Emancipace žen z vyšší společnosti ve středověku

[Troodon]

K tomuhle nemám načtených moc zdrojů, takže budu rád za jakékoliv upřesnění, doplnění, opravy. Zároveň to kapánek odlehčím, což si jako pouhý nadšenec do historie můžu dovolit, chachá. Zajímá mě míra emancipace žen z vyšších společenských žebříčků spíš ve vrcholném středověku, protože v pozdním už se to, pokud vím, objevuje i u různých měšťanek, majitelek hostinců, apod., u nás a použiju příklad tří žen - Judita Durynská, Alžběta Uherská a Anežka Přemyslovna. Nejvíc mě fascinuje druhá z těchhle dam a dám jí přednost. Rádkyně knížete Bedřicha, jednoho z kandidátů na nejhoršího panovníka českých zemí všech dob, majitelka vlastní pečetě, obránkyně Pražského hradu v době manželovy nepřítomnosti, atd. Zajímá mě, jak vůbec k něčemu takovému mohlo dojít tj. aby si, ač kněžna, žena vydupala takové postavení a možnosti mít vlastní pečeť a řídit obranu hradu. Vždycky se mi vybaví profesorem Žemličkou uváděná scéna předstoupení přemyslovských princezen před českou šlechtu po zavraždění Václava III. Šlechtici se jim vysmějí, protože holky tu jsou jaksi jen od toho, aby byly manželkami a rodily případné dědice, a nějaká hrdost a odkazování se na to, že jsou královského rodu je nám šumák. A to se přitom tohle stalo o víc než sto let po smrti Alžběty, která se pomalu chová, jak kdyby jí tady všechno patřilo. Vůbec bych se nedivil, kdyby Bedřich byl neschopný podpantoflák a dirigovala ho manželka, což je možná hlavní kámen úrazu jeho autority jako vládce. Když Konrád II. Ota sliboval, že jí dá Olomoucký úděl, pokud mu vydá Hrad a pak to porušil, myslím, že si vůbec nic nevyčítal, protože byl jednak těžký pragmatik a druhak asi nějaké ženské požadavky v té době vůbec nebral vážně. Pokud jde o Jitku, tam mi to sedí na takový ten model, jsem vzdělaná a inteligentní, ale právě proto bacha, pokud něco chci, používám klasické ženské zbraně stylem "brouku, co kdybychom udělali třeba tohle?". Takže ofiko podpora schopného a silného vládce, což Vladislav dokázal několikrát, ale na druhou stranu elegantní omotání si ho kolem prstu, pokud je potřeba, a hlavně moc netlačit na pilu. Přesto, pokud měla vlastní dvůr, i to muselo být v té době docela na pováženou, i když v tomhle případě to dává smaysl u manželky krále, navíc velkého spojence římsko-německého císaře. No a Anežka Přemyslovna mě fascinuje kombinací holky, která už má dost všelijakých domlouvaných sňatků jejího despotického otce, kterého snad vychvaloval jen syn Přemysl, a rozumím nějaké realizaci sebe sama v rámci kláštera a dalších aktivit jako založení samostatného řádu, a drsňačky s diplomatickými aktivitami a veřejný modlením se za synovce, který je oficiálně v církevní klatbě. To chce teda kromě inteligence sakra koule. Sumasumárum, jak se z tohohle pohledu na zmíněné dámy díváte a známe podobné případy takové emancipace z té doby i odjinud?

[Viola]

Zajímavé téma A začala bych tím, že my jsme jim u toho nesvítili S postupem času máme víc pramenů, ale stejně nevíme, jak se ti lidi doopravdy cítili, i ty dostupné prameny jsou spíš indiciemi (nějaký kronikář napsal to, co se mu doneslo apod.). Dopisy nemáme, tak se můžeme jen domýšlet.

Pak bych chtěla uvést to, že určitě byli v historii muži slušní, kteří své ženy neterorizovali, a přitom nemuseli být nutně podpantofláci. Osobně si myslím, že Bedřich byl rád, že se mohl na Alžbětu spolehnout, že prostě asi byla schopná, a vzhledem k situaci ve státě (Barbarossa za dveřmi, spousta zájemců o trůn a tak) asi byl i rád, že ji má.

Napadá mě taky jedna typická ukázka: Eliška Rejčka dostala od svých dvou manželů velice slušné vdovské věno, které jí zajistilo příjemný život a samostatné postavení, zatímco její následovnice Viola Těšínská nedostala nic. V obou případech šlo o vůli jejich manželů, protože zřejmě ani za jednou z dam nestála její rodina, která by jí věno "vydupala".

[Troodon]

Většina historiků nemá logicky ráda, když se naše názory popř. mentalita a hodnoty projektují do minulosti. Na druhou stranu si vždycky říkám, jak moc se za těch pár tisíc let ta mentalita a systém hodnot změnila. Základní věci vždycky byly stejné. Jídlo, láska, sex, děti, peníze, moc. Něco jiného je pojetí světa, života a smrti a tam to samozřejmě hodně ovlivňovala církev a míra poznání. Pokud jde o rovnoprávnost, jsme úplně jinde, protože víme, jak brutálně se to změnilo jen za posledních sto let. Ale o to zajímavější mi právě připadá dočíst se, že i v tak patriarchální a předsudky a různými dogmaty z našeho pohledu omezené době mohly některé ženy dosáhnout takového postavení a takhle se prosadit. Ano, jsou to královny, princezny, kněžny, ale i tak. To, že Bedřich byl podpantoflák je samozřejmě moje spekulace, ale baví mě takhle dráždit, abych se právě dozvěděl něco nového popř. si něco ujasnil