IV., ktorého mám veĺmi rád. Nedokážem sa na túto tému vyjadri krátko a preto prepáčte dåžku môjho príspevku. Ak budete ma dos trpezlivosti si ho prečíta, veĺmi rád prijmem Vašu oponentúru.

Charakteristika Karla IV. od Mildi-ho.

Pre správne posúdenie vlastností a správania sa Karla IV. je potrebné si uvedomi, že správanie každého človeka sa mení s postupujúcim časom ako aj životnými okolnosami, ktoré prežil.
Z tohto dôvodu, ak chcem čo najvýstižnejšie posudzova Karla IV. Rozdelím jeho život na dve obdobia, pričom ako zlom medzi oboma obdobiami považujem ažký úraz, ktorý Karel IV. utrpel v roku 1350.

1.obdobie jún ( červenec ) 1316 až október ( říjen ) 1350.
Mladý Karel ( Václav ) si z rannej mladosti v Čechách asi veĺa detailov nepamätal ale odmalička mu bolo vštepované, že je niekto výnimočný a je potomokom starého vládnúceho rodu a raz prevezme dôležitú úlohu v českom kráĺovstve, ak dovtedy prežije.
Podstatná zmena v jeho živote sa začala jeho príchodom do Francúzska, kde sa mu dostalo na vtedajšiu dobu najlepšie vzdelanie aké mohol dosta ( zásluha Jána Luxemburského, aj keď asi to bol len sekundárny efekt jeho snahy dosta ho preč z rúk českej šĺachty ).
Na francúzskom kráĺovskom dvore bol asi dos skoro odkázaný sám na seba, bol považovaný za následníka trónu, ale v Čechách v krajine, kde podĺa francúzskych merítiek nebola ušlachtilá kultúra a vzdelanos. Jeho dobré postavenie bolo vo Francúzsku určované hlavne jeho predkami zo strany Jána Luxemburského a ich historickou väzbou na francúzsky dvor. Karel bol od malička silne cieĺavedomý, komunikatívny ( vďaka čomu rýchlo prekonal jazykovú barieru ) a zároveň sa v ňom prebudila dychtivos po vzdelaní a schopnos nasáva skúsenosti a všíma si súvislosti. V prostredí francúzskeho dvora na seba asi upozorňoval najmä touto svojou komunikátívnosou a snahou získa čo najviac vedomostí. Tieto jeho vlastnosti spolu s možnosou sa stýka s mnohými význačnými ĺudmi ( aj budúcimi význačnými ĺudmi ) mu priniesli nezaplatiteĺnú devízu do budúcnosti.
Počas tohto svojho pobytu vo Francii získal Karel vzah aj k umeniu ( literárne, architektonické, maliarske a pod. ), záĺubu v čítaní biblických príbehov ale aj v počúvaní hrdinských legend. Pravdepodobne počas tohto pobytu sa v jeho podvedomí zakorenilo spájanie kráĺovského majestátu s monumentálnou okázalosou a ceremóniami.
Genetická výbava Karla pravdepodobne zabezpečila aj jeho rozvíjanie sa vo vtedajších športových disciplínach t.j najmä v jazde na koni a v turnajovníctve. Trochu ma prekvapuje, že som v životopisoch Karla nenašiel zmienky o záĺube v love zvery, ktorá bola v tom období najčastejšie rozšírená. Pravdepodobne ho viac lákala predstava víazstiev v hrdinských bitkách s rovnocenným protivníkom ako naháňanie bezbrannej zvery.
Jeho vzdelávanie prostredníctvom klerikov v ňom posilnilo vzah k cirkvi nielen ako k nevyhnutnému pilieru moci ale aj ako k zdroju vzdelania ( vtedy asi jedinému reálnemu ).
Dôležitým momentom bolo pre Karla aj spoznanie ( asi vtedy ešte len podvedomé ) princípu fungovania moci vo vtedajšej Francii. Centralizácia moci v rukách panovníka a jeho úradníkov, ktorá umožňovala rýchle reakcie na okolitý svet podĺa priania panovníka.
Pochopil aj vtedajšie mocenské funkcie cirkvi, konkrétne aj výhody francúzskych kráĺov ovláda ( aj keď len čiastočne ) pápeža a tak získa ďaĺšiu páku na ovplyvňovanie politiky.
Spoločné detské zážitky s jeho prvou manželkou Blankou z Valois predznamenali ich dobrý budúci manželský vzah, kde mu bola úprimnou oporou.

Ïaĺším dôležitým momentom vo vývoji vlastností mladého Karla bol jeho následný pobyt v Taliansku. Pred samotnou cestou do Talianska strávil krátky čas u svojho prastrýka Balduina, arcibiskupa trevírskeho. Tu asi zistil, že jeho strýko je tá šedá eminencia, ktorá má často rozhodujúci vplyv na politiku luxemburgovcov. Od Balduina získal aj iný uhol pohĺadu na politiku a najmä na vzahy v rámci mocenského trojuholníka Svätá ríša ( nemecká ) voči silnému európskemu hráčovi francúzskemu kráĺovi a voči pápežskej kúrii. Určite počul iné hodnotenie udalostí zo strany zástupcov francúzskeho kráĺovského dvora, iné hodnotenie tých istých udalostí zo strany Balduina, poprípade iné názory Pierra de Rosieres. Začal si uvedomova zložitos a prepojenos mocenských vzahov vtedajšej Európy.
Samotný pobyt v Taliansku, plný zvratov, neúprimnosti až zákernosti, už len doplnil Karlovo chápanie moci ako cesty plnej klamstva, pretvárky, účelového vytvárania partnerských združení a ich následného zrádzania keď sa to stalo pre jednu zo strán výhodné.
Počas pobytu Karla v luxemburskej signórii v Taliansku sa asi vyhranil Karlov vzah k náboženstvu. Jeho osobné duchovné zážitky ( sny a videnia ) v spojitosti s úmrtím jeho príbuzného Guida VIII. Ním prezentovanej pomoci svätej Kataríny v bitke u San Felice a predtým jeho vyviaznutie z pasce ( pravdepodobne pripravovaná otrava ) v Pávii, v ňom prehåbili presvedčenie, že je ochraňovaný božou prozreteĺnosou a určený na naplnenie vyšších cieĺov. Uvedomoval si vlastnú zodpovednos za vládnutie, čo podĺa mňa, mu na jednej strane dávalo potrebnú sebadôveru aj v nepriaznivých situáciach ale na druhej strane ho zaväzovalo v situáciach keď mal chu si užíva ( možností mal mnoho ) ale musel si to občas odoprie a podriaďova povinnostiam.

