Nejlepší český panovník středověku

[Katerina]

Napadá mì k tomu, že Pøemysl Otakar I. zemøel v pìtasedmdesáti a muselo mu bý jasné, že odchází ze scény. Jeho vnuk Pø. Ot. II. zemøel na bojišti a možná ho nenapadlo, že to tak mùže dopadnout a že se již domù živý nevrátí. Do té doby ho pøece provázela Fortuna. A chudák Václav II. se s tuberou chystal na smrt dost dlouho a mìl èas a prostor to na smrtelném loži promyslet a snažit se poøešit to, co jde.

Souhlasím s tebou, že ho asi nenapadlo, že ho v bitvì ubijou, byl to rytíøský král a poèítal s rytíøským bojem.
Jen nevím, zda poèítal s tím, že by také mohl prohrát, signály , že Fortuna není vždy na svém místì už pøeci mìl, viz jeho první støetnutí s Habsburkem. Abychom mu nekøivdili, minimálnì se synovi postaral o poruèníka, kterému dùvìøoval. Že pak bylo poèínání Oty Braniborského po Pøemyslovì smrti, takové jaké bylo, to Pøemysl dopøedu pøedvídat nemohl.

[Viola]

No já si zase umím pøedstavit, že Pøemysl na Moravském poli, když vidìl, že to jde "do háje", øekl si, že podruhé se pøed Habsburkem, jímž pohrdal, neskloní a nehledì na království a malého synka, i když v rukách poruèníka, vrhnul se vstøíc hrdinské smrti... Nevìøím tomu, že ho zabili jaksi "omylem" a že s touto variantou nepoèítal...

[Katerina]

No já si zase umím pøedstavit, že Pøemysl na Moravském poli, když vidìl, že to jde "do háje", øekl si, že podruhé se pøed Habsburkem, jímž pohrdal, neskloní a nehledì na království a malého synka, i když v rukách poruèníka, vrhnul se vstøíc hrdinské smrti... Nevìøím tomu, že ho zabili jaksi "omylem" a že s touto variantou nepoèítal...

Ano i to je možné, ale v té dobì se králové ani v bitvách bìžnì neumlacovali k smrti, brali se do zajetí, vždy jednak za to bylo vysoké výkupné, jednak pøíklad Fridricha Slièného o nìco pozdìji ukazuje, že vítìz mohl takového zajetí využít na 100% i politicky.

I když takového samozøejmì takové zajetí Habsburkem by pro Pøemysla byla potupa k neunesení, odpovídalo by to myslím zvyklostem té doby.

[Viola]

A právì proto si myslím, že kdyby se Pøemysl opravdu snažil se dostat minimálnì do zajetí, povedlo by se mu to... Ale opìt jen spekulace, vím, ale je to mùj názor.

[Ježek]

Pozor, Pøemysl II. Otakar nezemøel pøímo v bitvì, dostal se jen do bezvìdomí, ubit byl pøes výslovný zákaz Rudolfa (tomu bych nevìøil) rakouskou šlechtou. Nìkde tu máme od Acomy jeho roztøíštìnou lebku.

[Viola]

No, nejsem si jistá, jestli po tak dlouhé dobì lze odhadnout, jestli zemøel v bitvì nebo až poté, co èeská vojska mizela kdesi v dáli... Vím, že se to tak vykládá, i o tom výslovném zákazu, tìžko øíct...

[Vladislav Jagelonský]

Vladislav Jagelonský byl nejlepší


postavil:Vladislavský sál v Praze

[Ježek]

Vladislav Jagelonský byl nejlepší

Já bych Vladislava nehodnotil moc dobøe, ale jde o názor. Jeho politika nic nedìlání je za vzestupem m욝anstva, podnikání šlechty a kulturním vzestupem.

