Přibyslav z Křižanova
Co se týče původu Přibyslava z Křižanova, zdá se nejpravděpodobnější názor M. Plačka. Podle něj byl Přibyslav z Křižanova synem Petra, který byl na počátku 13. století (1204–1214) kastelánem v Čáslavi (v doméně přemyslovských Děpolticů). Petr byl bratrem Zbyslava z Bratčic, jenž byl ve stejné době (1211–1213) zřejmě kastelánem v Kladsku. Zbyslavův syn byl Jan z Polné – oba bratranci by tak kolonizovali česko-moravské pohraničí. Tato teorie se opírá o několik spíše nepřímých důkazů. Přibyslav měl syna Petra (pojmenování po dědu) a několikrát se jako Přibyslav, syn Petrův, objevuje v listinách vedle Jana z Polné.
Snad někdy kolem roku 1220 se oženil se Sibylou. Tato žena se do Čech dostala v doprovodu budoucí české královny Kunhuty Štaufské, byla italského, nebo snad okcitánského nebo jihoněmeckého původu a nejprve byla provdána za jiného českého šlechtice, který se jmenoval Bohuš.
Společně měli nejméně pětici dětí – syna Petra a dceru Libuši (oba snad zemřeli velmi záhy) a trojici dcer, které se dožily dospělého věku a byly provdány za nejvýznamnější šlechtice v království. Zdislava (pozdější světice) se stala manželkou Havla z Lemberka (Markvartice), Eufemie Bočka z Jaroslavic, dlouholetého znojemského kastelána a nejmladší Alžběta (Eliška) pojala za muže Smila z Lichtenburka z rozrodu Ronovců. Ke sňatkům Přibyslavových dcer mohlo dojít na počátku 40. let. 13. století.
V roce 1238 je uváděn jako kastelán hradu Veveří, v letech 1239 a 1240 plní povinnosti spojené s kastelánstvím brněnským.
K beneficiím Přibyslava na Veveří a na brněnském hradu se vyjádřil M. Sovadina. Vychází z toho, že brněnský hrad na Petrově (!) byl po roce 1234 opuštěn a Špilberk byl vystavěn až po roce 1277. Brněnského kastelána tak v letech 1235, 1239 a 1240 (tedy i Přibyslava) nechává sídlit na Veveří a odtud se mají řídit také všechny povinnosti v kastelánii.
Z. Kalista v tom problém nevidí, Přibyslav byl pro něj jak purkrabím na Veveří, tak v Brně.
Ten se ovšem domnívá, že Přibyslav z Obřan je jiným šlechticem (to bylo již vyvráceno).
Novější výzkumy archeologie přinášejí do problematiky nové světlo. Zdá se, že Špilberk byl budován již kolem roku 1240, jako dokončený je uváděn až v roce 1277. Nicméně pokud panovník v této době vydával listiny, nevydával je na rozestavěném hradu, ale v teple a pohodlí měšťanských paláců. I přesto se domnívám, že Přibyslav mohl vykonávat své povinnosti (řídil eventuálně stavbu Špilberka) z Brna, nikoliv z Veveří.
V roce 1239 vydává listinu, ve které se uvádí jako Přibyslav z Křižanova a zároveň brněnský kastelán. V tomto dokumentu předává patronátní právo nad kostelem v Křižanově oslavanskému klášteru. V této době už musel mít tuto vesnici několik let založenou ( jak naznačují Menší letopisy Žďárské, sám ji založil). Zároveň musel být místní kostel přinejmenším rozestavěný.
Přibyslav podle Ždárské kroniky zemřel v roce 1251 a 16. února 1251 je pohřben v brněnském klášteře minoritů. Vzhledem k poslední zmínce o Přibyslavovi v roce 1240 je možné spekulovat, zda Přibyslav neumírá krátce po tomto datu a v kronice žďárského kláštera je v tom případě chyba. Sovadina argumentuje tím, že v letech 1207–1234 se Přibyslav nevyskytuje v listinách, mezi roky 1234 – 1240 šestkrát jako svědek a jednou jako vydavatel.
Před rokem 1234 Přibyslav zřejmě nedržel žádné beneficium, neměl vybudované (?) sídlo v Křižanově. Situace po roce 1240 byla situace úplně jiná. Přibyslav by byl jedním z nejvýznamnějších šlechticů kraje, tchán předních pánů. Budovat svůj kostel a kolonizovat okolní krajinu dokázal souběžně s politickou aktivitou, tj. zastáváním beneficií na Brněnsku. Jistě, Přibyslav se mohl stáhnout z veřejného života, neangažovat se např. v povstání kralevice Přemysla (na rozdíl od svých zeťů, kteří se až na Bočka drží prokazatelně strany Václava I.), zajímat se o svoji vstupenku do Království nebeského – vybudování kláštera. Mohl ale stejně tak na začátku 40. let 13. století zemřít.
Literatura:
HOSÁK, Ladislav: Dějiny Hustopečska do poloviny 14. století. Příspěvek k starším dějinám Moravy, Praha 1948.
KALISTA, Zdeněk: Blahoslavená Zdislava z Lemberka. Praha 1991
PLAČEK, Miroslav: Rakouský rod pánů z Trnavy (Thürnau) a jejich vztah k Moravě. ČČM 116/1997, s. 86 – 87, rodokmen s. 91
PLAČEK, Miroslav: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. Praha 2007
SOVADINA, Miloslav: Rodina svaté Zdislavy. ČČM 112/1993.
URBAN, Jan: Lichtenburkové. Vzestupy a pády jednoho panského rodu. Praha 2003