Karol mal v sebe schopnos realistického posúdenia situácie, svojich šancí a príležitostí. Na konci svojho pobytu v talianskej signórii ( v podstate úteku odtiaĺ ) si uvedomil vrtkavos situácie, keď pri svojom príchode do Talianska sám bol presvedčený o svojej veĺkej príležitosti a po troch rokoch videl reálny, neútešný výsledok luxemburského panovania. Pochopil, že celý projekt jeho otca bol od začiatku odsúdený na neúspech. Rokovania v Merane roku 1333 so zástupcami českej šĺachty mu prišli vhod, lebo sám hĺadal cestu ako skúsi šastie niekde inde. Pri prvých náznakoch českých zástupcov ( pravdepodobne od Petra z Rožmberka alebo Jána Voleka ), aby sa s nimi vrátil do Čiech pripustil svoju prípadnú ochotu. Ale už vtedy sa takticky ( prešibane ) nechal od českých predákov prosi, aby z toho vytĺkol ich prísĺub plnej podpory a dokonca prehodil na nich aj povinnos zdôvodni tento krok pred jeho otcom.

Pri príchode do Čiech veĺmi skoro zbadal rozdielnu ekonomickú situáciu oproti Francii a Taliansku. Prišiel do Prahy, kde nemal kde býva, skoro všetky kráĺovské majetky boli zastavené. Ocitol sa doslovne závislý od vôle a pomoci najdôležitejších českých šĺachticov, čo chápal ako veĺmi nevýhodné a zraňujúce. Najmä vďaka ekonomickej podpore Petra z Rožmberka a Viléma z Landštejna ( ako aj ich dobrej znalosti domácich reálii ) sa mu podarilo postupne naspä získava kráĺovský majetok. Títo páni nezneužívali príliš jeho zlú situáciu a preto si ich veĺmi vážil o čom svedčí aj jeho priznanie vďaky vo svojich spomienkach ( Karel málo kedy vyjadroval vďaku svojim šĺachticom, snažil sa hlavne vyzdvihova svoje zásluhy ).
Veĺmi priateĺský vzah medzi týmito Vítkovcami a Karlom bol podporený aj skutočnosou, že obaja šĺachtici boli na svoju dobu a postavenie veĺmi vzdelaní ( gramotní a ovládali viacero jazykov ), oboja boli vychovávaní v kláštornom prostredí, mali hlbšie cirkvevné vzdelanie čo korešpondovalo aj s Karlovým vzdelaním. Obaja boli zároveň dobrí hospodári, čo Karlovi umožňovalo využíva ich úverové zdroje a skúsenosti.
Nesúhlasím napríklad s názorom niektorých historikov, ktorí tvrdia, že po návrate Jána Luxemburského do Čiech roku 1336 a po následnom odstavení Karla od moci, sa vzah Karla voči týmto Vítkovcov odcudzil. Toto posudzovanie historikov súvisí najmä s listinou, ktorou Jan vyzdvihuje týchto šĺachticov ako jemu najbližších a najvýznačnejších v kráĺovstve atď.. Karel si uvedomoval a chápal, prečo museli obaja šĺachtici preskoči na stranu jeho otca. Petr z Rožmberka bol dlhoročný priateĺ Jana Luxemburského a mal uňho aj viaceré peňažné pohĺadávky, Vilém z Landštejna zase Jánovi Luxemburskému v Domažliciach roku 1318 prisahal lénnu závislos a on si svoje záväzky vždy čestne plnil ( aj keď osobne z toho nebol vždy príliš nadšený ). Napriek svojej mladosti mal v sebe schopnos analyzova a chápa možnosti a obmedzenia svojich oponentov ako aj svojich partnerov.
Karel vedel aj z histórie, aké neblahé následky mali v českej histórii situácie, keď v Čechách boli dvaja králi ( napr. mladší král PO II. a starší král Václav I. ), každý so svojou skupinou verných šĺachticov a nechcel vytvára znovu túto situáciu, aby sa mu v budúcnosti negatívne nevrátila.

Počas svojich prvých rokoch pôsobenia ( vládnutia ) v Čechách Karel úspešne začal hĺadal cesty ako ekonomicky pozdvihnú české ( a moravské ) hospodárstvo. Začal programovo podporova rast miest a cirkevných ustanovizní, ktoré sa popri kutnohorskej urbure stávali čoraz výnosnejším zdrojom príjmov a pritom sa stával nezávislejší od často nevyspytateĺnej šĺachty. O to viac bol rozladený, keď jeho otec po svojom príchode do Čiech roku 1336, začal rúca jeho ekonomické úspechy. Nechcel by svedkom ( a tým aj tichým schvalovateĺom ) tejto činnosti, preto tak trochu demoštratívne odišiel mimo Čiech.

