Ježek wrote:Až s ním a jeho ambicemi jsou spojeny konce pilíøù kníøecích Èech - pozemkovou šlechtou pøekonaní regionální úøedníèci, jmenovaní králem, kteøí byli již neefektivním pøežitkem a stále se hlásili k vybírání rùzných dávek a daní, èasto pøekraèujíc královská privilegia. V povstání v roce 1248 se za nì postavil proti svému otci Václavu. On bojoval za královskou korunu, oni proti pozemkové šlechtì a novým poøádkùm (mìsta, kláštìrní majetky - prostì všemu neknížecímu). Odboj byl pøedem odsouzen k nezdaru, ale Pøemysl tou dobou byl jediným nástupcem. Václav ani nijak tvrdì povstání nepotlaèil, zøejmì, pouze nechal popravit pøedního "úøednického" pøedstavitele povstání. Zøejmì to ale byl defitivní konec úøednické šlechty, která se poté rozplynula mezi nižší šlechtou a sedláctvem.
Ježek wrote:Nedivil bych se ale redigování názoru na povstání, nìkdy v budoucnosti. Žemlièka je geniální historik, ale tøeba to nìkdy nìkdo uchopí jinak.
Už jsem zapomnìl, že jsem tohle kdysi napsal, ale po letmém studiu Pokraèovatelù Kosmových a nìkolika pøedních èeských rodù musím napsat svùj názor, èásteènì odlišný od teorie povstání beneficiárních úøedníkù a jejich zániku. Èásteènì tedy rozpracuji svùj názor.
Povstání bych nechápal jako boj umírajících hradských úøedníkù Pøemysla II. proti vysoké šlechtì, která podporovala Václava I. Vidìl bych to spíš na boj dvou frakcí pozemkové šlechty proti sobì. Jak známo Václava podporovaly severoèeské rody - Ronovci, Markvartici a Hrabišici. U Pøemysla bych nepøedpokládal úplnì druhoøadé šlechtice v jeho družinì, jak už mnohokrát v pøemyslovské historii tam jsou ti, kteøí nejsou zrovna u vesel, možná synové tìch u vesel, pøipravující se pøipravit otce a strýce o místa na dvoøe. K nim by se dali pøipoèíst jihoèeské rody jako páni ze Strakonic a snad i Vítkovci. Tento boj je možné zahrnout do øíšského kontextu, kdy sevoroèeské rody díky kontaktùm v Míšni jsou stoupenci papežství a jihoèeské rody díky kontaktùm v Podunají stoupenci císaøství.
Ale fakt, že Václav mìl podporu biskupù a papež Inocent IV. chtìl na Pøemysla uvalit klatbu to nemusí dokazovat, církev se drží spíše krále než povstalcù, skrz Míšeò pøišla Václavovi pomoc od papeže. Biskup Mikuláš váhal zpoèátku, až poté se pøiklonil k Václavovi.
Spíše bych to vidìl na boj dvou frakcí pozemkové šlechty, jedné u moci, jedné nikoli. Ta druhá sázela na Pøemysla, který získav sebevìdomí, díky špatné radì povstání podvolil. Pøedpokládám, že i beneficiární šlechta nestála jednotnì na stranì Pøemysla, jinak po porážce povstání by mohla zaniknout celá, nikoli pøežívat do konce století. Touze po zmìnì nahrávala i pasivita jednookého krále, který spoustu èasu tráví pøi loveckých kratochvílích, pošramocená psychika po smrti matky a syna.
Pøemysl byl zvolen králem urozenými a rodem staršími (Pokr. K.), nazýval by tak kronikáø beneficiární šlechtu, která povetšinou škodila na církevním zboží? Dokázala by sama beneficiární šlechta, mocnì omezovaná v 30. letech poskytnout sama Pøemyslovi dostateènou vojenskou silu?
Pochopitelné je, že povstání bylo potlaèeno. Mìl Pøemysl plán, co s otcem po pøevzetí moci? Jistým složkám napìtí jen vyhovovalo. Pochopitelné je také, že byli popraveni nevýznamní symboliètí pøíznivci pøevratu - dvorští sudí Ctibor a jeho syn Jaroš. Možná sice Pøemyslovi ten nápad vnukli, nebyli však vùdèí silou...
Po smrti Václava øada jeho pøíznivcù pøišla o dvorské úøady a o ty se podìlili lidé spojení s Pøemyslem II. a jeho povstáním. Právì tøeba onen Bavor a onìmž je èlánek v rejstøíku.
Ovšem netušil jsem, že byl ve høe i nucený odchod do dùchodu... 
, ti mohu posloužit ještì i Sovadinou, který píše, že další pøíležitost k posílení postavení a vlivu šlechty dostala šlechta v dobì povstání kralevice POII. proti králi Václavovi I. (mimochodem - èasování povstání 1248-49) . Po jeho porážce dostala další majetky šlechta, která zùstaùa vìrná Václavovi, Ronovci asi v této dobì získali hrad Lichtemburk (Lichnici) a Smil , syn JIndøicha ze Žitavy se stal pražským purkrabím.