[Przemysl de Nyestieyky]

Vladislav Jagelonský byl nejlepší

Nejlepší je Ferda! (práce všeho druhu) Ale mì býval tento král taky vždycky sympatický ...bohužel toho ale opravdu moc nezvládl, zemi zadlužoval a Èechy mu nijak zvláštì u srdce neležely.
Za to se nezdráhal mnohým mìstùm udìlovat mìstské znaky... (apoò nìco po nìm zùstalo).

[Jiří Motyčka]

Ano "král bene", ten se opravdu poved'. A že se mu øíkalo "král dobøe", to je možná to jediné, co si o nìm maturanti z dìjepisu pamatujou, pokud vùbec nìco...

[Viola]

aspoò nìco po nìm zùstalo

Ještì Vladislavský sál a Prašná brána. Když už nic, tak aspoò tyhle úžasné památky pozdní gotiky a nastupující renesance poøád stojí za zhlédnutí

[Vladislav Jagelonský]

Vladislav byl nejlepší král byl klidný a moudrý

[vévoda]

Já si myslím ,že nejlepší byl Boleslav I. byl a je tvùrce èeského státu na jehož základech mohli další stavìt.

[Ježek]

Já si myslím ,že nejlepší byl Boleslav I. byl a je tvùrce èeského státu na jehož základech mohli další stavìt.

Hlasovat anonymové bohužel nemohou

[Michal]

Obecnì se sice takovým anketám vyhýbám, nejsou totiž objektivní, ale k zamyšlení jsou urèitì. Pokud tedy vezmu v potaz tenhle vzorek, ze kterého bych si mìl vybrat, tak bych mìl vzít v úvahu tøi základní vìci, co bylo pøed, co po a co za vlády onoho vyvoleného.
Posoudil jsem tato kritéria a nakonec mi zùstali tito : Boleslav I., Pøemysl I., Václav II. a Jiøí z Podìbrad.

Boleslav I. prakticky vytvoøil samostatný státní útvar sjednocením zemì, uhájil jej 14 let trvajícím bojem s øíší a zanechal jeho dìdictví svým pokraèovatelùm, dále jej rozvíjejícím.

Pøemysl I. z krize zpùsobené nešvary a boji mezi knížaty dokázal obratným zpùsobem vytvoøit dìdièné Èeské království, mocný stát prakticky nezávislý na øíši a vrátil Pøemyslovcùm úctu okolního svìta.

Václav II. pozvedl èeské království z prachu Moravského pole na nejmocnìjší státní útvar ve støední Evropì. Byla zde snaha o støedoevropské spojenectví. Po jeho smrti však došlo díky vraždì nevychovaného následníka ke zmatkùm, státní útvar nevydržel a rozsypal se.

Jiøí z Podìbrad bezesporu vynikající osobnost, prakticky pokraèovatel Václavùv, opìt snaha o støedoevropské spojenectví, bohužel nemohl nechat zemi svým dìtem, ale jeho rozhodnutím pøedat trùn Jagelloncùm byl asi v danou chvíli nejrozumnìjší tah.

Pokud to nyní projdu ještì jednou, vyjde mi jako vítìz Pøemysl I., protože význam dìdièného království zaruèující v dalších desetiletích rozvoj zemì je nesporný. Z království se stala øíše, která mìla významný vliv na støedoevropské dìní, prakticky až do Bílé hory.

Boleslav to mìl také hodnì tìžké, musel zabít bratra, ale jeho pozdìjší zásluhy o stát to nijak nesnižuje, stejnì tak Jiøík to mìl tìžké. U Václava II. je limitem bohužel nepevnost soustátí, prakticky držící pohromadì jen díky jeho osobì, podobnì jako u Karla IV.

Ale Pøemysl I. dokázal svým životem, že je vše, politik, váleèník, dìlník i vladaø. Zažil vzestup i pád. A navíc zažil i bídu a s ní spojenou skuteènou práci a ani to ho nezlomilo.

[Greywolf]

... Boleslav I. ...