Ak chceme pochopi niektoré kroky Karla IV. musíme si uvedomi jeho vzah s otcom Jánom Luxemburským. Nebol to jednoduchý vzah nakoĺko na jednej strane bol Karol najnádejnejším členom luxemburského rodu a na druhej strane bol Karol pre Jána nebezpečným sokom ( najmä z hĺadiska Jánovho postavenia v Čechách ).
Obaja mali dos dobrodružnú povahu, rytierské a vojenské nadanie, veĺké plány, snahu by neobmedzeným pánom, schopnos darom reči ovplyvňova svojich partnerov, samozrejme svoju hrdos a vysokú mienku o vlastnej osobe.
Odlišovali sa ale hlavne v pohĺade na rozvoj ekonomického zázemia a v plánovaní stratégie a politiky.
Jan nikdy nebol schopný rozmnožova finančné zdroje, chápal ich iba ako prostriedok pre okamžité zabezpečenie svojich potrieb a požiadaviek, najmä pokiaĺ sa to týkalo peňazí z Čiech (po svojom zistení, že České kráĺovstvo nedokáže spravova podĺa svojich predstáv ho chápal iba ako zdroj možných príjmov). Karel naopak rýchlo pochopil aké zázemie vie získa v Českom kráĺovstve a chápal ho aj ako svoje dedičtvo po matke, ktoré môže povznies na úroveň iných vyspelejších krajín. Jan neváhal v prípade potreby siahnu aj na posvätné predmety (napr. strieborné sochy svetcov), čo Karla dokázalo nielen rozčúli ale chápal to ako porušenie najvyšších princípov. Karel premyslene hĺadal cesty ako minimalizova finančné toky pre otca.
Časté iskrenie nastávalo aj pri realizácii politiky voči zahraničiu. Jan bol majstrom okamžitej taktiky a využívania ( zneužívania ) možností, ktoré sa mu naskytli. Nemal ale dlhodobejšiu víziu rozvoja a rozširovania svojich krajín, ktorú by ciaĺavedomo presadzoval. Bol vynikajúci diplomat a svoju častú funkciu sprostredkovateĺa vedel využi na ústupky a posilnenie v prospech luxemburgovcov.
Karel bol taktiež vynikajúcim taktikom, schopným maximálne efektívne využi okamžitú príležitos vo svoj prospech. Ale navyše oproti otcovi mal aj strategické chápanie a dlhodobejšie vízie, v prospech ktorých systemeticky pracoval aj keď momentálna situácia im nepriala.
Najväčšie rozpory sa medzi otcom a synom prejavili asi vo vzahu voči cisárovi ¼udovítovi (Ludvíkovi) Bavorskému ( Witelsbachovi ), keď ten prestal ma problémy s pápežom Janom XXII.. Ján lavíroval medzi dohodou s Witelsbachom napriek jeho neustálemu poškodzovaniu Luxemburgovcov. Jan pravdepodobne nebol schopný voči Witelsbachovi zauja jednoznačne nepriateĺský postoj, nakoĺko vďaka zásahu ( sprostredkovaniu ) tohto Witelsbacha bol Jan v roku 1318 schopný ustᝠnepokoje s českou šĺachtou. Zároveň sa s Witelsbachom spájalo aj najväčšie Jánovo víazstvo na bitevnom poli a to druhá bitka u Muhldorfu v roku 1322 ( česká história, podĺa mňa, doteraz nedocenila toto víazstvo a jeho nasledujúci vplyv na budúce úspechy Českého kráĺovstva ).
Karel rýchlo pochopil, že s Witelsbachom nie je možná dohoda a systematicky sa pripravoval na súboj kto z koho (hneď si začal chysta zázemie so svojimi východnými susedmi a neutralitu s Habsburgovcami).
Keď už porovnávam oboch Luxemburgovcov musím spomenú aj niektoré ďaĺšie spoločné vlastnosti. Obaja boli schopní humoru, Karel najmä v mladosti jemného ironického humoru, Janov humor bol často až cynický ( rola Jána Luxemburského v podaní Miloša Kopeckého vo filme „Hrátky otce vlasti“ bola neuveriteĺne výstižná ).
Obaja boli schopní častého a dlhého cestovania aj bez prebytočného luxusu, v prípade potreby aj v prevleku. Najmä Karel často aj riskantne využíval prestrojenie pre možnos úteku alebo nepozorovaného prechodu ( minimálne 3 historicky podchytené udalosti ). Obaja vedeli priamym rokovaním ovplyvni partnera.
Karel mal občas tak trochu správanie hazardného hráča, veriaceho v svoju šastenu. Častokrát a rád privádzal situácie na hranu noža a až keď zistil prílišné riziko trochu ustúpil, aby situáciu upokojil.
Karel sa zároveň neštítil využi v svoj prospech aj evidentné klamstvo, najmä v prípade Lžiwaldemara – Braniborského markhrabete, kedy komédiu s navrátivším sa Waldemarom majstrovsky zneužil voči Witelsbachovcom – následníkom cisára ¼udovíta. Pritom sa na celej tej hre vynikajúco bavil.
Karel je často označovaný ako farársky cisár. Toto označenie môže súvisie so skutočnosou, že rozhodujúcim krokom pre jeho zvolenie bola jeho podpora zo strany pápeža Klimenta VI. ( Pierre de Rosieres ), jeho bývalého učiteĺa ako aj Karlov pozitívny vzah k cirkevným osobám, cirkevnej literatúre a podobne. Karel sa môže javi ako náboženský fanatik a prípadne ako bábka pápežskej kúrie. Ono to bolo ale trochu ináč. Samozrejme, že bez nadštandardnej podpory Klimenta VI., by bola Karlova cesta k ríšskej korune výrazne komplikovanejšia. Pri prijímaní podpory ( ponuky ríšskej koruny ) od Klimenta sa musel zaviaza plni viaceré záväzky pápežovi v prospech pápežskej kúrie a na úkor cisárskej moci. Všetky kroky ale konzultoval so svojim prastrýkom Balduinom, ktorý jednoznačne usiloval o posilnenie ríšskych ( cisárskych ) kompetencii oproti pápežovi napriek tomu, že sám bol vysokým cirkevným funkcinárom – arcibiskupom ( zároveň bol vysokým ríšskym hodnostárom – kurfirstom). Záujmový uzol pápeža a cisára nemeckej ríše bol tak komplikovaný ako aj poprepájaný ( jeden druhého potreboval a zároveň sa snažil obmedzi jeho moc ), že nie je možné jednoznačne rozhodnú kto mal navrch. V nasledujúcom období sa Karol nerozpakoval občas kopa proti pápežovi, napriek tomu, že mu bol silne zaviazaný. Vydieranie kúrie rímskym tribúnom Cola di Rienzo je typickým príkladom štandardnéj mocenskej hry cisára Karola IV.. Karol maximálne využíval služby cirkevných úradníkov, nakoĺko práve v kruhoch cirkvi sa nachádzali vzdelaní a prešibaní ĺudia a bez podpory cirkvi by nemohol vládnu. Maximálne využíval mocenské páky, ktoré mu dobrý vzah k cirkevným hodnostárom poskytoval. Ja si osobne myslím, že práve cirkevní zástupcovia boli pre Karola aj bohatým zdrojom informácii o dianí na iných dvoroch a de facto mu slúžili tak trochu ako špionážne jednotky ( veĺmi podozrievam, že cirkev neváhala zbiera aj informácie získané pri spovedi význačných hodnostárov). Kto na tejto spolupráci viacej profitoval cirkev alebo Karel IV. je ažké rozhodnú.
Po vážnom úraze roku 1350 musel Karol IV. čiastočne zmeni svoje spôsoby vlády. O tom, že oficiálna choroba bol závažný úraz odhalilo až preskúmanie kostrových pozostatkov pánom Emanuelom Vlčekom v minulom storočí. Karel a jeho najbližší spolupracovníci dôsledne tajili pravú príčinu zdravotných problémov cisára ( skutočnú príčinu poznal asi Arnošt z Pardubic, možno Vilém z Landštejna a úzky okruh služobníkov) a robili všetko preto, aby sa to neprevalilo a nenastali politické problémy. Ja som presvedčený, že daný úraz sa odohral v Čechách lebo tak ažko zranený Karol ( rozatá tvár, nalomené krčné stavce a čelus po údere tupým predmetom a následný pád na zem ), by neprežil dlhý prevoz ( odnesenie ) do bezpečia k felčiarom. Do úvahy by mohol pripada politický atentát ( to by ale nasledovali protikroky a o takých nič nevieme ), ale skôr som ochotný uveri, že Karol bol zase niekde prestrojený incognito a zaplietol sa do nejakého konfliktu a sv. Katarina jeho ochranca mala voĺno.

