To je dobře, že něco takového vychází. A začíná se od špiček strany, což je tak nějak logické, ale má to ještě jeden důvod.
Jaroslav Rokoský, který se agrárníky zabývá nejvíce, zmiňoval jeden problém. Když chcete studovat místní dějiny nějaké politické strany, tak v místním archivu budou mít zpracované materiály ke stranám, které aktuální fungují a o které mají straníci nebo i běžní lidé zájem. Zpracované jsou samozřejmě matriály komunistické strany, po Listopadu se obrátil zájem k plně obnoveným stranám, takže jsou zpracované materiály k sociální demokracii, národním socialistům nebo k lidovcům. Ale půjdete do archivu s tím, že chcete něco k agrárníkům, tak prý archivář poví „Víme, kde máme bedny s archiváliemi, ale nemáme to zpracované, vlastně ani nevíme, co všechno tam je“.
A je to stav, která těm ostatním stranám tak nějak vyhovuje. Po druhé světové válce zůstala agrární strana zakázána, zbylé strany si rozebraly její majetek i voliče, a na agrárnících nechali to stigma, že jsou to fašisti nebo kolaboranti s nacismem (aby to nebylo jednoduché, i agrárníci měli své krajně pravé křídlo kolem časopisu Večer, které vyjadřovalo sympatie k frankistickému Španělsku, agrárníci měli kontakty s Národní obcí fašistickou).
Jen na odbočku, agrárníci se nedají přesně definovat, jestli jsou nalevo nebo napravo. Levice a pravice se dobře definuje ve městech, kde je majitel podniku a vůči němu jeho zaměstnanci. A řemeslník pracující na sebe je politický střed. Na vsi panovala ještě stavovská soudržnost celého selského stavu a identita se často definovala jako „my jsme vesničané, oni jsou město“. Česká agrární strana vznikla jako odštěpek od mladočechů a založil ji velkostatkář Prášek. Strana by tímto stála napravo. Jenže přišlo všeobecné hlasovací právo a na vsi ležela obrovská zásobárna hlasů. A aby agrárníci nepřišli o tyto hlasy, tak se posunuli doleva, k zájmům chudých vesničanů. V počátcích republiky vznikla tzv. rudozelená koalice socialistů a agrárníků, která provedla mj. pozemkovou reformu ve prospěch nemajetných vesničanů. Po ustálení ekonomické situace se strana posouvala zase doprava.
Za zmínku stojí ještě agrární strana sudetských Němců zvaná Bund der Landwirte, která se za republiky dala na pozici aktivismu, tedy spolupráce s republikou.
