Boček z Jaroslavic
Otcem Bočka byl Gerhard ze Zbraslavi (okres Brno-venkov), v letech 1234 beneficiáře v Přerově a v letech 1236 – 1240 kastelána olomouckého, a neznámá matka. Měl prokazatelně tři bratry a jednu sestru: Mikula (Mikuláše), Smila ze Střílek, Kuna ze Zbraslavi (Kunštátu) a Žofii, která se provdala za Bohuše z Drahotuš. Boček byl ve veřejném životě království nejvýznamnějším ze všech svých sourozenců, dosáhl i většího věhlasu než kdy jeho otec Gerhard.
Poprvé se Boček objevuje v roce 1232 a v prosinci 1233 hned ve významné funkci. Až do roku 1235 je moravským maršálkem – udělení této pocty je snad ohlasem na nedávnou „zradu“ markraběte Přemysla. V roce 1234 a 1240 je uváděn jako moravský podkomoří.
V dalším beneficiu je předek pánů z Obřan doložen k roku 1238, kdy je podkomořím v brněnské části Moravy. Zároveň se tehdy stává kastelánem Znojma, jednoho z nejvýznamnějších moravských hradů na Moravě, a tím je až do své smrti (1255).
Někdy na počátku 40. let si tento šlechtic bere za ženu Eufemii, dceru Přibyslava z Křižanova (Obřan) a jeho manželky Sibyly. S Eufemií má Boček dva syny: Smila, který umírá zasnouben a bez dětí a Gerharda (z Obřan). Po smrti svého tchána získává Boček rozsáhlé majetky na Vysočině, v okolí Brna a také povinnost dokončit založení kláštera cisterciáků ve Žďáru nad Sázavou. To Boček plní v roce 1252.
Boček je znojemským kastelánem v době, kdy probíhají časté války s rakouskými vévody, především Fridrichem Bojovným. V roce 1242 velmi pravděpodobně vedl obranu země a v zimě roku 1246 byl zajat Rakušany ů u Stožce (Staatz). Stalo se to během neúspěšného útoku a kromě Bočka byl zajat také jeho bratr Kuna a Crh (z Čeblovic), tou dobou purkrabí na Děvičkách. Propuštěni byli v souvislosti s vyjednáváním a nástupem mladého Přemyslovce Vladislava na dříve babenberský vévodský stolec.
Není jasné, jak se zachoval Boček a jeho rod během povstání mladšího krále Přemysla ke konci 40. let. Jeho švagři Havel a Smil stáli pevně na straně Václava I. O Bočkovi to zcela jisté není, mohl zaujmout neutrální postoj a vyčkávat, jak se situace vyvine. Ať to bylo jakkoliv, Boček neztratil při potrestání povstalců, ale ani při nástupu Přemysla II., když odměňoval své bývalé spojence na úkor svých bývalých protivníků.
Naopak, Boček se stal relativně blízkým spolupracovníkem (můžeme-li tak nazvat vztah v éře feudální monarchie) nového krále. Boček je, jako jeden z vůdců moravského vojska, doložen během tažení Přemysla II. po nově získaných rakouských zemích v létě a na podzim 1252. Ve stejném roce Bočka Přemysl (v této době není českým králem, ale rakouským vévodou a moravským markrabětem) nazývá hrabětem z Pernekku (comes de Bernekke. S hraběcím titulem je menší potíž. Tato rakouská oblast hrabstvím nebyla a předchozí hrabata, páni z Pernekku, byla hrabaty díky vlastnictví hrabství Deggendorf (v Bavorsku). Boček, hrabě bez hrabství, ale i tak tímto mohl užívat a užíval lepší titul než ostatní čeští velmoži. Tato pocta nebyla dědičná, Bočkovi potomci již toto území nespravovali a titulu neužívali.
S českým králem se účastní jeho výpravy do Prus na přelomu let 1254 – 1255. Snad se tato výprava podepsala na jeho zdraví. 17. prosince 1255 vydává svůj testament, v následujícím roce se už o něm mluví jako o mrtvém.
Tento velmož měl se svojí ženou Eufemií dva syny: Smila, který umírá mlád po zasnoubení (nevíme s kým) a Gerharda (†1291), který se začíná psát po Obřanech. Bočkova dcera Anežka byla dvakrát vdaná, prvně za Hruta (rod pánů z Kněžic) a po druhé za Vítka z Úpy (rod erbu 4 rozletitých střel), syna Jiljího ze Švabenic.
Boček z Jaroslavic a Zbraslavi měl své rodové majetky a další získal sňatkem, přesto byl i obratným politikem, který dokázal držet svůj úřad během vlády několika Přemyslovců a svůj majetek, moc a prestiž v prvních letech aktivity Přemysla II. ještě zvětšit, snad on prosadil své bratry do jiných úřadů. To se nepodařilo nikomu z jeho bratrů, ani přímých potomků.
Bočkovy predikáty: Zvláště ve starší literatuře je tento šlechtic uváděn jako Boček z Obřan, na základě pozdějšího falsa. Ve skutečnosti se tak nikdy nepsal. Obřany sice vlastnil (po smrti svého tchána Přibyslava), psal se po nich však až jeho syn Gerhard, který si zde vystavěl hrad. Boček užíval predikátu ze Zbraslavi (1x), z Jaroslavic (1x), uváděn byl podle své funkce a na sklonku života se nechával titulovat hraběcím titulem.