2.obdobie október ( říjen ) 1350 až november ( listopad ) 1378.

Po ako-takom vyliečení z úrazu ( trvalé následky zostali ) sa Karolovi podarilo udrža svoju moc a postavenie bez nejakých väčších problémov. Fyzicky už nemohol vystupova ako rytier, tak ako predtým a musel sa viac spolieha na svojich bojachtivých šĺachticov. Kedže nerád bol od niekoho príliš závislý, tak sa snažil všetky problémy rieši ( pokiaĺ sa dalo ) hlavne politickou cestou. Začal systematicky posilova ekonomické postavenie Českého kráĺovstva a postupne hĺadal cesty ako obmedzi vplyv šĺachtickej obce. Keď videl, že neprejde jeho Maiestas Carolina, radšej ustúpil ale otvorene nepriznal svoju prehru a zviedol to na vyššiu moc, ktorá spôsobila zhorenie jeho zákonníka. Celkovo si Karol nerád priznával prehry a príliš sa o nich nezmieňoval hoci tých bolo taktiež dos napr. neúspešná luxemburská signória v Taliansku, neudržanie dedičstva po Hendrichovi ( Jindřichovi ) Korutánskom pre svojho brata, neúspech jeho zákonníka, ... až po nevyriešenie pápežskej schizmy ešte v zárodku ( objektívne na to už nemal časový priestor ).
Vtedajší svet poznal najmä jeho úspechy a to vďaka tomu, že Karel pochopil aké dôležité sú informácie z kroník aj keď občas ich treba prilepši. Systematicky pracoval na tom, aby ho všetky písomné dokumenty opisovali pozitívne a všetky úspechy sa spájali hlavne s jeho menom a až potom s nejakými jeho pomocníkmi. Budúci majstri propagandy sa mohli od neho uči. Jeho vladárske kroky ostali naďalej hlboko premyslené a vychádzali z historických skúseností, ktoré si Karol uvedomoval a rešpektoval. Bolo mu napr. jasné, že úplné prenesenie centra ríše do Prahy, by mohlo vyvola negatívne reakcie v nemeckých krajinách a preto si vybral Norimberk ako svoje obĺúbené mesto v ríši, kde trávil dos času. Táto voĺba bola dobrá, nakoĺko Norimberk nebol ďaleko od Prahy a jednotlivé české léna v Hornej Falci siahali skoro až k Norimberku. Snažil sa zapoji Prahu do siete najdôležitejších európskych ciest a moderne povedané sa snažil v Prahe naštartova turistický ruch. Jeho osobná vášeň, zbieranie ostatkov svätých, zároveň lákala do Prahy mnohých pútnikov. Založenie Karlovej univerzity lákalo mnoho študentov a význačných učencov a pod.
Karel bol cieĺavedomý a rázny politik, ktorý neváhal zakroči proti cechom v mestách, keď si osobovali prílišné práva a neváhal v prípade potreby kroti aj mestský patriciját, ktorý býval jeho mocenskou oporou.
Počas svojej mladosti v Paríži videl efektívnos úradníckeho riadenia a preto si začal budova úradnícku kanceláriu aj v Čechách, ktorá postupne ovplyvňovala väčšinu diania. Dôležité funkcie dostávali vzdelaní a schopní pracovníci najčastejšie z radov cirkevných a z radov strednej nižšej šĺachty ( posledným zástupcom vyššej šĺachty úzko spolupracujúcej s Karlom bol asi Vilém z Landštejna ), čím postupne eliminoval moc a svoju závislos od vyššej šĺachty. Pri menovaní osobností, ktoré patrili do jeho tímu, by som bol opatrnejší, nakoĺko niektoré osoby ako Ján Volek, Jan Jindřich neboli priamo podriadení spolupracovníci. Napr. s Janom Volekom to nebolo vždy ĺahké, ale Karel si s ním dokázal udrža dobré vzahy a prípadne ho využi ( myslím si, že Ján Volek bol sklamaný, že sa nestal prvým českým arcibiskupom ) . Do Karlovho tímu určite patrili Arnošt z Pardubic, Ján zo Stredy, Jan Očko z Vlašimi, ... ale aj zástupcovia zo šĺachtických rodov ako boli Hasenburkovci, páni z Kuštátu, Ondřej z Dubé, Tema z Koldic, Bušek z Velhartic a pod..
Vďaka svojej diplomatickej aktivite, trpezlivosti a správneho načasovania dokázal Karel realizova korunováciu v Ríme, čo vôbec nebola jednoduchá záležitos pri zložitosti pomerov v Taliansku a rôznorodých záujmoch ostatných mocných. Po tejto korunovácii si Karol splnil prakticky všetky povinnosti úspešného vladára. Jednu ale dosiaĺ nedokázal splni a tá ho začínala čoraz viac trápi. Nesplodil legálneho následníka. Toto on „pán dokonalý“ znášal veĺmi ažko. Prvý syn Václav sa mu narodil s Annou Falckou ale skoro umrel a tým sa Karolova trauma len zväčšovala.
Keď sa mu narodil ďalší syn Václav ( menom Václav chcel da svojmu následníkovi za každú cenu, aby mu získal podporu v Čechách ) s Annou Svídnickou. Karol bol ochotný urobi všetko, aby jeho právne definovanie ako následníka bolo čo najpevnejšie. Preto nechal dojča korunova. Môžeme nad tým krúti hlavou, ale Karel si uvedomoval, že on mohol odís z tohto sveta veĺmi rýchlo, aké by mal jeho syn šance, aby ostal nástupníkom. Už samotné pomazanie za kráĺa bolo dôležitým predpokladom a to mohlo teoreticky rozhodnú pri nerozhodných situáciach. Karel si taktiež dobré pamätal ako sa upevnilo jeho postavenie v Čechách keď už bol konečne korunovaný za krála ( popri královi Jánovi Luxemburskom ).
S vekom pravdepodobne u Karla dochádzalo k postupnému ubúdaniu mentálnej pružnosti ale stále to bol veĺmi schopný vladár. Dokázal dlho vládnu aj keď už možno viac vďaka pomoci financii ( úplatkov ) ale jeho vláda bola stabilná a prípadné útoky jeho oponentov nemali praktickú šancu na úspech ( napr. pokus jeho zaa Rudola IV. Habsburského ).
Čo Karol ozaj nezvládol, bolo udržania si realistického pohĺadu na výchovu svojho syna. Tak sa o neho bál, že nebol ochotný ho necha samostatného konania v zložitejšom prostredí. Možno precenil aj rodovú súdržnos svojich a Jan Jindřichových následníkov. To čo on považoval za samozrejmé, to nebolo samozrejmé u jeho rodiny. On nepovažoval za nebezpečné rozdelenie moci medzi viacerých luxemburgovcov. Bol si vedomý, že predpokladom jeho úspechu bolo vhodné mocenské umiestnenie luxemburskej kliky na dôležitých miestach ( Peter z Aspeltu, prastrýko Balduin, otec Ján a ďaĺší priatelia rodu ) ale títo sa už dávno pominuli. Potreboval znovu správne rozmiestni luxemburské figurky na európskej šachovnici. Precenil svojich potomkov.
Napriek všetkému bol podĺa mňa Karel IV. najschopnejším českým vladárom s neobyčajnou invenciou, cieĺavedomosou a strategickým myslením. Občas sa uchýlil ku klamstvu, často k pretvárke a stále bol vypočítavý ale bez týchto vlastností by neporazil takých súperov ako bol ¼udovít Bavorský a iných. Vtedajšie Čechy povzniesol medzi najvýznamnejšie a najkultúrnejšie krajiny.
Som veĺmi rád, že český národ ho ocenil ako najvýznamnejšieho čecha ale stále neviem pochopi, prečo ten istý národ neprehodnotil názor na jeho druhého syna Žigmunda. Kedže poznám aj schopnosti Žigmunda Luxemburského počas jeho vlády v Uhorsku, musím len konštatova, že gény svojho otca nezaprel.
Nuž liška zrzavá bol pravým synom lišky mazanej.
Historia magistra vitae
kanuk
Zeman
Příspěvky: 128
Registrován: 27 pro 2007 04:16
Bydliště: Vancouver, BC

