Dagmar píše:... Prokop byl od r.1375 do své smrti r.1405 mladším markrabětem moravským / spoluvládce staršího bratra Jošta/, r.1388 je braniborským markrabím a tedy říšským kurfiřtem,úřad nejvyššího hejtmana zastával v letech 1397-1399, v r. 1399 byl nejvyšším místodržícím v Lužici...
Protože mě zajímá hlavně jeho vztah k bratranci Václavu IV., dovolím si tyto takřka vyčerpávající informace doplnit.
Když Ruprecht Falcký připravil Václava o říšský trůn, došlo o rok později k vojenskému střetu v Říši mezi vojsky římského a českého krále. V pol. r. 1401 došlo k příměří, jehož podmínky měl dojednat právě obratný vyjednavač Prokop Lucemburský (dále jen PL). Jednalo se mj. i o sňatku Elišky, dcery Jana Zhořeleckého s Ludvíkem Falckým, Ruprechtovým synem.
Po skončených jednáních a pravděpodobně po neshodách s Václavem IV. se
PL přiklání na
Joštovu stranu panské opozice. V únoru r. 1402 se však již
PL spolu se svým bratrancem Václavem účastní jednání s dalším ze svých bratranců Zikmundem v Hradci Králové. Zikmund v této době usiloval o zeslabení moci svého bratra a potlačení spolupráce
PL s Václavem IV., a proto chtěl naopak posílit spojenectví
PL s Joštem. Toho chtěl Zikmund docílit rozsáhlou územní výměnnou transakcí.
PL měl za česká a moravská zboží získat Zabkowice Œlaskie, hrabství Kladské, vévodství Javorské a Svídnické. V době plánované nepřítomnosti krále Václava měl ještě
PL chránit zemskou hranici s Bavorskem. To vše se odehrávalo na pozadí Zikmundova ďábelského plánu, který si toužebně přál převzít ve spolupráci s Joštem vládu v zemi. Nástrojem této špinavé politiky se tedy měl stát mj. i
PL. Ten se však nakonec i se svým vojskem určeným na obranu bavorské hranice postavil opět na stranu svého bratrance Václava, který byl 6. 3. 1402 zajat Zikmundem. Na základě Joštovy „dobré rady“ je zatčen i
PL, Jošt zbaběle prchá z Prahy a další vnitřní krize vládnoucí dynastie tak vrcholí.
Zikmund se svými 2 zajatci se přes rožmberský Č. Krumlov vydal do Horních Rakous na hrad Schaumburg, odkud neustále mlžil v tom smyslu, že doprovází římského krále na jeho římské korunovační cestě. A oba Zikmundovi zajatci se tak časem stávají spíše než rukojmími politickým balvanem, který hrozil zavalením. V září 1402 vydává Jošt pokrytecký a sebe obhajující antizikmundovský manifest, v němž v plné nahotě odhaluje Zikmundovu špinavou politiku v jeho mocenských ambicích, a vyzývá Václavovy poddané, aby svého krále osvobodili ze zajetí. Jošt jedná zrádně s Ruprechtem Falckým, Zikmund se urychleně vrací do Uher, aby vyřešil tamější politickou krizi, Václav je uvězněn ve Vídni a
PL je nakonec uvržen do vězení v Prešpurku (dnešní Bratislavě). Již v únoru 1403 byla uzavřena smlouva mezi uherskými feudály a Joštem, jejímž hlavním cílem bylo osvobození
PL, ale mezi řádky se dalo vyčíst, že se jedná hlavně o Zikmunda a jeho svržení z uherského trůnu.
Výsledkem ukončení dlouhé nevraživosti mezi Joštem a Zikmundem bylo uzavření smlouvy z dubna 1405 a verbální dohody o propuštění
PL, s nímž se již v červnu opět setkáváme v Brně. Protože se po dlouhém uvěznění vrátil velice nemocen, chtěl si definitivně odpočinout od světských starostí a zbytek života strávit v klášteře. A tam, u brněnských kartuziánů Prokop Lucemburský 24. 9. 1405 zemřel.