Jan II.

Jan II. byl významný český duchovní a 21. pražský biskup, který svůj úřad zastával v letech 1226–1236. Mylně uváděný jako Jan II. z Dražic byl blízkým spojencem tehdejších českých králů.

Svoji církevní kariéru budoval postupně a systematicky – nejprve působil jako představený školy u svatého Víta a později zastával prestižní úřad kancléře kapituly. Do čela pražské diecéze byl zvolen v roce 1226 po smrti biskupa Budivoje a o rok později přijal v německé Mohuči biskupské svěcení. Barokní historiografie ho zařadila do rodu vladyků z Dražic. Středověké prameny to ovšem nepotvrzují.

Jako pražský biskup patřil k nejbližším spolupracovníkům krále Přemysla Otakara I. a následně i Václava I. Jeho role nebyla pouze náboženská, ale také politická, neboť biskupové v té době tvořili oporu královské moci. Jan II. se aktivně účastnil správy země a díky svému postavení dokázal zajistit svému rodu dominantní postavení, které si páni z Dražic udrželi v církevní hierarchii po další tři generace.

Během svého desetiletého episkopátu se Jan II. zaměřoval na upevňování církevních struktur a podporu nových řeholních komunit. Významně pomáhal premonstrátským klášterům v Teplé a Chotěšově. V Praze se zapsal do historie především založením kapituly u kostela svatého Jiljí na Starém Městě, čímž posílil duchovní správu v tehdy se rychle rozvíjejícím městském centru.

Jeho působení nebylo vždy bezkonfliktní. Jako energický správce se nebál tvrdě hájit zájmy biskupství, což vedlo k vleklým majetkovým a kompetenčním sporům, zejména s mocným benediktinským klášterem v Břevnově. Jan II. zemřel v srpnu 1236 a byl pohřben v rozestavěné románsko-gotické bazilice svatého Víta.

Diskuse: Biskupové, arcibiskupové.