Karel IV.

Nový příspěvek od kanuk »

Přesto, že historii rozumím jak koza petrželi, dovoluji si pár poznámek.
Jsou to jistě věci dost známé, ale zatím zde snad o nich nebyla zmínka.
1) Karlova(?) matka byla Eliška Přemyslovna. Je proto pravděpodobné (pro mne, zdejší šlechta jistě ví určitě, jak to bylo), že jeho mateřská řeč byla čeština, že vyrůstal v Praze, a dokonce snad jeho původní jméno bylo Václav. Proto jeho "přemyslovské tendence" nejsou ničím překvapivým.
2) Později byl vyslán na výchovu k francouzskému dvoru v Paříži, kde teprve přijal jméno Karel. Jako král český by byl Karel I, Karel IV byl jako císař římský, nebo takového něco. Jeho poměr vůči Praze byl zřejmě dán jeho pobytem v ranném dětství a .vědomím přemyslovské posloupnosti
kanuk
Zeman
Příspěvky: 128
Registrován: 27 pro 2007 04:16
Bydliště: Vancouver, BC

Karel IV.

Nový příspěvek od kanuk »

Po vyčerpávajícím článku Mildiho je můj příspěvek prkotina. Ale omlouvám se, že Mildiho článek byl vyvěšen v době, kdy já jsem smolil svůj příspěvek.
Uživatelský avatar
Viola
Královna
Příspěvky: 2715
Registrován: 02 led 2007 15:55
Has thanked: 12 times
Been thanked: 7 times

Nový příspěvek od Viola »

Mildi, teda odvedl jsi skvělou práci =D> . Jsem ráda, že zde napíše svůj názor i "někdo zvenčí", který by měl mít na věc přeci jen trochu jiný názor než my, navíc není zatížen tím školním "otec vlasti". Měla bych jen pár poznámek:
1. V čem myslíš, že byl význam bitvy u Mühldorfu pro České království, resp. co zásadního by se změnilo, pokud by vyhrál Fridrich? Já si naopak myslím, že vítězství mělo sice nepochybný význam pro Jana i pro lucemburskou politiku jako takovou, nikoliv pro ČK.

2. S tím Janovým hodnocením bych v zásadě souhlasila, i když to přirovnání k Milošovi Kopeckému mi úplně nesedí. Další věcí je, že podle mě byli oba stejně schopní taktici, pokud se mezinárodní politiky týče. Na tom nic nemění ani italský neúspěch, který byl podle mého názoru motivován spíše Janovou snahou přiblížit se otci než reálnými šancemi.

3. Propaganda - v této disciplíně byl nesporně mistrem, na což se mnohdy v hodnocení jeho odkazu zapomíná. Např. Václav IV. na "mediální obraz" své osobnosti rezignoval, a proto ho dnes hodnotíme hůře, než by si zřejmě zasloužil.

