Dočteno konečně. Úvodem je třeba předestřít, že nejsem znalec ani raného novověku, ani okolopražských šlechticů, takže následující řádky budou názor laika bez většího vhledu. Líbilo, pěkně se kniha čte - ve zkratce 
Život a doba je přesný popis knihy - Zápský a jeho život je průvodcem po čtivě napsané fresce počátku 17. století, tam kde je jeho život stýkal s velkými dějinami a ty se v té době nevyhnuly snad nikomu - na jeho panství tábořila armáda Matyáše v roce 1608, což podvázalo pozdější hospodářský výkon, později počátek Třicetileté války a habsburské represe a konfiskace.
Občas možná až moc podrobně popsána před- a pobělohorská realita - v okamžicích, kdy hlavní hrdina ani není v Čechách, ale vrací se z kavalírské cesty. Méně poutavá v jinak dobře napsané knize je úvodní genealogie Zápských ze Záp, což je pochopitelné u vladyckého rodu, ke kterému nedostatek pramenů neumožňuje rekonstruovat zpravidla nic víc než rodinné vazby a majetkové zázemí, natož povahu postav.
Je vidět poctivá práce s prameny, včetně archivních (soudní spis Adama Zápského z fondu Stará manipulace). Kniha se vyhýbá nešvaru monografií o jednotlivcích, kdy autor se svým hrdinou stráví tolik času, že se do něj "zamiluje" a buď jeho význam zveličuje a nebo jeho morálně pochybné skutky relativizuje a omlouvá. To přesně Marek Zelenka nedělá, snaží se psychologicky pochopit a popsat jediného mužského příslušníka své rodové větve, který vyrůstal bez rodičů, část dětství ho vychovávali prarodiče, dále poručníci. I přes kvalitní vzdělání měl Zápský řadu špatných povahových vlastností, byl zřejmě popůdlivý až násilnický, pyšný a arogantní. Ale to zřejmě nehrálo podstatnou nebo zásadní roli, Adam ze Záp se stal, díky svým konfiskátům (ač katolický konvertita, tak se účastnil povstání) figurkou ve hrách a intrikách mocných (knížete Lichtenštejna). V určitý oakmažik už s ním dějiny smýkali, stavěly ho jen před špatná a horší rozhodnutí, až ho usmýkali do hořkého konce na katovském špalku.
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.