[elizabeth]

Ne, že bych neměla co dělat, ač to tak teď možná vypadá, když jsem vyhrabala tohle starobylé téma. Vzhledem k tomu, že sama jsem hlasovala již před více jak šesti lety a můj názor prezentovaný v tehdejším příspěvku se za ta léta dost změnil a od současného se dosti liší, napadla mě otázka, zda změnil názor ještě někdo jiný. Velmi pravděpodobně (ať tu modalitu vyjadřuju přesně) za to mohou různí němečtí či rakouští princové, králové a šlechticové, ale v dnešní době je mi daleko bližší Rudolf I. Habsburský než Přemysl Otakar II.(i když teda svý mouchy maj nebo spíš měli oba). Co se týče toho nejlepšího panovníka českého váhala bych nyní mezi Boleslavem I. a Přemyslem Otakarem I. Tuto otázku totiž vůbec není jednoduché odpovědět. Je to takové to porovnávání jablek,hrušek, švestek a ostružin... A neptejte se mě, který z navržených panovníků je kdo.

[Napo_Leon]

Podobná referenda sice nemám moc rád, protože jsem už od přírody skeptický ke všem podobný žebříčkům a soutežím, které se nesou obvykle ve stylu "Která ryba je v rybníku největší", jelikož stejně jako nikdy nebudeme mít jistotu, že v rybníku nemůže být větší ryba než ta, kterou jsme vylovili, tak ani v těchto referendech se nezrcadlí objektivismus, protože k tomu, aby se dalo odpovědně hlasovat, tak bychom potřebovali stejnou měrou znát všechny účastníky konkurzu. A ruku na srdce, kdo zná všechny české středověké panovníky podrobně?

Ale abych nemluvil od věci. Pro mně je ze středověkých českých panovníků nepřehlédnutelnou veličinou Karel IV., blahé paměti císař římský a král český. Když pominu nezpochybnitelné osobní vlastnosti Karla jako vrozený intelekt, kulturní a politický rozhled nebo znalost jazyků, tak to byl jeden z mála českých panovníků, který vládl s ucelenou koncepcí, které podřídil všechno své konání. Nejenže dosáhl vesměs všech cílů, které si předsevzal mnohdy ještě před nástupem na trůn, ale dosáhl jich prostřednictvím diplomacie, které vždy dával přednost před mečem, a dokonce i v situaci, kdy byl vítěz, si dokázal zachovat velkorysost - připomenu v této souvislosti málo známou kapitolu z Karlovy vlády, kdy v roce 1373 poněkud nevybíravými prostředky "odstranil" Wittelsbachy v Braniborsku, přesto celé zdejší rodové větvi naoplátku vyplatil ohromnou sumu peněz a dovolil jim ponechat si doživotně i jejich bývalé tituly - kromě toho byl Karel přesně tím panovníkem, kterého můžeme právem označovat za krále národního i evropského.

Hlasoval jsem však i přesto pro Jiříka z Poděbrad, který byl v mnoha ohledech Karlovi podobný. Bohužel těžký osud znemožnil Jiříkovi dotáhnout dílo obnovy do zdárného konce. Vládl v mnohem těžší době a navíc od Karla a jiných vykonal mnoho dobrého pro zemi ještě v dobách, kdy nebyl králem, jehož hlavní povinností bylo pečovat o mír a blaho poddaných. Jiřík z Poděbrad byl humanista na trůně a vyznával všeobecnou toleranci v otázkách konfese i politiky. Mírový projekt evropských zemí nebo obhajoba kompaktát i navzdory mocnému Římu jasně dokazují, že Jiřík z Poděbrad představoval všechno dobré, co husitství českým zemím dalo. Bolestný proces české reformace nakonec stejně vyústil v kutnohorský náboženský mír a nastartoval celé jedno století plodných kompromisů, které násilně ukončilo španělské katolické křídlo až po roce 1600. A to už vůbec nemluvě o tom, že v rozhodující chvíli dal Jiřík přednost zájmům země před zájmy osobními (otázka nástupnictví). Jinými slovy zachoval se jako skutečný státník. A ukažte mi podobný případ z české středověké historie.