4. Vztah k Čechám - je jen logické, že Karla k nim vázalo silné citové pouto - stejné, jaké vázalo Jana k Lucembursku. Karel se zde nejen narodil, měl zde pohřbenou matku, ale také velmi ctil své kořeny, které měl zde. Je proto poměrně jasné, proč k českému prostředí přilnul mnohem snáz než jeho otec, který sem vlastně nikdy nepatřil, ač po určitou dobu jistě patřit chtěl.

5. Ještě k těm Karlovým "příhodám" v Itálii a později např. na útěku z Čech po hádce s otcem bych chtěla dodat, že to byla typická stránka jeho osobnosti - rozpolcenost. Na jednu stranu zbožný člověk, podporovatel církve i umění, chtělo by se říct až asketa, na druhou stranu světák užívající si života plnými doušky. Jeho pověstný útěk z Čech (opuštění Blanky bez prostředků) a jeho dobrodružství v Jaderské moři zcela kontrastuje s jeho předchozí trpělivou panovnickou činností.
Uživatelský avatar
acoma
Královna
Příspěvky: 1038
Registrován: 19 srp 2006 00:38

Nový příspěvek od acoma »

Viola píše: 4. Vztah k Čechám - je jen logické, že Karla k nim vázalo silné citové pouto - stejné, jaké vázalo Jana k Lucembursku. Karel se zde nejen narodil, měl zde pohřbenou matku, ale také velmi ctil své kořeny, které měl zde. Je proto poměrně jasné, proč k českému prostředí přilnul mnohem snáz než jeho otec, který sem vlastně nikdy nepatřil, ač po určitou dobu jistě patřit chtěl.

Rejpnu si :arrow: zvl᚝ by mne nepřekvapilo, kdyby Karlova láska k rodné zemi byla zcela pragmatické motivace. Odcházel do Francie jako mrňous, češtinu si nepamatoval, mámu taky ne. A proč by neměl mít rád Čechy, když mu zde měl jednou připadnout trůn a věděl z vyprávění, jak nároční jsou čeští páni a rádoby vlastenečtí. Třeba ta jeho láska k české zemi byla také záležitostí propagandy.... :wink: 8)
Prožitek není to, co se vám stane, prožitek je to, jak naložíte s tím, co se vám stalo!
Uživatelský avatar
Viola
Královna
Příspěvky: 2715
Registrován: 02 led 2007 15:55
Has thanked: 12 times
Been thanked: 7 times

Nový příspěvek od Viola »

acoma píše:zvl᚝ by mne nepřekvapilo, kdyby Karlova láska k rodné zemi byla zcela pragmatické motivace.
Nepochybně :wink: , to už jsme tu taky rozebírali. Nicméně si myslím, že tu to pouto bylo. Na druhou stranu ta neustále proklamovaná příslušnost k Přemyslovcům podle mě byla propaganda víc než cokoliv jiného.
kanuk
Zeman
Příspěvky: 128
Registrován: 27 pro 2007 04:16
Bydliště: Vancouver, BC

Karel IV.

Nový příspěvek od kanuk »

...odcházel do Francie jako mrňous...
V r. 1323 mu bylo 7 let, češtinu si mohl pamatovat docela slušně (zkušenost s mým synem, který ve stejném věku přišel do Kanady). Když se po 10 letech vrátil do Čech, obnovení jazyka mu nemohlo dělat větší potíže, zejména když nebyl na jazyky "tvrdý", jak dokazuje jeho znalost několika jazyků.
...příslušnost k Přemyslovcům byla propaganda...
Když se v 17 letech vrátil do Čech, mnoho jeho dvořanů byli čeští pánové. Jestliže tito podporovali jeho "přemyslovství", v českém prostředí to jistě mělo větší vliv, než případný vliv dvořanů jiných národností. Mám také dojem (nemohu na to sázet krk), že podporoval "kulty" Sv. Václava a Sv. Vojtěcha.
floriš
Pán
Příspěvky: 229
Registrován: 25 črc 2007 11:30
Bydliště: Bohemia

Re: Karel IV.

Nový příspěvek od floriš »

kanuk píše:...odcházel do Francie jako mrňous...
V r. 1323 mu bylo 7 let, češtinu si mohl pamatovat docela slušně
Nedělej si iluze o dominantním výskytu češtiny na dvoře českého krále Jana. Ostatně Karlova matka měla české krve cca 0,74%, její otec i bratr se neustále obklopovali Němci-cizozemci... a Karlík s ní toho po 3. roce života už ani moc nenakomunikoval.
kanuk píše:zkušenost s mým synem, který ve stejném věku přišel do Kanady
Ono to není dost dobře srovnatelné - ty jsi mohl se synkem mluvit česky, popř. mohl sledovat tvou komunikaci s manželkou, zatímco Karel zcela jistě podobnou šanci neměl.
Šťastní ti, kdo mají sklerózu - nemusejí utrácet za alkohol, aby zapomněli
Uživatelský avatar
Viola
Královna
Příspěvky: 2715
Registrován: 02 led 2007 15:55
Has thanked: 12 times
Been thanked: 7 times

Re: Karel IV.

Nový příspěvek od Viola »

floriš píše:
kanuk píše:zkušenost s mým synem, který ve stejném věku přišel do Kanady
Ono to není dost dobře srovnatelné - ty jsi mohl se synkem mluvit česky, popř. mohl sledovat tvou komunikaci s manželkou, zatímco Karel zcela jistě podobnou šanci neměl.
Nepochybně. Však to sám Karel uvádí ve svém životopise - že česky úplně zapomněl (ostatně to dokládá story z roku 1333, kdy byl Karel českými předáky vyzván k návratu domů, jenže byl problém s domluvou - nakonec měl do latiny tlumočit Jan Volek, i když co je na tom pravdy...).
Katerina
Královna
Příspěvky: 1773
Registrován: 29 led 2007 16:32
Bydliště: Velvary
Been thanked: 1 time

Re: Karel IV.

Nový příspěvek od Katerina »

Viola píše:
Nepochybně. Však to sám Karel uvádí ve svém životopise - že česky úplně zapomněl (ostatně to dokládá story z roku 1333, kdy byl Karel českými předáky vyzván k návratu domů, jenže byl problém s domluvou - nakonec měl do latiny tlumočit Jan Volek, i když co je na tom pravdy...).
Presne tak, proto se nam muze jevit celkem zajimave, ze Karluv syn Zikmund - (ta liska rysava :wink: ) psal dopisy a listiny ceskym panum zasadne v cestine !
Biau seigneur, je vous prie chiérement et par la foi que vous me devés, que vous me menés si avant en bataille que je puisse férir un coup d´espée.
Mildi
Panoš
Příspěvky: 32
Registrován: 22 zář 2007 11:56
Bydliště: Bratislava

Nový příspěvek od Mildi »

Milá Viola, pokúsim sa zareagova na tvoje prvé dve pripomienky:

1. V čem myslíš, že byl význam bitvy u Mühldorfu pro České království, resp. co zásadního by se změnilo, pokud by vyhrál Fridrich? Já si naopak myslím, že vítězství mělo sice nepochybný význam pro Jana i pro lucemburskou politiku jako takovou, nikoliv pro ČK.

Odpoveď na bod 1:
Bitka u Muhldorfu roku 1322 bola, podĺa mňa, významná pre České královstvo a celý rod Luxemburgovcov v tom, že nadlho odstavila rod Habsburgovcov ako možných kandidátov na cisársky post.
Ako možný reálny adept sa na "2. čakateĺské poradie" posunuli práve Luxemburgovci,aj keď si to asi hneď pobitke priamo nikto neuvedomoval.
Nechcem podrobne rozpisova priebeh samotnej bitvy ( nie je o nej priveĺa informácii ale čo to sa nájde ), ale dôležitý bol koniec bitvy, kde 2 bratia Habsburgovci - protikrál Fridrich a jeho brat Jindřich, boli priamo zajatí. Obaja sa museli veĺmi ažko vykúpi, stratili majetok, vplyv a museli kapitulova z cisárskych ambícii.
Naopak ČK získalo natrvalo Chebsko a iné majetky do zálohy, boli jej navrátené ( odstupné za prepustenie Jindřicha Habsburského ) dôležité body južnej Moravy - Znojmo, Protivín + iné benefície.
Hneď po bitke sa Lán Luxemburský s cisárom ¼udovítom Bavorským spoločne vytešovali ale následne Witelsbachovcom došlo ako sa posilnili Luxemburgovci a začali sa ich obáva a otáča svoju politiku proti Jánovi Luxemburskému. Svoje postavenie ako 2. najvplyvnejšieho rodu si Luxemburgovci udržali až do nástupu Klimenta VI. a s jeho pomocou vytlačili Witelsbachovcov. Ja osobne považujem víazstvo u Muhldorfu ako prvý krôčik k cisárskej hodnosti pre českého panovníka.
Neviem si predstavi, ako by sa vyvíjala situácia, ak by vyhral Fridrich Sličný, oponent Jána Luxemburského. ČK by asi dos stratilo a ktovie či by sa Lán Luxemburský udržal na tróne. To sú ale špekulácie.

2. S tím Janovým hodnocením bych v zásadě souhlasila, i když to přirovnání k Milošovi Kopeckému mi úplně nesedí. Další věcí je, že podle mě byli oba stejně schopní taktici, pokud se mezinárodní politiky týče. Na tom nic nemění ani italský neúspěch, který byl podle mého názoru motivován spíše Janovou snahou přiblížit se otci než reálnými šancemi.

Odpoveď na bod 2:
Samozrejme som nemal na mysli fyzickú podobu, pán Kopecký nebol Jánovi Luxemburskému podobný. Ján Luxemburský mal dlhé vlasy asi svetlé po otcovi. Ako mladík bol uznávaný fešák ( playboy ) na kráĺovských dvoroch a asi si na tom dos zakladal. V období tzv. dvojvládia s Karlom už nebol taký očarujúci, mal známe problémy zo zrakom ( slabý zrak asi po otcovi + zranenie oka) a aj prestíž pred Karlom sa už ažko udržovala. Začal cynickými poznámkami a vtípkami voči Karlovi naznačova, že skutočným vladárom je stále ešte on a nie Karol, miláčik českej spoločnosti. Práve ten cynizmus a skryté žiarlenie na Karla zahral Miloš Kopecký vynikajúco.

Ïakujem za názor, veĺmi rád si prečítam iné videnie a rád sa poučím.
Historia magistra vitae
kanuk
Zeman
Příspěvky: 128
Registrován: 27 pro 2007 04:16
Bydliště: Vancouver, BC

Karel IV.

Nový příspěvek od kanuk »

O Karlových znalostech češtiny se nemohu hádat, ale byl to asi jeho mateřský jazyk, a kdesi jsem četl, že mateřský jazyk se nezapomíná. I když je fakt, že třeba k synovi mluvím česky a on mi odpovídá anglicky. Ale on (syn) se nevrátil do rodného prostředí. A neměl Karel ve Francii s sebou nějaké české dvořany?
Nepochybuji o tom, že na dvoře Jana Lucemburského se mluvilo několika jazyky. Ale jednak Jan byl většinu času mimo království (aspoň tak nějak se to traduje), a i když byl mimo království, měl družinu českých pánů, jak dokazuje seznam těch, kteří s ním padli u Kreščaku. Na pražském dvoře se asi moc neněmčilo (případně nefranštinovalo nebo nelatinovalo)
Pokud byl Karel IV v Praze, tak bych předpoládal, že víc času strávil ve společnosti českých pánů, svých úředníků, než ve společnosti manželky, resp. manželek.

Pokud se týče české korespondence "lišky zrzavé" s českými pány, psal to vlastnoručně nebo jeho písař?
Uživatelský avatar
Viola
Královna
Příspěvky: 2715
Registrován: 02 led 2007 15:55
Has thanked: 12 times
Been thanked: 7 times

Re: Karel IV.

Nový příspěvek od Viola »

kanuk píše:O Karlových znalostech češtiny se nemohu hádat, ale byl to asi jeho mateřský jazyk, a kdesi jsem četl, že mateřský jazyk se nezapomíná... A neměl Karel ve Francii s sebou nějaké české dvořany?
Nepochybuji o tom, že na dvoře Jana Lucemburského se mluvilo několika jazyky.
tak Karel sám ve svém životopise píše toto: "Také českou řeč jsme úplně zapomněli, ale později jsme se jí opět naučili, takže jsme mluvili a rozuměli jako každý jiný Čech." Nevím, nakolik jsou jeho informace hodnověrné, ale nemyslím, že není důvod mu nevěřit. O dvořanech, které by Jan poslal s ním, nic nevím, podle mě to není pravděpodobné.
Uživatelský avatar
acoma
Královna
Příspěvky: 1038
Registrován: 19 srp 2006 00:38

karlova francouzská škola

Nový příspěvek od acoma »

Učitelé a vychovatele byli Francouzi.
Prožitek není to, co se vám stane, prožitek je to, jak naložíte s tím, co se vám stalo!
kanuk
Zeman
Příspěvky: 128
Registrován: 27 pro 2007 04:16
Bydliště: Vancouver, BC

Karel IV. - pár poznámek.

Nový příspěvek od kanuk »

1) Myslím, že ve svém životopise se K sám usvědčuje z nepravdy, neříkám lži (on si třeba sám myslel, že je to tak). Píše :"mluvili jsme...jako každý jiný Čech." To naznačuje, že češtinu nezapomněl, jen si ji obnovil, podle toho, co jsem napsal dřív o mateřském jazyku. Silně pochybuji, že by se našel někdo, kdo by česky vůbec neuměl a naučil by se hovořit jako rodilý mluvčí. I když vím, že v angličtině takové případy existují - Joseph Conrad, původem Polák.
2) Jeho vychovatelé byli Francouzi. Nepochybně.Ale je vyloučeno, že měl nějakého osobního sluhu, nebo třeba společníka, který byl Čech?

Nakonec, a to bylo jakkoliv, jisté je, že časem se "naučil" česky dosti slušně.

V souvislosti s jeho autobiografií si dovoluji poukázat na "ostudu" pro ČR, protože její překlad do angličtiny z původní(?) latiny byl proveden Maďary, nedávno vydán v Budapešti (2001, dvojjazyčně) a je i v universitní knihovně ve Vancouveru. Nevylučuji ovšem, že překlad do angličtiny byl již dříve proveden v ČR, jenže není tak znám.
kanuk
Zeman
Příspěvky: 128
Registrován: 27 pro 2007 04:16
Bydliště: Vancouver, BC

Karel IV. - pár poznámek.

Nový příspěvek od kanuk »

Ještě dodatek.
1) Můj názor o podpoře kultu Sv. Václava je podepřen tím, že titul Karlovy autobiografie je "Životopis Karla IV. a legenda o Sv. Václavu", nebo tak nějak.(Na to jsem přišel dodatečně).
2) Nedivil bych se, kdyby Karlovo negativní postavení vůči Židům bylo způsobeno jeho buď přímou nebo i nepřímou zkušeností se židovskými lichváři. Také není vyloučeno, že nějací Židé podporovali jeho politické odpůrce. Pochybuji, že jeho antisemitismus (pokud nějaký byl) by byl jen tak z ničeho.
Uživatelský avatar
Viola
Královna
Příspěvky: 2715
Registrován: 02 led 2007 15:55
Has thanked: 12 times
Been thanked: 7 times

Re: Karel IV. - pár poznámek.

Nový příspěvek od Viola »

kanuk píše:1) Můj názor o podpoře kultu Sv. Václava je podepřen tím, že titul Karlovy autobiografie je "Životopis Karla IV. a legenda o Sv. Václavu", nebo tak nějak.(Na to jsem přišel dodatečně).
2) Nedivil bych se, kdyby Karlovo negativní postavení vůči Židům bylo způsobeno jeho buď přímou nebo i nepřímou zkušeností se židovskými lichváři. Také není vyloučeno, že nějací Židé podporovali jeho politické odpůrce. Pochybuji, že jeho antisemitismus (pokud nějaký byl) by byl jen tak z ničeho.
Se sv. Václavem máš nepochybně pravdu, Karel patřil k významným podporovatelům jeho kultu (o tom svědčí mj. i věnování koruny tomuto světci). Legendu o sv. Václavu by však nebylo dobré míchat s jeho životopisem (ten je v originálu nazván "Vita Caroli Quarti"), kdežto Legendu napsal zvl᚝, vycházeje přitom ze starších legend - především Oriente iam sole. Ta byla nedávno vydána spolu s jinými literárními děly.

Řekla bych, že všeobecný vztah středověkých křesanů k židům je poměrně složitější a nelze ho vztáhnout jen na nějakou křivdu. Židovské pogromy se celým středověkem táhnou jako nit, nebo ti jim dávali za vinu smrt Ježíše, závist jejich bohatství se k tomu samozřejmě přidružila. V Karlově případě zřejmě zvítězit osobní sympatie nebo antipatie, nýbrž opět jenom politika. Pokud mělo nějaké říšské město s židy problém a Karel potřeboval, aby za ním toto město stálo, zachoval se podle toho.
kanuk píše:Jeho vychovatelé byli Francouzi. Nepochybně.Ale je vyloučeno, že měl nějakého osobního sluhu, nebo třeba společníka, který byl Čech?
O tomto opravdu dost pochybuji, literatura se o takové možnosti vůbec nezmiňuje. Upřímně, nedovedu si představit, že by král Jan nechal Karlovi nějakého druha (v jeho věku? nebo staršího?) - Čecha, který s ním žil na francouzském dvoře. Nesmíme navíc zapomínat, že Karlův pobyt, alespoň za vlády Karla IV., jeho strýce, byl financován právě jím. Že by Jan nechal svému synkovi "blízkou duši", aby ten přechod do cizího prostředí nebyl tak tvrdý, nebo že by si snad někoho takového Karel vyvzdoroval, se mi jeví jako velmi nepravděpodobné. Napadá mě jediná možnost, a to že se jeho teta Marie za pobytu v Čechách aspoň trochu česky naučila a do své smrti (roku 1324) s Karlem česky hovořila, ale to je jen hypotéza. Navíc si myslím, že zrovna Karlův údaj o jeho problémech s češtinou je pravdivý - proč by si vymýšlel?
  • Podobná témata
    Odpovědi
    Zobrazení
    Poslední příspěvek

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Common Crawl Bot, DotBot a 0 hostů